Článek
Když někdo nemůže vyhrát hru podle platných pravidel, protože má zkrátka příliš hluboko ruce ve veřejné kase, má v zásadě dvě možnosti. Buď hru opustí, nebo pravidla zkrátka přepíše.
Andrej Babiš a jeho loajální vládní servis zjevně zvolili druhou, mnohem cyničtější možnost.
Skupina vládních poslanců v čele s Radkem Vondráčkem z ANO a Filipem Turkem z Motoristů potichu a bez vládního připomínkového řízení (jak elegantní!) poslala do Sněmovny návrh, který ze zákona o střetu zájmů dělá trhací kalendář. Všechny ty nepříjemné evropské i české audity a byrokratické překážky pro Agrofert by totiž rázem a legálně zmizely ze stolu.
Ministr vládne jen svému písečku?
Zastavme se u první myšlenkové perly tohoto poslaneckého majstrštyku. Firmy členů vlády by podle něj nesměly brát dotace jenom z ministerstev, která dotyčný ministr přímo a osobně řídí.
To je panečku logika, která pláče v koutě. Představa, že Andrej Babiš, jakožto všemocný premiér a šéf vládní koalice, nedokáže „z žádného titulu“ formovat vůli jím sice neřízeného, ale koaličně naprosto loajálního ministerstva zemědělství, je neskutečným a drzým výsměchem selském rozumu.
Znamená to jediné: Agrofert a premiérovy další firmy by si mohly bezedně sáhnout pro miliardy prakticky odkudkoliv, s výjimkou Úřadu vlády.
Radek Vondracek a Filip Turek prave predlozili zakon, ktery zlegalizuje Babisuv stret zajmu. Tolik k ohlidani Babise temahle klaunama.https://t.co/ml8ck6OJwh
— Ludek Stanek (@LudekStanek) June 9, 2026
Svaté krávy jménem nárokové dotace
Tím ale tahle legislativní jízda nekončí. Vondráček s Turkem, zřejmě po těžkých nocích strávených čtením holdingových výročních zpráv, navrhují ze zákona zcela vyjmout i takzvané nárokové dotace na obdělávání půdy. Prý tam „není dán prakticky prostor pro uplatňování nežádoucího vlivu“.
To, že pan premiér osobně jezdí vyjednávat tyto nárokové parametry a miliardové dotační obálky do Bruselu pro celou Českou republiku, a tedy i pro své vlastní gigantické podniky, je zřejmě jen takový bezvýznamný detail.
Babišův Agrofert stojí a padá s dotačním systémem. Bez něj by řada jeho firem prodělávala kalhoty. A poslanečtí sluhové se teď snaží do betonových základů zákona vytesat, že tyto peníze premiérovi zkrátka ze zákona plynout musí.
Promlčeno, zapomenuto, smazáno
Zlatým hřebem, který naprosto přesně demaskuje pravé úmysly této skandální novely, je ale zkrácení promlčecí lhůty. Agrofertu totiž reálně hrozilo, že by miliardy neoprávněně vyplacených dotací z let, kdy Babiš seděl v minulé vládě, musel vracet.
Zemědělský fond sice hraje neuvěřitelnou zdržovací taktiku, opírá se o otočené posudky spřátelených advokátů, ale čas jim docházel. A tak vládní poslanci (včetně paní Pošarové z SPD, toho času dokonce hlídačky v dozorčí radě onoho fondu!) navrhují lhůtu na vymáhání rovnou stáhnout z deseti na čtyři roky.
A to hezky se zpětnou platností! Je to jako vykrást banku a druhý den si odhlasovat v parlamentu, že krádeže starší 24 hodin se vlastně vůbec nepočítají. Tohle už není jen lobbismus, to je prachsprosté privatizování státu na míru jednoho oligarchy.
Sledovat politiky, jak s neuvěřitelnou arogancí cupují protikorupční pravidla, aby ochránili peněženku svého nejvyššího šéfa před vracením miliard, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na vymýšlení dotačních kliček v parlamentu ani na dotování nárokových lánů Agrofertu. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
