Článek
Zastavte na chodbě kolegu nebo potkejte známého na pivu. Než stihnete mrknout, uslyšíte tu ohranou písničku o tom, jak dotyčný neví, kde mu hlava stojí. Být k uzoufání zaneprázdněný už dávno není stížnost na špatné podmínky. Je to odznak cti. Umělá medaile za to, že jsme pro trh naprosto nepostradatelní a žádaní.
Když nestíhá řemeslník, dává to smysl. Zapojil dvacet trubek, dořezal dlažbu a nahodil omítku. Když ale na nedostatek času fňuká průměrný manažer nebo markeťák, reálný výstup často úplně chybí.
Popravdě, když se podíváte na tvrdá data z behaviorální ekonomie, tenhle mýtus věčných nestíhačů se dost rychle rozpadne. Lidé, kteří nejvíc křičí o svém narvaném kalendáři, často tráví až 60 % času prací o práci.
Jsou to ty nekonečné schůzky o dalších schůzkách, ping-pong v e-mailech, ladění fontů v prezentacích a absurdní updatování statusů pro lidi, kteří to pak stejně nečtou.
Vtip je v tom, že zevnitř to vypadá jako heroická dřina. Připomíná to páteční odpoledne na D1. Motory řvou, spálí se mraky benzínu, řidiči si rvou vlasy, ale reálně se kolona posunula o tři metry k dalšímu nesmyslnému zúžení. Pohyb zkrátka neznamená posun.
Úředníci s notebookem
Náš mozek je docela naivní orgán a snadno se nechá opít rohlíkem. Rád si totiž plete aktivitu s produktivitou. Rychle odškrtnout třicet drobných zpráv na Slacku vyvolá okamžitou dopaminovou vlnu. Systém v hlavě hlásí splněno a my se cítíme jako mistři světa.
Na rovinu, je to jen moderní verze byrokracie. Znalostní pracovník dnes často připomíná znuděného úředníka za přepážkou, který s pocitem absolutní důležitosti razítkuje prázdné papíry jen proto, aby u toho vypadal patřičně ztrhaně a nikdo po něm nechtěl skutečné výsledky.
Z kanceláří tak nenápadně zmizela hluboká práce. Ten vzácný stav, který vyžaduje bloky nerušeného soustředění a na jehož konci vznikne něco, za co je zákazník reálně ochotný otevřít peněženku. Všichni raději datlují instantní nesmysly, protože to prostě tolik nebolí.
Nový symbol luxusu
Pokud jste od pondělí do pátku zavaleni banalitami, nejste nenahraditelní. Jste jen mizerní v prioritizaci a neumíte říkat ne. Necháváte ostatní, aby vám svými požadavky diktovali, čím zaplníte svůj vlastní den.
A víte co? Ti skutečně špičkoví hráči ve svých oborech mají v diářích obrovské bílé díry. Mohou si totiž dovolit ten největší luxus dneška. Mají čas přemýšlet. Netráví dopoledne žehlením cizích mikroproblémů, ale řeší strategii a hledají kontext. Prázdný kalendář je zkrátka nové Ferrari.
Ukázat se dnes na kafi s tím, že máte vlastně docela volný a klidný týden, vyžaduje solidní odvahu. Hrozí totiž, že vás okolí začne okamžitě považovat za zbytečného lenocha, který brzo dostane padáka. Zkuste to ale. Ten zmatený výraz v očích kolegů, kteří zrovna s kávou v ruce sprintují na třetí online call o ničem, za ten drobný risk jednoznačně stojí.
Zahoďte na moment ten pocit, že se svět bez vašeho okamžitého schválení jedné excelové tabulky zhroutí. Nezhroutí. Až si tenhle znovunalezený volný čas začnete konečně užívat, budu rád za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Děkuji za podporu.
Zdroje:
https://asana.com/resources/anatomy-of-work-index
https://reclaim.ai/blog/deep-work-vs-shallow-work
https://calnewport.com/avoiding-digital-productivity-traps/
https://worklife.wharton.upenn.edu/2016/03/deep-vs-shallow-work-with-cal-newport/
https://www.researchgate.net/publication/341344032_Productivity_or_illusion_Assessing_employees%27_behavior_in_an_employability_paradox
https://www.emerald.com/er/article-split/42/6/1271/29336/Productivity-or-illusion-Assessing-employees
