Článek
Verdikt Sportovního arbitrážního soudu zněl v pátek odpoledne skoro jako špatný vtip. Rusko, které už pátý rok vede na Ukrajině válku, se má s okamžitou platností vrátit do hokejových soutěží. V květnu by tak Sborná mohla hrát mistrovství světa v Německu a už v lednu by ruské juniorky mohly přijet do Ostravy.
Zarážející ale není jen samotné rozhodnutí. Stejně překvapivé je, co následovalo. Místo jasného „ne“ se v Česku rozjela debata o tom, za jakých podmínek by to vlastně šlo.
Bílá vlajka nic neřeší
Ministr pro sport Boris Šťastný poslal do Lausanne protest a v lecčem má pravdu. Sport je v Rusku součástí státní propagandy a Kreml návrat na mistrovství světa prodá jako důkaz, že se svět s válkou smířil. Jenže o pár vět dál ministr připouští, že kdyby to jinak nešlo, ať Rusové hrají pod neutrální vlajkou a bez hymny. Předseda Motoristů Petr Macinka zase start ruských juniorek zcela neodmítá, jen by v Česku nerad slyšel ruskou hymnu.
Jenže tohle je alibismus. Bílou vlajku uvidí diváci v Evropě. V Rusku uvidí ruské hokejisty, kteří porážejí Západ. Jak to tam budou prodávat, naznačil už v pátek bývalý trenér Sborné Vladimir Pluščev, když se vysmíval „odporným zemím“, které si podle něj hrají na hokejové velmoci. Na tom neutrální dres nic nezmění.
Kolektivní vina? Prosím vás
Pak jsou tu politici SPD. Tomio Okamura tvrdí, že sportovci nemají být trestáni za rozhodnutí svých vlád a že sport má národy spojovat. Jeho kolega Libor Vondráček mluví o kolektivní vině a dokonce argumentuje tím, že titul vybojovaný i přes Rusko by měl větší cenu.
Právě tady argumentace nejvíc pokulhává. Ukrajinští sportovci dnes často nemají kde trénovat a někteří z nich odešli na frontu. A v takové situaci se má řešit, jestli bude zlatá medaile dostatečně lesklá?
Nikdo netvrdí, že osmnáctiletá ruská hokejistka nese osobní vinu za bombardování ukrajinských měst. Jenže reprezentace je reprezentace státu. A tenhle stát vede útočnou válku.
Hadamczik to řekl nejlíp
Nejvýstižněji se z celé vlny reakcí vyjádřil šéf hokejového svazu Alois Hadamczik. Rozhodnutí ho prostě šokovalo, protože nikdy nečekal, že dokud bude válka, bude to vůbec někdo projednávat. Těžko k tomu něco dodat. Tady není o čem vyjednávat a žádná vlajka ani hymna na tom nic nezmění.
Pokud chce Česko něco udělat, prostor má. Šťastný sám řekl, že ruské hokejistky nemusí dostat víza. Tak ať je nedostanou. A ať se český svaz domluví se Švédy, Finy a Lotyši, u kterých se o bojkotu mluví už dlouho. Když se silné hokejové země postaví společně, verdikt z Lausanne moc neznamená.
Až válka skončí a ruští vojáci odejdou z Ukrajiny, může se o návratu Ruska začít mluvit. Do té doby by to nemělo být ani debatou.
Děkuji, že jste článek dočetli až sem. Pokud vám dával smysl, budu rád i za symbolickou podporu prostřednictvím tlačítka níže. Pomáhá mi to v psaní pokračovat.
