Článek
Legendární investor
Mnoho investorů by si přálo umět investovat tak jako Warren Buffett, kterému se přezdívá věštec z Omahy. A z dobrého důvodu. Buffett a jeho partneři koupili textilní firmu Berkshire Hathaway v roce 1965. Od té doby ji přebudovali de facto v uzavřený fond investující převážně do akcií společností, které byly v čase nákupu podhodnocené a v dlouhém časovém horizontu přinesly nadprůměrný výnos. V roce 1965 se obchodovaly akcie Berkshire okolo 15 USD, dnes se obchodují okolo 581 000 USD. Fenomenální zhodnocení jednotlivých akciových titulů, nakoupených do portfolia, vyneslo Warrena Buffetta na post nejbohatšího muže na světě. Mezi firmy, které byly postupně nakupovány, patří např. Gillette, McDonalds, Coca-Cola, Washington Post a další.
Buffett je klasickým příkladem stylu investování „kup a drž“ (buy and hold). Akcie firmy Coca-Cola nakupoval v roce 1988 a dodnes je drží v portfoliu. Akcie v bance American Express začal nakupovat již v šedesátých letech a stále je rovněž vlastní. V podstatě nikdy nakoupené pozice neprodává. Jeho oblíbeným sektorem je rozhodně pojišťovnictví. Lze říci, že vzhledem ke značné expozici na pojišťovací sektor se stává i poměrně vystaven riziku v daném sektoru, který by měl nadproporcionální vliv na cenu Berkshire.
Buffett dosud nenapsal sám o sobě knihu o tom, jak vybírá akcie k nákupu. O jeho osobě a některých principech výběru titulů k nákupu bylo však napsáno více než 15 knih. Určité kusé informace z „kuchyně“ tohoto guru lze získávat z každoročních výročních zpráv Bershire Hathaway. Nejvýrazněji byl Buffett ovlivněn Benjaminem Grahamem, který ho zasvětil do principu hodnotových investic. Ideální knihou i po mnoha letech je stále Inteligentní investor od Grahama, což byl i pro mladého Buffetta stimul pro investice do podhodnocených společností s dostatečným časovým horizontem. Buffett ovšem kromě ohodnocení firmy přikládá stejnou váhu produktu dané firmy, ziskovosti, růstovému výhledu a kvalitě managementu. Snaží se vyhledávat společnosti s určitou komparativní výhodou, s potenciálem silného generování budoucích zisků. Komparativní výhoda je často vnímána jako silný produkt. Například u firem McDonalds, Coca-Cola apod. lze hovořit o velice silném produktu, který skýtá výhodu ve ztíženém vstupu rivalů na stejný trh. Buffett nespoléhá na odhady budoucích zisků, místo toho analyzuje minulou výkonnost firmy. Zajímá se o business plán dané společnosti a zároveň se vyhýbá akciím společností, které se snaží expandovat za rámec svých znalostí a zkušeností.
Screening akcií ala Warren
Pro primární výběr adeptů na nákup by Buffett použil přibližně následující parametry, které musí dané firmy splňovat.
Přestože Buffett nerozhoduje o vhodnosti nákupu firmy, která prochází určitým poklesem výkonnosti, v důsledku např. horší ekonomické kondice, stále trvá na historicky silné profitabilité dané společnosti. Spoléhá se na ROE (návratnost na vlastní kapitál) a ROC (návratnost na kapitál).
ROE (retům on equity) je podíl čistého zisku děleného vlastním kapitálem. To znamená, že společnost z matematické logiky nemůže vykazovat vyšší růst zisku než ROE, pokud by ovšem nenavýšila vlastní kapitál. Většina investorů vyžaduje ROE vyšší než 15 %, vzhledem k Buffettově vybíravosti by bylo vyžadováno 17 %.
ROC odstraňuje z rovnice zadlužení, tudíž u nezadlužené firmy vyjde ROC stejně jako ROE, ovšem u vysoce zadlužené firmy bude ROC výrazně nižší než ROE, a dává tak lepší obrázek o skutečné výkonnosti. Ziskové marže jsou dalším kritériem pro výběr akcií ve stylu Warren Buffett. Net profit margin (čistá zisková marže) je celkový čistý zisk dělený celkovými prodeji. Např. firma bude mít 10% marži, pokud vydělá 10 mil. při prodejích 100 mil.
Pro screener bude vyžadována marže o 20 % vyšší než průměrná marže akcií v sektoru za posledních 5 let. Buffett měří valuaci společnosti zejména podle free cash flow. V rámci sektoru nechce platit za firmu více než 80 % průměrného podílu free cash flow vůči vlastnímu kapitálu v rámci sektoru. Zadlužení firmy měřeno podílem dluhu vůči vlastnímu kapitálu je vyžadováno menší alespoň o 20 % než sektorový průměr tohoto ukazatele.
Kvalita managementu je jeden z kruciálních kritérií pro výběr akcií. Zhodnocení managementu je do značné míry subjektivní disciplína, avšak pro objektivní posouzení managementu lze využít ukazatel zisk na zaměstnance. Buffett by pravděpodobně preferoval vyšší ukazatel zisku připadajícího na jednoho zaměstnance alespoň o 10 % nežli průměr sektoru.
Další poměrně využívané kritérium je účetní hodnota firmy (book value). Tento ukazatel v poměru k ceně akcie by neměl být příliš vysoký, respektive pokud by se tento poměr nacházel na hodnotě 1, pak to znamená, že se společnost obchoduje za účetní hodnotu. To se nestává příliš často, a dokonce pokud je poměr pod hodnotou 1, pak by se mohlo jednat o předzvěst budoucích finančních problémů takovéto akcie. Na druhé straně příliš vysoký poměr by naznačoval určitou nadhodnocenost. Citlivá hranice je okolo 2 s přihlédnutím k charakteru firmy.
Tímto bychom vyselektovali akcie, které by připadaly v úvahu pro investici. Je to ovšem pouze první krok při výběru akcie. Následně ovšem začíná další proces, a to je pochopení společnosti, ohodnocení produktů, postavení na trhu atd.
V příští části článku si řekneme více o filozofii investování Warrena Buffetta.
