Článek
Evropa se dostává do stále složitější situace. Ekonomická nejistota, drahé energie, ztráta konkurenceschopnosti a rostoucí nespokojenost obyvatel nejsou náhodou. Jsou výsledkem politických rozhodnutí, která příliš často dávají přednost ideologii před zdravým rozumem.
Mám za to, že právě v této chvíli je čas otevřeně říct, že současný směr Evropské unie není správný. Evropská politika by měla stát na svobodě, prosperitě a respektu k jednotlivým členským státům, nikoli na stále větší centralizaci a množství regulací. Evropa vznikla jako projekt spolupráce, ne jako projekt jednotného politického myšlení.
Stejně tak odmítám antiamerikanismus, který se v části evropské politiky stále častěji objevuje. Spojené státy byly v minulosti klíčovým spojencem při obraně svobody v Evropě a transatlantické partnerství zůstává jedním ze základních pilířů bezpečnosti západního světa. Silná Evropa a silná Amerika nejsou soupeři, ale přirození partneři.
Zároveň ale platí, že Evropa musí umět jednat pragmaticky i s dalšími velmocemi. Nelze ignorovat Čínu, která je v řadě oblastí technologicky napřed a může být pro Evropu velmi důležitým obchodním partnerem. V situaci, kdy Amerika zavírá dveře, zavádí cla a omezuje obchodní vztahy, by Evropa měla hledat vlastní cestu a využít příležitosti ke spolupráci tam, kde to dává ekonomický smysl. Nejde o slepé přiklánění se k jedné straně, ale o obranu evropských zájmů.
To ovšem neznamená, že bychom měli podporovat vznik nových válek. Právě naopak. Síla demokratických zemí nespočívá v touze po konfliktu, ale ve schopnosti konfliktům předcházet. Skutečný mír nevzniká na bojišti. Vzniká tam, kde existuje vůle jednat, hledat kompromisy a chránit lidské životy.
Evropa dnes potřebuje politiku, která nebude občanům říkat, jak mají žít, ale vytvoří podmínky pro jejich svobodný a důstojný život. Potřebuje vedení, které bude hájit zájmy svých obyvatel s odvahou a bez ideologických předsudků. Pokud se to nepodaří, bude se rozdíl mezi evropskými institucemi a obyčejnými lidmi dál prohlubovat.
Změna není otázkou pohodlí. Je otázkou budoucnosti. A čím déle ji budeme odkládat, tím vyšší cenu za ni Evropa zaplatí.
