Článek
Pustíte si zprávy a máte pocit, že zítra ráno buď vybuchne sopka, začne jaderná válka, nebo nás sežere neznámý virus. V horším případě všechno najednou. Všude samá katastrofa, bída, zmar.
A pak jdete na sociální sítě a tam čtete ty moudra v komentářích: „Dřív bylo líp.“ „Za nás se tolik nekradlo.“ „Dnešní mládež je konec světa.“
Vážně? Opravdu si myslíte, že se řítíme do propasti?
Dovolte mi, abych vám tu vaši nostalgickou bublinu propíchl. Je to blbost. Čistokrevná selekce paměti. Váš mozek vám lže, protože je naprogramovaný k tomu, aby špatné vzpomínky filtroval a ty dobré lakoval narůžovo. To není názor, to je psychologie.
Minulost vidíme přes růžové brýle, protože tehdy jsme byli mladí, zdraví a měli jsme vlasy. Nebo nás aspoň nebolely klouby. Ale co když se na ten slavný dřívějšek podíváme bez emocí, čistě optikou čísel a selského rozumu?
Růžové brýle vs. suchá data
Zkuste si vzpomenout na rok, řekněme, 1990. Nebo 1980. Nebo klidně 1950, pokud jste pamětníci. Co vidíte? Vzpomínky na první lásku, na to, jak jste si koupili první auto (které se sypalo každých sto kilometrů), nebo na to, jak stála zmrzlina korunu.
A teď se podívejte na tvrdá data. Globální data. Ta, která nemají emoce. Jak vypadala průměrná délka života? O kolik byla vyšší kojenecká úmrtnost? Kolik lidí žilo v extrémní chudobě? Odpověď na všechno je stejná: Bylo to násobně horší. Ne o trochu, ale fatálně.
Zatímco my tu remcáme nad cenou másla, globální chudoba klesá tempem, které je v historii bezprecedentní. Gramotnost stoupá. Přístup k čisté vodě má víc lidí než kdy dřív. A ano, i té války je v globálním měřítku méně, i když se to z televizních zpráv nezdá.
Dřív nebylo líp. Dřív bylo prostě jen dřív. Byli jsme mladší, to je celé. Vybavujete si ty úžasné devadesátky? Chaos, mafiánské popravy na denním pořádku, kupónová privatizace, kdy se rozkradlo, co šlo, a sehnat slušné zboží byl nadlidský úkol. Jo, to byly časy. Chcete je zpátky?
Nostalgie jako droga pro mozek
Proč ale lidi radši věří tomu pocitu, že se všechno hroutí? Je to pohodlné. Nostalgie je droga. Umožňuje nám utéct od složitosti dnešního světa do bezpečí zjednodušené minulosti. Tehdy byl svět jasnější, nepřítele jsme znali a všechno mělo svůj řád. Nebo si to aspoň myslíme.
Navíc, špatné zprávy se prodávají líp. Média to vědí. Vy to víte. Jsme bombardováni negativitou 24/7 a náš mozek, evolučně nastavený na vyhledávání nebezpečí, je z toho paralyzovaný.
Výsledkem je, že přehlížíme pokrok, který se děje plíživě, den po dni. Zlepšení zdravotnictví, technologie, které nám usnadňují život, nebo to, že dnes si průměrný Čech může koupit násobně víc věcí než před třiceti lety.
Jasně, že máme problémy. Klimatická změna, nerovnost, politická polarizace. Nikdo neříká, že žijeme v ráji. Ale tvrdit, že se řítíme do záhuby a že dřív bylo líp, je prostě urážka pokroku, který lidstvo za poslední staletí udělalo. Je to jako stát v moderním autě s klimatizací a stěžovat si, že koňský povoz měl lepší odpružení.
Selský rozum do hrsti
Takže, co s tím? Až příště uslyšíte někoho vzpomínat na zlaté staré časy, zkuste ho na chvíli stopnout. Zeptejte se ho, jestli by chtěl jít k zubaři v roce 1970. Jestli by chtěl jet na dovolenou bez navigace a internetu. Jestli by chtěl mít třetinovou šanci, že jeho dítě umře na nemoc, kterou dnes vyléčíme jedním práškem.
Svět se nemění k horšímu. Pouze se mění problémy, které musíme řešit.
To je život. A data, na rozdíl od vaší nostalgické paměti a báchorek u piva, nelžou. Měli bychom se přestat bát zítřka a začít si konečně vážit toho, jak dobře se máme dnes. Protože, věřte mi, dnešek budou naši vnuci jednou taky nazývat starými dobrými časy. A my budeme v duchu doufat, že u toho nebudou remcat tak, jako my teď.
Díky, že jste dočetli tento článek až do konce a nepodlehli jste při tom depresi z toho, jak moc vám vaše vlastní paměť lže. Pokud se vám tenhle návrat do reality líbil a chcete, abych i dál pálil do mýtů, které nám zatemňují selský rozum, zvažte symbolický příspěvek na mou další tvorbu. Pomůže mi to udržet si nezávislost a dál vám servírovat pravdu čistě, bez obalu a s potřebnou dávkou cynismu.
