Článek
Předseda vlády si vzal do ruky telefon a vylil si na sociálních sítích srdíčko. Obyčejný člověk by možná popsal hezký víkend, ale Andrej Babiš sepsal rozzlobený manifest o tom, jak je on tou vůbec největší obětí zlých a prolhaných médií.
„Novináři nejsou posvátná kasta stojící mimo veřejnou kontrolu. Stejně jako politici proto musí unést kritiku své práce,“ hřímal pan premiér směrem k nezávislým redakcím na svých sociálních sítích.
Nejvlivnější politik v zemi, člověk s obrovským státním aparátem a rozpočtem v zádech, si stěžuje, že mu novináři kazí den. V normální zdravé demokracii totiž tisk přirozeně hlídá kroky politiků.
Babiš se ale rozhodl tohle základní pravidlo otočit. On jako premiér bude provádět veřejnou kontrolu tisku. Z vrcholu mocenské pyramidy bude novinářům diktovat, co smějí a nesmějí psát.
Hysterie kvůli tajnostem
Celá tahle zlostná kanonáda má velmi konkrétní spouštěč. Novináři si zkrátka dovolili upozornit na podivné a tajnůstkářské změny v jednacím řádu vlády. Babiš ale pro oprávněný mediální zájem našel naprosto jiné vysvětlení.
„Stačí si připomenout hysterii kolem technicistní změny jednacího řádu vlády. Seznam zprávy a Novinky hned strašily omezováním demokracie, autoritářstvím. Navrch psaly prokazatelné lži,“ stěžuje si ublíženě.
Pojďme si jen na okamžik představit, že by podobnou legislativní kličku zkusila v tichosti protlačit minulá vláda Petra Fialy.
Andrej Babiš by si okamžitě spacákem zablokoval řečnický pultík ve sněmovně a čtrnáct dní v kuse by křičel do mikrofonů o zrodu nové totality. Když to ale udělá on sám, vyžaduje od všech jen slepou poslušnost a tichý obdiv.
Ztráta vlastních novin bolí
Korunu všemu ovšem nasadil ve chvíli, kdy od poučování přešel k přímým osobním útokům. „Média pravidelně kritizují předsedu vlády, často nevybíravě a s fakty si někdy hlavu nelámou,“ vzkázal jmenovitě Seznamu a Novinkám.
Tyto nářky z úst člověka, který si v minulosti koupil obrovské vydavatelství Mafra jen proto, aby o něm noviny psaly hezky, působí jako hodně špatný vtip. Panu premiérovi zkrátka strašně moc chybí ty staré dobré časy, kdy měl svá vlastní média pevně pod kontrolou. Teď musí denně čelit nepříjemným a tvrdým dotazům a jeho zbytnělé ego to naprosto nezvládá.
Místo toho, aby jako dospělý chlap přijal fakt, že sedí v nejvyšším křesle a s ním přichází i obrovská kritika, začne ufňukaně vyhrožovat.
„Veřejná kontrola totiž platí i pro ty, kteří každý den kontrolují ostatní,“ dodává výhružně na samotný závěr svého textu.
Spojte si tento vzkaz s tím, jak jeho věrný kolega Petr Macinka rovnou vyhazuje nepohodlné reportéry z vládních tiskovek a zavírá před nimi dveře, a obrázek je zcela dokonalý. Kdo nebude psát o vládě hezky, stane se okamžitě terčem hněvu. Takhle se ale svobodná společnost opravdu neřídí. Takhle potichu se u nás buduje autokracie.
Líbí se vám moje glosy a chcete podpořit nezávislé psaní bez vládní cenzury? Zvažte prosím drobný příspěvek. Umožní mi to psát dál a sledovat tyhle nebezpečné politické kroky za vás. Díky za každou podporu!
