Článek
Média nás zase krmí senzací. Otevřete internet a z každého rohu na vás svítí titulky o tom, že se na nás řítí modrý mikroúplněk.
Zní to úderně. Zní to jako něco, kvůli čemu byste měli nechat rozpitý pivo na stole a vyběhnout na zahradu. Obzvlášť když vám hned v druhém odstavci naservírují tu otřepanou mantru: Znovu to uvidíte až v roce 2053.
Vážení čtenáři, připravte si dalekohledy, nebo spíš jen zdravou dávku skepticismu. Koncem května, konkrétně 30. a 31., nám obloha ukáže něco, co tu prý desítky let nebude.
Víte ale, jak to s těmi astronomickými haló akcemi chodí.
Je to jako u výprodejů. Naslibují vám slevy snů, ale v regálu najdete jen probrané ležáky s přelepenou cenovkou.
Protože jsme v Česku, kde se na každou „raritu“ koukáme s nedůvěrou a peněženkou pevně v hrsti, pojďme si tenhle vesmírný zázrak rozebrat na součástky. Pěkně s chladnou hlavou a bez zbytečných kudrlinek.
Žádná modrá krev, jen klamavá reklama
Začněme tím nejdůležitějším: Modrý Měsíc není modrý.
Je mi líto, pokud jsem vám právě zkazil radost, ale realita je krutá. Termín „modrý Měsíc“ (Blue Moon) je jen čistě kalendářní záležitost. Používá se pro druhý úplněk v jednom kalendářním měsíci.
Stává se to jednou za pár let, protože lunární cyklus (ten synodický, abych byl přesný, trvající 29,53 dne) se úplně netrefuje do našich uměle vytvořených měsíců. A tak se občas stane, že se do jednoho měsíce vejdou dva úplňky.
První byl začátkem května, a teď přichází ten druhý. Je to prostě jen matematika, žádná magie, žádný zázrak přírody.
Tento květnový úplněk má sice podle Farmářského almanachu jméno Květinový Měsíc, ale pro ten modrý se to obvykle nepoužívá. Nic vám ale nebrání mu tak říkat, pokud to zvýší vaši radost z pohledu na oblohu. Koneckonců, i marketing se musí nějak živit.
Malý, menší, nejmenší
A teď k té druhé části jména: Mikroúplněk.
Zatímco Superúplněk, který zaplňuje titulní stránky, nastává, když je Měsíc nejblíže k Zemi (v přízemí), Mikroúplněk je jeho chudší, méně slavný bratranec. Nastává, když je Měsíc v odzemí (apogeu), tedy v nejvzdálenějším bodě své eliptické oběžné dráhy kolem Země.
Náš věrný souputník se od nás letos vzdálí na celých 406 135 kilometrů, což z něj udělá nejvzdálenější a tedy zdánlivě nejmenší úplněk roku 2026. Pro srovnání, průměrná vzdálenost je asi 384 400 kilometrů. Rozdíl to sice je, ale ruku na srdce: kdo z vás si všimne, že je Měsíc na obloze o pár procent menší?
Je to jako když vám v obchodě prodají rohlík, který je o centimetr kratší. Pořád je to rohlík, pořád ho sníte, a kdyby vám to neřekli, ani byste si toho nevšimli.
Různí astronomové používají různé metriky. Například server Time and Date má přísnou hranici 405 000 km, zatímco astrofyzik Fred Espenak používá volnější definici, která bere v úvahu 90 % největší vzdálenosti v dané orbitě.
Kdo má pravdu? To je jedno. Je to jen boj o to, kdo má větší (nebo v tomto případě menší) číslo. Podstatné je, že Měsíc bude prostě daleko.
Proč se obtěžovat? Protože v roce 2053 už tu možná nebudeme
Takže tu máme modrý (který není modrý) a mikro (který je jen o málo menší) úplněk. Proč o tom vůbec píšu? Protože je tu ta konstatace okolností. Ta vzácná shoda náhod.
Tento týden se prostě sešlo, že druhý úplněk v měsíci nastal zrovna v době, kdy je Měsíc v odzemí. A tahle kombinace se prý v závislosti na vaší definici „mikro“ nevrátí až do července 2053.
A to je ten pravý důvod, proč se na to podívat. Ne proto, že uvidíte něco neuvěřitelného. Ale proto, že až se vás v roce 2053 vnoučata zeptají, co jste dělali v květnu 2026, můžete říct: „Viděl jsem modrý mikroúplněk. A byl to… no, byl to úplněk.“
Koukat se na Měsíc je jedna z mála věcí, které jsou pořád zadarmo. Můžete si z toho udělat hru. Můžete se pokusit najít syzygii – to je to zábavné Scrabble slovo pro zarovnání Země, Měsíce a Slunce do jedné přímky, které úplněk způsobuje. Můžete se podívat, jak vychází na východním horizontu hned po západu Slunce.
A pokud se přistihnete, že místo ohromeného zírání jen mírně povytáhnete obočí, nezoufejte. Znamená to jen, že máte zdravý skepticismus. Že se nenecháte opít rohlíkem. A že se umíte těšit z maličkostí, i když nejsou tak velké, jak média slibovala.
Díky, že jste dočetli tento článek až do konce a neuvedli se do kómatu z těch všech astronomických termínů. Pokud se vám moje tvorba líbí a chcete, abych i nadále udržoval tento blog nezávislý a bez otravných reklam, zvažte prosím symbolický příspěvek na mou další práci. Každá koruna mi uvolní ruce k tomu, abych mohl dál psát tak, jak mi zobák narostl. Díky!
