Článek
Pokud vám to zní jako zápletka ze špatné komedie, nejste sami. Ve skutečnosti to ale spíše připomíná scénku z mateřské školy, kde si jeden z chlapců křečovitě hlídá svůj kousek pískoviště a odmítá půjčit plastovou formičku.
Uražené ego a SMSky s výhrůžkami
Abychom pochopili, proč šéf české diplomacie Petr Macinka (Motoristé) s takovou vervou brání hlavě státu v účasti na setkání hlav států, musíme se vrátit o pár kroků zpět. Kde se vzala tato urputná snaha odstřihnout Petra Pavla od zahraniční politiky?
Odpověď se neskrývá v žádné sofistikované geopolitické strategii vlády, ale v obyčejné politické mstě. Jablkem sváru se stalo prezidentovo odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem.
Reakce šéfa diplomacie tehdy připomínala chování zhrzeného teenagera – následovaly textové zprávy o „pálení mostů“ a „brutálním boji“. A od té chvíle se zdá, že hlavním úkolem Ministerstva zahraničí není reprezentace země, ale vymýšlení způsobů, jak udělat Hradu naschvál.
Od demonstrativního čtení komunistických novin při návštěvě prezidenta ve Sněmovně jsme se tak plynule posunuli k sabotáži prezidentských zahraničních cest.
Když domovník vymění zámky
Sledovat argumentační veletoče Černínského paláce je fascinující. Petr Macinka veřejně prohlašuje, že by na summit měli jet pouze lidé s „reálným politickým vlivem“, a prezidentovo trvání na ústavních pravomocech označuje za „nedůstojnou umanutost“.
Jde přitom o summit vojenské aliance, na který se sjíždějí nejvyšší představitelé států a prezident je z ústavy vrchním velitelem ozbrojených sil, který zastupuje stát navenek.
Situace, kdy ministr (který má celou věc pouze administrativně a logisticky zajistit) svévolně rozhoduje o tom, že hlavu státu nikam nepustí, se vymyká logice. Je to naprosto stejné, jako kdybyste byli majitelem firmy, ale váš asistent by se rozhodl, že vám zkrátka neobjedná taxík na výroční zasedání správní rady, protože se na vás zrovna zlobí.
Dospělí jsou na dovolené
Komedie absurdity dostává další rozměr ve chvíli, kdy se podíváme na roli premiéra Andreje Babiše. Právě jemu prezident adresoval dopis, ve kterém nabízí naprosto racionální kompromis: já budu stát v čele delegace v reprezentativní části, vy si vezmete slovo při řešení obranných rozpočtů.
Odpověď? Premiér z dovolené vzkazuje, že by se raději měla řešit nízká porodnost. Tímto mistrovským úhybným manévrem nechává svého ministra dál rozkopávat bábovičky a dělá, že se ho to netýká.
Ostuda za hranicemi
Možná by se nad tím dalo mávnout rukou jako nad dalším folklorem naší domácí politické scény, kdyby se z ohýbání ústavních zvyklostí nestala norma a agresivní marketing nenahradil kompetentnost. Jenže tento trucpodnik už překročil hranice, a to doslova.
Rakouský tisk už otevřeně píše o bizarním českém konfliktu a naši spojenci se musí chytat za hlavu. V době, kdy za našimi hranicemi i na Blízkém východě hrozí reálné konflikty a kdy si prezident Trump bere evropské spojence na mušku, by stát měla reprezentovat jednotná a profesionální delegace.
Namísto toho vysíláme do světa signál, že nejsme schopni se dohodnout ani na tom, kdo si sedne do jaké řady v letadle. Pokud si ministr Macinka myslí, že tímto chováním ukazuje svou sílu a „reálný politický vliv“, hluboce se mýlí.
Ukazuje pouze to, že si plete správu státu s osobním hřištěm, na kterém platí právo toho, kdo umí hlasitěji křičet a víc dupat nožičkama. A to skutečně důstojné není.
