Článek
Vláda Andreje Babiše se moc ráda staví do role nesmlouvavého drába, který si došlápne na každou nepoctivou korunu. Zrovna teď se koaliční poslanci chystají protlačit druhou verzi elektronické evidence tržeb a finanční správa hrdě hlásí hon na účelové firmy.
Zní to všechno moc krásně a přísně, dokud se tenhle metr nemusí uplatnit na vlastním dvorku. Když totiž investigativní novináři přišli s tím, že experti podezřívají z letitých daňových úniků šéfa poslaneckého klubu koaliční SPD Radima Fialu, ukázalo se, že spravedlnost u nás umí být i pěkně slepá.
Premiér Andrej Babiš totiž místo jasného stanoviska zvolil strategii mrtvého brouka. Na přímé dotazy novinářů vcelku arogantně odvětil, že se k tomu nevyjadřuje a že to vlastně ani nečetl.
Místo toho, aby jako správný lídr bouchl do stolu a žádal od koaličního partnera okamžité a transparentní vysvětlení, raději zaútočil na samotnou redakci s tradiční písničkou o účelové kampani a antibabišismu.
Celý ten nepříjemný problém pak prostě alibisticky přehodil na finanční správu. Tu samou finanční správu, jejíž prověřování je ovšem ze zákona neveřejné, takže se případ může docela tiše a elegantně zamést pod koberec.
Stejný notový zápis pak použila i ministryně financí Alena Schillerová, která varovala před spekulacemi a rovněž odkázala na kontrolní úřady.
Svěřenský fond jako z levné detektivky
A co že se to vlastně točí kolem poslance Fialy? Celý příběh působí jako z nějaké levné devadesátkové detektivky. Pan místopředseda SPD se už před lety veřejně dušoval, že svůj lukrativní holding definitivně prodal.
Z reportérských zjištění ovšem vyplynulo podezření, že ho de facto jen chytře zaparkoval do svěřenského fondu, ze kterého byl on sám hlavním beneficientem. A z čeho že se ten prodej platil? Údajně z budoucích zisků té samé firmy.
Když se ho novináři snažili na tento neuvěřitelný finanční zázrak zeptat, místo věcných argumentů předvedl nedůstojný kličkovaný úprk sněmovními chodbami. Pro politika, který si zakládá na tom, jak bojuje proti zkorumpovaným elitám, to bylo představení opravdu hodně smutné.
Trafiky za mlžení a vzájemné krytí zad
V každé normální zemi by po podobném odhalení a veřejném mlžení následoval minimálně odchod do politického ústraní, ne-li rovnou rezignace. V naší české kotlině se ale za podobné věci evidentně povyšuje.
Radim Fiala se tak rovnou stal šéfem dozorčí rady polostátního energetického gigantu ČEZ. A jako by toho nebylo málo, advokát, který mu s celou tou podivnou účelovou schránkou podle zjištění novinářů pomáhal, získal na Fialovo doporučení teplé a nesmírně vlivné místo v kolegiu Nejvyššího kontrolního úřadu.
Vlastně by nás to ale nemělo u předsedy vlády překvapovat. Sám Andrej Babiš má za sebou bohatou historii složitého vysvětlování ohledně korunových dluhopisů nebo nákupu francouzského zámečku.
Mistr optimalizací tak zkrátka kryje mistra svěřenských fondů a obyčejný občan, na kterého si stát brousí zuby s další vlnou EET, si o tom všem může jen myslet své.
Sledovat politiky, jak káží vodu, před nepříjemnými dotazy utíkají po chodbách a pak si za odměnu rozdávají lukrativní posty, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a rádi si u nich občas odfrknete, budu moc vděčný za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Slibuji, že si za něj nebudu zakládat žádné tajné svěřenské fondy, ale pošlu ho čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Zdravím všechny příznivce a díky, že to čtete se mnou!
