Článek
Česká diplomacie zažívá další divadlo, ve kterém se namísto strategických zájmů země řeší osobní animozity a slovní podpásovky.
Celou přestřelku odstartoval bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský, který na sociálních sítích celkem věcně upozornil na to, že současný šéf Černínského paláce Petr Macinka stále nepředložil vládě klíčový návrh na omezení pohybu ruských diplomatů u nás.
Lipavský na jednoduchém příkladu ukázal, jak asymetrické a nedůstojné naše vztahy s Moskvou dnes jsou. Zatímco český diplomat čelí při cestě do Ruska složitému papírování a permanentní hrozbě zamítnutí víza, ruskému diplomatovi se schengenským vízem stačí poslat českému ministerstvu pouhý e-mail a může k nám v podstatě bez překážek přijet za prací i zábavou.
Omezení pohybu ruských diplomatů tak, aby to pochopil úplně každý.💡🤔
— Jan Lipavský (@JanLipavsky) July 12, 2026
Mezi Českem a Ruskem dnes nepanují rovnocenné vztahy. Uvedu vám konkrétní příklad. Když chce ruský diplomat cestovat do Česka a má schengenské vízum, má to úplně jednoduché, protože jenom pošle e-mail Petru… pic.twitter.com/7r91iPMsxO
Předchozí Fialově vládě se přitom v Evropské unii podařilo vybojovat možnost, aby státy schengenského prostoru mohly vůči ruským diplomatům postupovat podstatně přísněji. Estonsko už tento režim úspěšně spustilo.
Cílem nebylo nic jiného než omezit zpravodajské aktivity ruských špionů, kteří po Evropě velmi rádi cestují pod diplomatickým krytím. Jenže současný ministr zahraničí se tváří, jako by žádný problém neexistoval, a podle Lipavského nechává ruské agenty volně korzovat po naší zemi, čímž vědomě ignoruje bezpečnostní rizika.
Když chybí věcné argumenty, nastupují jitrnice
Reakce Petra Macinky na tuto kritiku ovšem ukázala, že kultura politické debaty může mít ještě hlubší dno, než jsme si mysleli. Namísto odborné debaty a vysvětlení vládního postoje se ministr zahraničí uchýlil k čistému hospodskému hulvátství.
Svého předchůdce na sociální síti veřejně označil za „jitrnici“ a jízlivě mu doporučil, ať raději dopíše svou chystanou knihu a hlavně ať je v ní hodně obrázků. Jako argument pak Macinka použil tvrzení, že v Česku je aktuálně pouze sedm ruských diplomatů a každý další musí žádat o povolení, přičemž se rýpavě ptal, proč podobná opatření dosud nezavedl zbytek Evropské unie.
Lipavský si to ale nenechal líbit a současného ministra usadil s tím, že buď lže, nebo mu fatálně chybí základní znalosti. Upozornil, že jádro pudla nespočívá v oněch sedmi oficiálně hlášených diplomatech, ale právě v těch desítkách dalších, kteří k nám mohou bez kontroly přicestovat z jiných schengenských zemí.
Macinku proto vyzval, aby nedělal z lidí hlupáky a nechal si celou věc na ministerstvu vysvětlit od úředníků, které ještě nestihl vyhodit. Lipavský také kontroval, že se na rozdíl od něj stará o bezpečnost země, a ujistil ho, že jeho kniha bude na pultech již brzy.
Bezpečnost státu spláchnutá do šuplíku
Celý tento konflikt má ale mnohem temnější pozadí než jen jednu internetovou hádku o jitrnicích. Podle informací médií a zdrojů z bezpečnostní komunity měla totiž Česká republika přísnější režim pro ruské diplomaty zaveden již od letošního ledna.
Fialova vláda na něm úzce spolupracovala s tajnými službami i Národní centrálou proti organizovanému zločinu. Nové opatření mělo zajistit, že jakýkoliv vstup ruského diplomata do Česka muselo ministerstvo zahraničí předem výslovně povolit, a to až po důkladném prověření našimi zpravodajci.
Tento štít proti ruským špionům a sabotérům se ale nakonec vůbec nespustil. Ministr Macinka totiž podle několika zdrojů z bezpečnostních složek nařídil celé připravené opatření na poslední chvíli zrušit a poslal ho takříkajíc do šuplíku.
Současný šéf diplomacie tak šel přímo proti doporučení českých tajných služeb. A to vše v situaci, kdy nás Ruská federace oficiálně vede na seznamu nepřátelských zemí a BIS opakovaně varuje, že Rusko představuje pro naši bezpečnost tu vůbec největší hrozbu.
Je smutné sledovat, že ministr zahraničí raději riskuje bezpečnost občanů a pak se na internetu ohání urážkami, jen aby nemusel přiznat, že ochranu země obětoval koaličnímu klidu s proruskou SPD.
Sledovat ministra zahraničí, který ignoruje varování tajných služeb, nechává v šuplíku opatření proti špionům a svému předchůdci nadává do jitrnic, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a rádi si u nich občas odfrknete, budu moc vděčný za příspěvek na moji tvorbu. Slibuji, že ho neutratím za nákup Macinkovy oblíbené uzeniny, ale půjde čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Díky.






