Minimální mzda brání důstojným příjmům

Minimální mzda je často prezentována jako nástroj ochrany zaměstnanců před nízkými výdělky. Jejím cílem je zajistit, aby člověk pracující na plný úvazek nespadl pod určitou příjmovou hranici. Přesto existuje ekonomický pohled, podle kterého může právě minimální mzda ve výsledku bránit tomu, aby lidé dosahovali skutečně důstojných příjmů.

Výše mzdy by měla především odrážet hodnotu práce, produktivitu zaměstnance a situaci na trhu práce. Pokud stát stanoví minimální mzdu administrativně, vytváří to strop pro vyjednávání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Místo hledání efektivnějších způsobů odměňování vzniká dojem, že zvýšení minimální mzdy automaticky znamená vyšší životní úroveň. Ve skutečnosti však zaměstnavatelé musí zvýšené náklady někde kompenzovat.

Pokud firmy čelí vyšším mzdovým nákladům, často zdražují své výrobky a služby. Zaměstnanci sice dostanou vyšší výplatu, ale současně zaplatí více za potraviny, bydlení, restaurace nebo běžné služby. Část zvýšení mezd se tak může ztratit v růstu cen.

Nejcitelněji se tento efekt projevuje v odvětvích s nízkými maržemi, jako je gastronomie, maloobchod nebo některé služby. Zákazníci nakonec vyšší mzdové náklady financují prostřednictvím vyšších cen.

Minimální mzda může ztěžovat vstup na trh práce lidem bez zkušeností. Zaměstnavatel musí zaplatit zákonem stanovenou částku bez ohledu na to, zda nový zaměstnanec svou produktivitou této hodnoty dosahuje.

Firmy pak častěji dávají přednost zkušenějším pracovníkům nebo investují do automatizace. Nejvíce tím mohou být postiženi mladí lidé, absolventi škol nebo osoby vracející se po delší době do zaměstnání.

Rostoucí náklady na pracovní sílu urychlují investice do automatizace. Samoobslužné pokladny, objednávkové kiosky, robotizované sklady nebo automatické výrobní linky nejsou zaváděny pouze kvůli technologickému pokroku, ale také proto, že snižují dlouhodobé personální náklady.

Paradoxně tak může růst minimální mzdy vést k tomu, že některé pracovní pozice úplně zmizí.

Pokud je cílem zvýšit čisté příjmy zaměstnanců, efektivnější cestou může být snížení odvodů z práce nebo daňové úlevy. Zaměstnanec by si odnesl domů více peněz, aniž by zaměstnavatel musel nést vyšší mzdové náklady.

Takové řešení může podpořit zaměstnanost, zvýšit motivaci pracovat a zároveň nezvyšovat tlak na růst cen.

Dlouhodobě rostou mzdy především díky vyšší produktivitě práce, investicím, inovacím a konkurenci mezi zaměstnavateli. Tam, kde firmy vytvářejí vysokou přidanou hodnotu, rostou mzdy přirozeně bez zásahů státu.

Historie ekonomicky úspěšných zemí ukazuje, že nejvyšší životní úroveň nevzniká administrativním určováním mezd, ale podporou podnikání, vzdělávání, investic a technologického rozvoje.

(Zdroj: autorský text, vyjádření guvernéra ČNB - https://plus.rozhlas.cz/pokud-se-tempo-rustu-mezd-dostane-nad-10-procent-tak-je-signal-ke-zvyseni-8962170, korekce - Chat-GPT)