Článek
Představte si, že týdny paralyzujete zahraniční politiku své vlastní země, ignorujete dopisy z Pražského hradu, podáváte kompetenční žaloby a na tiskových konferencích se tváříte jako největší geopolitičtí stratégové od dob Metternicha.
To všechno s jedinou, naprosto klíčovou a svatou tezí: prezident Petr Pavel na neformální alianční večeři v Ankaře prostě nesmí, protože právě tam se za zavřenými dveřmi na vládní úrovni „dojednává to nejpodstatnější“.
Ministr zahraničí Petr Macinka ještě před měsícem s vážnou tváří poučoval veřejnost, ať význam této večeře proboha nikdo nebagatelizuje, protože jde o tu nejdůležitější část summitu, kde se řeší zásadní agendy. Jenže stačil jeden večer u stolu a premiér Andrej Babiš celou tuhle pracně budovanou vládní křeč poslal jedním dechem rovnou do politického stoupy.
O obraně nepadlo ani slovo
Informace, které unavený premiér po probdělé noci v Turecku servíroval novinářům, by měly být povinně označeny varováním pro slabší povahy. Babiš totiž s neuvěřitelným klidem a pýchou prohlásil, že na slavné neformální večeři se o nějakých nudných výdajích na obranu nebo bezpečnosti Evropy vůbec nikdo nebavil.
„Nikoho to na večeři nezajímalo. Byli jsme tam s manželkami, bavili jsme se o jídle, o fotbalu,“ šokoval předseda vlády suverénního státu, který se nachází uprostřed největší bezpečnostní krize za poslední dekády.
Místo koordinace aliančního postupu proti ruské agresi se tak u Babišova stolu odehrávala hluboká intelektuální debata o tom, proč s Donaldem Trumpem nepřiletěla jeho manželka Melania a jak moc je pan prezident pyšný na její nový autobiografický film.
Korunu všemu premiér nasadil, když se pochlubil, jak pogratuloval norskému kolegovi k fotbalovému postupu přes Brazílii. Vládní delegace zkrátka nezklamala. Vyrazila do Turecka hájit národní zájmy a vrátila se s hlubokou analýzou ankarského menu a pozdravem pro bývalou první dámu USA.
Ještěže tam ten Pavel neotravoval s bezpečností
Když si porovnáme Babišovy současné řeči s jeho vlastním prohlášením z 22. června, kde tvrdil, že „na neformální večeři se často dojedná mnohem víc, proto má být delegace na vládní úrovni“, nezbývá než před vládním kádrem hluboce smeknout.
V přímém přenosu usvědčil sám sebe z totálního, trapného a naprosto bezostyšného lhaní. Celá ta hysterická válka proti Hradu, odmítání komunikace a vládní kaprice byly vedeny jen a pouze čistou, zhrzenou zlobou z minulé volební porážky.
Dnes už vlastně s ironickým úsměvem plně rozumíme tomu, proč tam toho prezidenta za žádnou cenu nechtěli pustit. Petr Pavel by tam totiž se svými zkušenostmi z nejvyššího velení NATO jako naprostý diletant trapně otravoval s konverzací o obraně, bezpečnosti, muničních skladech a strategickém plánování.
Nikoho by to u Babišova stolu nezajímalo a úplně by jim to zkazilo debatu o tom, jestli je lepší kebab, nebo norský fotbalový útok. To si naše republika zkrátka nemohla dovolit. Zatímco se vládní tým v Ankaře úspěšně míjel s českou prezidentskou skupinou, odmítal společná selfie a hrál dětinskou hru na schovávanou, mezinárodní realita jim protekla mezi prsty.
Babiš s Macinkou ukázali, že jejich pojetí vrcholné diplomacie končí u instagramových reels a nezávazného tlachání o sportu. Naše bezpečnost je pro ně zjevně jen otravná vsuvka mezi dvěma chody slavnostní večeře. Světoví státníci v NATO museli mít z české delegace a jejího „přínosu“ opravdu nefalšovanou, kafkovskou radost.
Sledovat politiky, jak týdny blokují stát kvůli večeři, na které pak řeší jen fotbal a Melanii Trump, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu vděčný za drobnou finanční podporu. Slibuji, že ji neutratím za lístky na norský fotbal ani za biografie celebrit, ale půjde čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Zdravím všechny příznivce a díky, že v tom jedete se mnou!
