Článek
Stihnout toho co nejvíc. Udělat to, co nejlépe. Být efektivní. Být zapálený. Srovnávat se a ještě u toho vypadat „mega cool“ a navíc to všechno stíhat sdílet na sociální sítě. Možná, že vy nejste úplně ten případ. A možná, že tak trochu jo. Snad se jen snažíte udělat, co je třeba a pak… Možná jsou na vás kladeny velké nároky z venčí. Ať už je to tak, či onak, prostě je toho poslední dobou nějak moc. S tím asi budete souhlasit.
Čtete si občas články, co pomáhá při stresu? Všímám si, jak se poslední dobou vyrojily články o narcistech, snad každý týden alespoň jeden. Ono to pak vypadá, že každá hádka, každý problém, není řešitelný, že jsou prostě lidé toxičtí a narcističtí, a nevímcoičtí. O tom, ale možná někdy jindy. S námětem to, ale souvisí tak, že prostě často je toho na nás moc, a kdybychom toho neměli tolik, tak jsme prostě normální lidé, s normálními problémy, jako naše babičky a dědečkové, kteří často měli skutečně větší problémy, ale druhé neobviňovali.
Jak tedy toho nemít tolik?
Hluboké dýchání nepomáhá. Ano, někdy ano. Ale pokud jste zavaleni každý den úkoly a hlava nepřestává pracovat ani v noci, a to nemusíte mít zrovna na starosti firmu a tým lidí, ale prostě jen domácnost, práci, příbuzné, atp. Tak je třeba změnit přístup.
Jak to tedy udělat? Jak toho nemít tolik? Jak už námět napovídá, naučte se delegovat, neboli úkolovat. Je to snadné? Pro mnoho z nás ne. Hned si povíme proč a jaké zažité názory a přístupy nám v tom brání.
Proč nám delegování pomůže?
Když se naučíme správně delegovat, tak toho na nás nezbude tolik. Práce se udělá a my budeme volně dýchat. Ne jen to. Budeme mít radost, že se můžeme o úkoly podělit. Sdílet radost z výsledků. Ostatní se budou moct něčemu přiučit, budou mít pocit z dobře odvedené práce.
Proč nám delegování nejde?
Pokud čtete tyto řádky a už si v hlavě říkáte, že nemůžete to a támhleto, tak je tenhle článek přesně pro vás.
Delegovat úkoly nám nejde z několika důvodů.
- Máme pocit, že bychom druhé obtěžovali. Vždyť je to naše práce, musíme to udělat my.
- Stydíme se říct si o pomoc.
- My to uděláme nejlépe.
- Často práci druhých kontrolujeme, takže vlastně doopravdy nedelegujeme.
- Bojíme se, že výsledek nebude dost dobrý.
- Uděláme to rychleji, protože to děláme už léta.
Máte pocit, že to tak je? Zkusme si teď tyto „důvody“ trochu vyvrátit. A nezapomeňte, že to platí pro oblast podnikání, zaměstnání i rodinu.
Máme pocit, že bychom druhé obtěžovali. Vždyť je to naše práce, musíme to udělat my.
Něco je prostě na nás, to je jasné. Jak vy vnímáte, když vás druhý o něco poprosí? Když řekne, že potřebuje s něčím pomoc. A co když na to má navíc právo? Naštvete se? Nejspíš ne. Podobně nepředpokládejme u ostatních to nejhorší, ale zkusme to.
Stydíme se říct si o pomoc.
Jasně, chce to trochu pokory. Ale výsledky stojí za to. To nejhorší, co se může stát, že nás odmítnou.
My to uděláme nejlépe a rychleji.
Ano, je to tak. Nejspíš tu práci odvedete nejlíp, nejrychleji a s předem očekávaným výsledkem. Ale považte, co to všechno stojí? Vaše nervy, váš čas. Možná to ten druhý udělá třikrát hůř, ale napočtvrté už se mu to podaří lépe. Stojí to za to? Jeho práce se taky zrychlí a vy, vy jste se naučili delegovat.
Často práci druhých kontrolujeme, takže vlastně doopravdy nedelegujeme.
Samozřejmě s tím souvisí správné úkolování. To znamená, že si na začátku řeknete, co očekáváte, jaký výsledek, možná nasměrujete, ujasníte si kompetence a pak už je to na něm. V případě, že budete mít sklon kontrolovat průběh, vlastně nedelegujete. Pak se nedivím, že se vám do toho nechce. Je potřeba tu nutkavou touhu překonat a nechat práci na ostatních. Ano, možná ke svému výsledku dojdou jinak než vy, možná pomaleji, možná prostě jen jinak, ale dojdou. Pravé delegování předává s úkolem i odpovědnost a určité pravomoce. Jedině tak to můžete pustit z hlavy.
Příklady: maminka může zadat úkol uvařit oběd své dceři i přesto, že ta omáčka možná nebude tak dokonale ochucená, jako o dní. Vnímáte benefity takového úkolování pro obě strany?
Nebo: manager svěří nákup dárků pro důležité obchodní partnery svému podřízenému. Řeknu mu svou představu, vytyčí rozpočet a vysvětlí, čeho by se měl vyvarovat. Pak už nechá vše na něm. Vnímáte, jak se bude tomuto kolegovi pracovat spíš, než kdyby byl pod neustálým dohledem?
Jak je vidět, delegování je velmi důležitá dovednost. Správné delegování občerstvuje vás i druhé. Jen je třeba pracovat s vnitřním strachem, dobře komunikovat a důvěřovat víc druhým.
