Arogance ministra Macinky v praxi: Omlouvat se nebudu, Rakušan je nejméně cenný

Pokud by se v české politice udělovaly ceny za neochotu poučit se z vlastních chyb, hnutí Motoristé by momentálně nemělo konkurenci. Každý týden nám totiž tahle parta servíruje novou ukázku toho, jak hluboko se dá klesnout, když vám vládní moc stoupne do hlavy.

Ještě jsme ani nestihli pořádně vstřebat nedávné fiasko vládního zmocněnce Filipa Turka, který se na internetu ztrapnil tím, že si vyhozeného analytika z Oxfordu spletl s jeho jmenovcem, a už tu máme další kauzu.

Štafetu arogance tentokrát plynule převzal přímo šéf české diplomacie Petr Macinka. Někde na chodbě na něj totiž s kamerou narazila novinářka Nora Fridrichová. Výsledek tohoto krátkého střetu je natolik absurdní, že by jej snad nevymyslel ani ten nejkreativnější scenárista politické satiry.

Připomeňme si, že pan ministr má aktuálně na krku gigantický malér. Jeho nedávný televizní výrok o „méněcenných lidech“ nejenže právem zvedl ze židle celou opozici, ale dostal se logicky i do hledáčku historiků jako učebnicový příklad fašizujícího slovníku. Když ho s tím Fridrichová napřímo konfrontovala, odehrál se následující dialog:

Fridrichová: „Chcete se omluvit za ty méněcenné lidi?“ Macinka (s širokým úsměvem): „Blikají vám brýle.“ Fridrichová: „Točím.“ Fridrichová (opakuje dotaz): „Nechcete se omluvit za ty méněcenné lidi?“ Macinka: „Těm, co se v tom zhlédli?“ Fridrichová: „Tak oni vám také přispívají na vaši výplatu.“ Macinka: „Pan Kupka? Nebo paní Decroix? Nebo pan Rakušan? Rakušan není méněcenný, on je nejméně cenný.“ (odchází se širokým úsměvem a na další dotazy nereaguje)

Tohle je přesně ta chvíle, kdy už nevíte, jestli se máte nahlas smát, nebo rovnou plakat. Představte si, že jste šéf české diplomacie. Máte žehlit mezinárodní vztahy, reprezentovat náš stát navenek a zachovávat alespoň elementární úroveň slušnosti. A když dostanete zcela legitimní novinářský dotaz na svůj vlastní, extrémně přes čáru jdoucí výrok, vaše první reakce je, že se začnete pobaveně starat o blikající brýle novinářky.

Vlastně nás to už ale ani nemůže překvapit. Je to totiž přesně ten samý Macinka, který nedávno dehonestoval prezidenta republiky označením „lampasák v záloze“ a vyhrožoval Hradu nevybíravými SMS zprávami. Vzorec je pořád stejný: naprostá absence respektu k institucím, k médiím i k běžným lidem.

Vrcholem celého tohoto bizarního představení je ovšem Macinkova reakce na samotné téma omluvy. „Těm, co se v tom zhlédli?“ zeptal se nevinně.

Tohle je, prosím pěkně, gaslighting v té nejkrystaličtější a nejdrzejší podobě. Pan ministr nejdřív urazí všechny lidi s jiným názorem tím, že je šmahem hodí do škatulky podlidí. A když je za to následně kritizován, cynicky to otočí tak, že je to vlastně jejich osobní problém, protože se v té urážce očividně sami poznali.

To je argumentační úroveň hodná zakomplexovaného žáka osmé třídy, kterého paní učitelka chytla, jak kreslí křídou na tabuli sprosťárny. A pan šéfdiplomat u toho navíc naprosto ignoruje ten drobný, leč podstatný detail, který mu Fridrichová trefně připomněla: že ho přesně ti lidé, kterými on tak ostentativně pohrdá, každý měsíc platí ze svých daní.

Když pak pan ministr celou debatu zakončí lacinou slovní hříčkou o tom, že Vít Rakušan vlastně není „méněcenný“, ale „nejméně cenný“, a odpochoduje pryč s úsměvem od ucha k uchu, je obrázek zkázy dokonán.

Takhle se prostě nechová státník. Takhle se chová hospodský štamgast, který má pocit, že zrovna vymyslel ten nejlepší vtip večera, a teď čeká, až mu kamarádi u stolu za odměnu objednají další rundu.

Je až fascinující, jak dokonale se pánové Macinka s Turkem ve vládě doplňují. Zatímco jeden se topí ve vysvětlování, proč prodával pochybné parazitologické přístroje Zapper a neudrží nervy na uzdě, když ho analytik poučí o energetice, ten druhý si plete diplomacii s nočním klubem a chrlí aroganci na všechny strany.

A my se tu pořád dokola musíme ptát: Haló, pane premiére Babiši, slyšíme se? Předseda vlády sice nedávno Motoristy varoval, že by si už konečně měli uvědomit, že sedí ve vládních funkcích, jenže jeho koaličním partnerům je to zjevně k smíchu. Vědí totiž moc dobře, že premiér se bojí o svou křehkou sněmovní většinu mnohem víc, než o zbytky důstojnosti celého kabinetu.

Dokud jim Babiš tyhle hulvátské výlevy bude mlčky tolerovat, budou posouvat hranice slušnosti dál a dál. Možná by měl pan premiér kromě svých pověstných homeopatik na křivdu začít polykat i něco na odvahu.

Protože mít ve vládě partu, která se občanům směje do obličeje a z vrcholné politiky dělá trapnou frašku pro pár zfanatizovaných internetových fanoušků, to je obrovská daň, kterou za tohle politické manželství z rozumu zaplatíme nakonec my všichni.

Díky, že mě čtete! Je děsivé, když vláda dělá z arogance ctnost. Pokud vás moje komentáře baví a chcete mi pomoci tyhle papalášské fauly dál nekompromisně rozebírat, budu moc vděčný za drobný příspěvek přes tlačítko níže. Jste skvělí!