Dluhy na účet našich dětí. Schillerová otevírá stavidla, Fialovy škrty letí do koše

Když do čela státní kasy po letech zodpovědnějších snah znovu usedla Alena Schillerová, bylo naprosto jasné, že se staré pořádky brzy vrátí. Babišova vláda totiž umí fungovat v podstatě jen ve dvou základních režimech: buď rozdává peníze, které nemá, nebo si na to masivní rozdávání rovnou půjčuje.

A přesně to nám paní ministryně o víkendu bez sebemenšího uzardění potvrdila.V nedělním internetovém pořadu Poledne s Moravcem (ano, s tím samým Václavem Moravcem, na kterého hnutí ANO ještě před nedávnem dštilo oheň a síru) se šéfka státní kasy pochlubila tím, co umí zkrátka nejlépe.

Rozpočtový schodek prý příští rok ještě stoupne. Letošních, už tak děsivých 310 miliard korun v minusu evidentně paní ministryni nestačí, a tak je zjevně potřeba tu sekeru zatnout ještě hlouběji do zad českých daňových poplatníků.

Nejvíce fascinující na celém tomto víkendovém rozhovoru byla ovšem ta naprostá bohorovnost, s jakou Alena Schillerová smetla ze stolu fiskální plány předchozí vlády. Kabinet Petra Fialy se s vypětím všech sil snažil alespoň trochu zkrotit hrozivé státní zadlužení a naplánoval na příští rok snížení deficitu na zhruba 150 miliard korun.

Co na to říká naše současná paní ministryně? Prý je to absolutně nerealistické, příliš ambiciózní a taková rychlá konsolidace by prý znamenala „zaškrcení ekonomiky“. Zastavme se u téhle myšlenkové perly.

V překladu z politického ptydepe do normální češtiny to znamená asi toto: Zodpovědně šetřit rozhodně nebudeme, protože bychom neměli z čeho uplácet naše voliče před dalšími volbami. Raději budeme dál bezhlavě sekat stamilionové a miliardové dluhy, protože po nás potopa.

Paní ministryně se sice u Václava Moravce dojemně dušuje a dokonce garantuje, že bezpečně udržíme deficit pod tříprocentní hranicí hrubého domácího produktu, kterou vyžaduje Evropská komise, ale ruku na srdce – slibům a garancím této vlády už věří jen ten největší naivka.

Vyjednávat nyní s Bruselem o tom, aby nám „povolili co nejvyšší možné číslo“, je jako smlouvat s hasiči, jestli si ve stohu suché slámy můžete zapálit asoň jeden malý ohníček.

Aby toho ale nebylo málo, vytáhla Alena Schillerová z rukávu další starý dobrý trik všech světových populistů – kreativní účetnictví. Vláda se totiž chystá financovat výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech pomocí obří půjčky, která ale velmi šikovně a potichu nepůjde přes oficiální státní rozpočet. Pro příští rok to přitom dělá nějakých 20 miliard korun.

Paní ministryně samozřejmě s bezelstným úsměvem tvrdí, že to vůbec není obcházení rozpočtových pravidel, ale jen zcela legální a normální „finanční operace“ podle pravidel Eurostatu. Papír zjevně snese úplně všechno. Realita je ale taková, že dluh vždycky zůstává dluhem, ať už ho v excelové tabulce schováte do jakékoliv ministerské kolonky.

Je to jen průhledná snaha opticky vylepšit ta děsivá čísla, která by jinak odbornou veřejnost už naprosto vyděsila. Stát si zkrátka půjčí, český občan to i s úroky do koruny zaplatí, ale v kolonce „státní rozpočet“ to na první pohled svítit nebude. Naprosto geniální kouzlo.

Korunu všemu tomuto diletantství pak nasazuje slib, že vláda navzdory všemu hodlá snižovat sazbu daně z příjmů právnických osob z 21 na 19 procent. Takže si to raději ještě jednou shrňme. Státní kasa krvácí z tisíce ran, výdaje raketově rostou, dluhy se kupí do nebes, Dukovany se raději schovávají pod koberec, ale my budeme korporacím ještě snižovat daně? Odkud se ty peníze sakra vezmou?

Alena Schillerová se zaklíná magickým bojem proti šedé ekonomice a zázračnými prorůstovými odpisy, ze kterých se nám to prý všechno samo krásně vrátí. Zní to už skoro jako pohádka o ekonomickém perpetuu mobile, kterou nám tu nedávno tak barvitě vyprávěl ministr kultury Oto Klempíř, když hledal těch ztracených osm miliard na zrušené koncesionářské poplatky. Matematika první třídy na Úřadu vlády opět pláče v koutě.

Hnutí ANO, SPD a Motoristé nám zkrátka předvádějí politiku spálené země v přímém přenosu. Zadlužit se až po uši, rozdávat plnými hrstmi všem na potkání, hlavně aby ta hezká čísla v průzkumech veřejného mínění náhodou neklesala.

A argument, že jsme ve srovnání s průměrem Evropské unie stále relativně málo zadlužení? To je úplně stejné, jako říkat, že když sousedovi hoří celý dům, nevadí, že si my u nás v obýváku uděláme jen takový malý, přátelský táborák. Skončíme v popelu úplně stejně, jen možná o trochu později.

Sledovat politiky, jak s drzým čelem házejí rozpočtovou zodpovědnost do koše a vyrábějí astronomické dluhy na účet našich dětí, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto rozkrývání vládního populismu, budu vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že příspěvek nepoužiji na lepení děr v rozpočtu, ale půjde čistě na kávu a udržení mé klávesnice v chodu, abychom tu tomuto divadlu mohli čelit i dál. Díky, že mě čtete a že v tom lítáte se mnou!