Článek
„Jak se máš?“ „Jde to, ale pospíchám…“ Nebo: „Jak se cítíš?“ „Jsem unavený. Nemám ani čas se nadechnout. Přes den jsem v jednom kole a večer nemůžu usnout.“ Připomíná vám to něco? Máte podobné rozhovory? Já určitě. A to z obou stran. Skoro všichni se shodneme, že času je málo, ale poslední roky obzvlášť hodin ubývá a stresu přibývá. Je to problém mnoha lidí ze západních, tzn. „moderních“ kultur.
Otázka za milion tedy zní: Jak trochu zpomalit?
Nejdřív se zaměřme na příčiny. Ty nám pomohou pochopit, co musíme udělat, pokud chceme více času na náš život tady a teď.
Co příčina není. Příčinou nedostatku času určitě není množství věcí, co musíme udělat, ani okolí a technologie, které by nás brzdily. Za posledních 150 let se vše natolik „zdokonalilo“, že nemusíme zapřáhnout koně, abychom někam dojeli, nemusíme ani psát ručně dopis, abychom druhým sdělili svoje myšlenky. Jen považte, kolik času zabralo jít na poštu zavolat tetě. Ani práce, kterou musel udělat rolník, když sklízel úrodu. Volno, dovolená? Ani náhodou. Řídil se obdobím, tím jak co roste, tím, co hospodářství potřebovalo. Takže objektivně toho víc nemáme, ani toho víc nemusíme dělat. Kde se tedy bere ten spěch?
Naše mysl. Naše priority. Naše (ne)potřeby
Člověk byl vytvořen k nějakému účelu. Ať už jste nebo nejste věřící, všichni vnímáme, že naše tělo a mysl tisíce let nějak fungují a prosperují v určitých mantinelech. Když se tyto hranice nerespektují, začne nám to mysl a tělo dávat „sežrat“. I tady jsme nejspíš pořád zajedno. Ale proč, z jakých nepochopitelných důvodů se člověk, který se cítí přetížený, nestíhá, připadá si jako křeček na běžícím páse, nezmění svůj způsob života? Vždyť se to zdá tak snadné? A pochopitelné. Naši mysl nejspíš muselo ovlivnit něco, co je pro nás důležitější, než spokojený život a dokonce zdraví. Ano, je mnoho lidí, možná jste jedním z nich, kdo nebere v potaz ani své zdraví, dokud neskončí na JIPce nebo se závažnou diagnózou.
Naše mysl uvěřila, že tyto skutečné hodnoty jsou podružné. Že úspěch, tak jak ho definuje dnešní svět kolem nás, je ta meta, kterou musíme dosáhnout. Že rodič, který tráví čas s rodinou a vychová své děti s láskou, ale nemá dobrou kariéru, nestojí za nic. Že žena, která po roce na mateřské nepádí zpět ke své práci, zabíjí svůj potenciál, že pokud nejsme online vždy a všude, jsme sobečtí.
Naše priority se změnili, ale ne jen v oblasti zaměstnání a podnikání. Trendu věčných, chronicky unavených „nestíhačů“ jsou vystaveni už i mladí na škole, lidé v důchodu a dokonce lidé bez zaměstnání. U mnoha lidí kvůli tomu trpí vztahy. Komunikace s okolím, a péče o zdraví.
Tím se dostáváme k druhé příčině. K našim (ne)potřebám
Potřeby, jak je definoval Maslow ve své pyramidě potřeb dostávají na frak. Proč? Lidé totiž kvůli dobré ekonomické situaci nepotřebují řešit základní potřeby. Nepotřebují už pracně obdělávat půdu, aby měli na dnešní den jídlo. Nepotřebují v létě shánět dřevo, aby mohli v zimě zatopit, a tak se lidé začali nudit. Nudu využívají média a firmy, aby spotřebitelům nabídli své nové potřeby. Nic proti. Ale s ničím se nemá přehánět. Proto, když se v průběhu let od doby, kdy reklama propagovala mycí prostředek na nádobí, v televizi běžel v osm hodin zábavný pořad, staly produkty náš čas, pozornost a informace, otevřely se dveře ke zkáze našeho klidu a pohody.
Pokud totiž bojují miliardové společnosti o vaší pozornost, o váš čas, a ze všech stran se na vás valí snadno dostupné informace, jste mimo naše přirozené mantinely. Naše tělo a mysl na to nejsou připraveny. A tyto společnosti, ať už z jakýchkoliv pohnutek, mají navrch.
Začalo to tím, že chceme věci, které nepotřebujeme. To lidi vedlo k materialismu, i když touha vlastnit věci a pak je opečovávat bere čas a energii, ještě to nebyl konec. Dnes už totiž víme věci, které nepotřebujeme vědět. A to už nám dává zabrat mnohem víc.
Kam tím mířím?
Myslím, že to víte. Proč, ale i když to většina z nás ví, se nedokáže oprostit od paradigmatu dnešní uspěchané doby?
Jak zpomalit?
Chce to skutečnou motivaci a odvahu. Kolikrát jste si říkali: „Já ten mobil vyhodím a koupím si starou Nokii. Odinstaluji si sociální sítě a hotovo, vždyť z toho nic nemám. Po osmé hodině budu mobil vypínat. Pracovat budu jen v práci, ne doma.“
A jak jste dopadli…?
Co mně osobně pomáhá?
Předně chci říct, že mám techniku rád, ale čeho je moc, toho je příliš.
Mně pomáhá pochopit příčinu problémů a skutečné dopady na mě a moje okolí.
Tím získám silnou motivaci něco změnit, i když to není úplně oblíbené.
Možná máte mnoho cílů a předsevzetí, ale nedaří se vám je dotáhnout do konce. Co kdybyste začali skutečně omezit používání mobilních zařízení na minimum. Ano, skutečně na nezbytné minimum. Ne na měsíc, ale napořád.
Bude to bolet? Ano, nejspíš budete mít abstinenční příznaky. Ale stojí to za to.
Co získáte?
Čistší mysl. Více energie na jiné činnosti, například se naučit hrát na hudební nástroj, cvičit, lépe komunikovat s přáteli a rodinou. Lepší spánek. Více času. Skutečně. Na mobilních zařízeních dnes tráví běžný uživatel 3 až 4 hodiny denně. A to je jen průměr. Stačí se dnes večer na svůj mobil podívat, v nastavení je nástroj Digitální rovnováha a tam přesně uvidíte, jak si stojíte vy.
Co když mobil nebo tablet potřebuji k práci? A co jako?
Pracujte, když pracovat máte. Nesurfujte zbytečně. Nečtěte si nic navíc. Dříve si lidé vystačili s novinami. Opravdu potřebujete vědět vše? K čemu vám to prospěje? Jak se ve skutečnosti po hodině strávené prohlížením článků nebo sjížděním sociálních sítích cítíte? A jak se cítíte po hodinové procházce v přírodě? A při nudě si naordinujte práci, jakoukoliv manuální práci a uvidíte ty výsledky. To samé platí pro děti. Místo nudy, práci, ne mobil.
Když už máte motivaci, potřebujete odvahu. Okolí a vy sami si budete myslet, že se o něco ochuzujete. Že vám ujíždí vlak. Ale je to naopak. Přestanete být nestíhači, co jim ujíždí vlak. Vy do něj právě nasednete a budete si užívat výhled na krásnou krajinu.
