Článek
Předseda vlády se rozhodl vnést do domácí politiky lekci z vyvozování osobní odpovědnosti. Poté, co vládní zmocněnec pro klimatickou agendu Filip Turek figuruje v případu havárie s vozem záchranné služby, přispěchal šéf kabinetu s jasným vzkazem.
Přes média mu doporučil zvážit rezignaci s tím, že jen o vlásek unikla mnohem horší tragédie. Je to skutečně pozoruhodný morální obrat od muže, který v minulosti čelil bezprecedentním tlakům na odchod kvůli svým vlastním kauzám, a přesto s úsměvem opakoval, že neodstoupí nikdy v životě.
Křehká parlamentní matematika
Šéfovi exekutivy pochopitelně vadí, když mediální prostor místo vládních úspěchů plní skandály lidí spojených s jeho kabinetem.
Politolog Lukáš Jelínek trefně upozorňuje, že Babiš dokáže v podobných situacích jednat velmi rychle, jak už to předvedl u své poslankyně vyškrtnuté z kandidátky kvůli absurdnímu podezření z objednávky likvidace psa.
Jenže u Filipa Turka naráží na tvrdou politickou realitu. Odvolat ho napřímo by znamenalo riskovat otevřenou válku s Motoristy, na jejichž hlasech je celá vládní koalice bytostně závislá.
Proto se premiér omezuje pouze na veřejné apely a otcovské rady do novin. Sám aktivně nikoho nevyhazuje, pouze chytře přesouvá tlak na bedra svého koaličního partnera, aby si u veřejnosti zachoval tvář přísného lídra, ale zároveň nepoložil vlastní kabinet.
Srozumitelný průšvih versus dotační nuda
Základní otázkou zůstává, jak si může Babiš takový do očí bijící dvojí metr vůbec dovolit. Odpověď se skrývá v pečlivě zkoumané psychologii voličů. Premiérův marketingový tým naprosto přesně ví, které kauzy lidi pálí a nad kterými naopak mávnou rukou.
Příběhy o rozbitých plechách luxusních aut, kolizích se záchranáři nebo výše zmíněných obskurnostech se zvířecími mazlíčky vyvolávají ve společnosti okamžité, silné a velmi srozumitelné pohoršení.
Rozumí jim úplně každý. Naopak složité propletence svěřenských fondů, nekonečné tahanice o unijní dotace nebo čtení komplikovaných závěrů evropských auditorů jsou pro běžného občana natolik abstraktní, že kvůli nim zkrátka na barikády nepůjde.
Babiš z toho těží s chladnokrevným kalkulem. Ví, že zatímco vlastní byrokratické hříchy dokáže v debatách donekonečna relativizovat, od zdemolované sanitky musí dát ruce pryč dřív, než mu její trosky začnou stahovat preference.
Sledovat politiky, jak jeden den kážou o morální odpovědnosti a druhý den dělají, že se jich vlastní skandály absolutně netýkají, vyžaduje často velkou dávku trpělivosti a nadhledu. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu moc vděčný za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Slibuji, že ho neutratím za luxusní sportovní auta ani ho nepošlu potají na stavbu fiktivního hnízda, ale půjde čistě na kávu a provoz mé neustále opotřebovávané klávesnice. Díky.
