Článek
Znáte ten pocit, když se probudíte, dáte si kávu a zjistíte, že jste svým koníčkem omylem zničili celou republiku?
Asi nějak tak se musel v pondělí ráno cítit Petr Pavel.
Co udělal tak strašlivého a neodpustitelného? Jel se podívat na závody Formule 1 do Maďarska. A vzal si k tomu svůj vlastní foťák.
To naprosto stačilo k tomu, aby se na českém internetu s obrovským rachotem otevřely brány pekla. Lidé začali okamžitě sepisovat virtuální petice za záchranu naší zdevastované státnosti.
Prý jde o nechutné papalášství. O ubohé zneužití vysoké funkce. O nesmírně laciný a průhledný marketing.
Skutečnost? Ta je jako obvykle úplně někde jinde a haterům se vůbec nehodí do krámu.
Když mluví fakta a ne závist
Mezinárodní automobilová federace totiž akreditace pro své elitní fotografy rozhodně nerozdává jen tak na potkání.
Naprosto je nezajímá, jestli jste náhodou prezident nějaké menší evropské země, nebo zrovna pekař z Horní Dolní. Zajímá je jedině vaše skutečné portfolio a poctivá historie práce.
Už dlouhé roky objíždí ty největší světové motoristické akce. Fotil legendární Dakar. Fotil proslulý vytrvalostní závod v Le Mans. Fotil elitní motorky na okruhu v Brně.
Má za sebou roky tvrdé dřiny s těžkým objektivem v ruce.
A co je na tom celém vlastně to nejhorší? Všechny jeho vybrané fotky z těchto akcí putují rovnou do veřejné dražby. Celý výtěžek pak směřuje přímo na charitativní fond jeho manželky Evy.
Opravdu skandál naprosto obludných a nevídaných rozměrů, že ano?
Myšlenková hra s Babišem
Pojďme si teď společně zahrát takovou jednu malou a docela zábavnou myšlenkovou hru. Představte si na pouhých pět vteřin, že by se na slavném Hungaroringu zjevil místo Pavla rovnou Andrej Babiš.
Co by se asi tak dělo?
Pravděpodobně by okamžitě uspořádal tiskovku přímo v garážích mistrovské stáje Red Bull.
Vyprávěl by udiveným mechanikům, že on by ten jejich složitý monopost dokázal složit mnohem levněji a lépe. Navíc by přihodil historku o tom, jak to ti neschopní kluci z Fialovy vlády celé zase pokazili.
Alena Schillerová by u toho nadšeně natáčela taneční video pro své sítě a jako rekvizitu by objímala ojetou pneumatiku.
A Tomio Okamura? Ten by do kamer rozhořčeně křičel, že ty proklaté formule nejezdí na náš poctivý český plyn a obírají tak naše slušné lidi o peníze.
Svět tleská, Česko nadává
Když ale přijede současný prezident jako úplně normální chlap se svou opravdovou vášní, okamžitě je u nás doma oheň na střeše.
Zahraničí to přitom vidí naprosto a diametrálně jinak.
Maďarský premiér je upřímně nadšený a fotí si ho na startovním roštu. Francouzské prestižní noviny o něm pějí samé ódy. Zahraniční tisk to zkrátka bere jako naprosto geniální a spontánní reklamu na jedno sympatické Česko.
Jen my tady u nás doma máme ten věčný a neukojitelný pocit, že se hlava státu musí ideálně zavřít někam hluboko do hradního sklepa a potichu tam trpět s námi.
Z tohohle věčného českého fňukání a stěžování si na všechno už je člověku vážně hrozně smutno. Naštvaným křiklounům totiž ve skutečnosti vůbec nevadí nějaká akreditace.
Vadí jim jen ten prostý fakt, že má někdo normální spokojený život a opravdovou osobní vášeň. A to je bohužel ta nejpřesnější diagnóza naší vlastní hluboké národní zapšklosti.
