Na videa čas má, na prezidenta ne. Babiš pálí mosty a rozbíjí jednotnou českou diplomacii

Představa, že by nejvyšší ústavní činitelé země měli táhnout za jeden provaz a koordinovat své kroky navenek, je sice rozumným předpokladem pro praktický výkon moci, ale pro Andreje Babiše je to zřejmě zbytečný luxus.

Poté, co premiér několik dní v kuse nevybíravě útočil na prezidenta kvůli jeho účasti v Ankaře, přišel z Hradu logický a věcný krok, výzva k návratu ke stolu a hledání společných řešení. Jenže premiér raději dál pálí mosty.

Babišovo vyjádření pro Českou televizi dokonale ilustruje jeho svérázný pohled na správu země. „Proč bych se měl na něčem koordinovat, my máme svoji politiku, máme programové prohlášení vlády, nechci být součástí jeho kampaně,“ reagoval v neděli předseda vlády.

A jako korunu všemu dodal, že by na schůzky s Petrem Pavlem beztak neměl čas. Říkat hlavě vlastního státu, že schůzka o bezpečnostním a zahraničním směřování země nestojí za zápis do premiérského diáře, je silná káva i na poměry naší politické scény.

Zvlášť v situaci, kdy prezident s premiérem sdílejí řadu pravomocí, kde jeden bez druhého nemohou konat, a ústava jejich domluvu tak trochu předpokládá.

Babiš ale dává jasně najevo, že pro něj koordinace končí tam, kde začíná jeho vlastní politický marketing. Snaha o jednotný hlas Česka navenek padá pod stůl, protože premiér se jednoduše bojí, že by tím dělal Pavlovi „kampaň“.

Není to přitom poprvé, co Babišův kabinet ukázal Hradu záda. Pravidelná jednání nejvyšších ústavních činitelů se fakticky zhroutila už na začátku roku.

V lednu totiž prezident plánovanou schůzku musel zrušit poté, co ho premiér Babiš a ministr zahraničí Petr Macinka nechali čekat déle než hodinu, protože dali přednost protahujícímu se jednání vlády. Od té doby se společný formát neobnovil a komunikace se omezila na minimum.

Teď tomu premiér nasadil korunu. Prezident Pavel přitom ještě v sobotu vyjadřoval naději, že se situace po rozjitřeném období summitu zklidní, pokud bude premiér schopen vnímat rozdílný názor jinak než jako osobní nepřátelství.

Hrad ústy mluvčího Víta Koláře zopakoval, že komunikace z jejich strany zůstává věcná, nekonfliktní a bez osobních útoků. Babiš ale na věcnost neslyší. Pokud se pohledy liší, raději komunikaci zcela utne s odkazem na plný diář.

Výsledek tohoto tvrdohlavého odmítnutí popsal sám prezident už na summitu: pokud vláda nebude chtít zahraniční politiku koordinovat, nezbude mu nic jiného než ji dělat po svém.

Sám to sice označil za velmi nešťastné, ale Babiš mu nedává na výběr. Pro Českou republiku je to ta nejhorší možná vizitka navenek. V době geopolitické nestability budeme mít v podstatě dvě konkurenční zahraniční politiky, což dlouhodobě nemůže fungovat.

Andrej Babiš sice tvrdí, že nemá čas. Na natáčení útočných videí, sepisování statusů o „ostudě“ a okopávání kotníků hlavy státu si ho ale najde vždycky dost. Na skutečnou státnickou práci a hledání kompromisu u jednoho stolu mu však v diáři okénko zkrátka chybí.

Sledovat premiéra, který nemá čas na koordinaci zahraniční politiky s prezidentem, ale má spoustu času na osobní výpady, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu vděčný za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Slibuji, že ji neutratím za nákup nových diářů pro zaneprázdněné politiky, ale půjde čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Zdravím všechny příznivce a díky, že v tom jedete se mnou!