Článek
Tohle načasování vážně není náhoda. Policie potichu odložila vyšetřování toxických výlevů Filipa Turka. Ne proto, že by byl nevinný. Zkrátka jen vypršela promlčecí lhůta. Samotná ikona Motoristů navíc stáhla ocas a žádnou slibovanou žalobu na novináře nepodala. Moc dobře totiž ví, jak by tenhle cirkus u soudu nakonec dopadl.
Ministr zahraničí Petr Macinka tak vzal pomstu za svého kolegu do vlastních rukou. Zavřel dveře před reportérkou, která nepříjemné pravdy o Motoristech vynesla na světlo. K tomu přidal drzý vzkaz o konspiračních blozích.
Arogance nezná hranic ani u prezidenta
Jeho nabubřelé ego se ale nezastaví jen u kádrování novinářů. Pan ministr zjevně ztratil veškeré zábrany a s chutí si kopl i do hlavy státu. V čerstvém rozhovoru se totiž nechal slyšet, že doufá, že nedávný summit v Ankaře byl pro Petra Pavla ten úplně poslední.
Tohle říká úřadující šéf české diplomacie na adresu vlastního prezidenta. A aby té komedie nebylo málo, Macinka s vážnou tváří dodal, že Motoristé jsou vlastně Petru Pavlovi z celé vládní koalice úplně nejblíž.
Opravdu? Strana, která prezidenta neustále uráží, vyhrožuje mu a zveřejňuje jeho soukromé zprávy, je mu prý nejblíž. Tohle už vyžaduje opravdu hodně bujnou fantazii a naprostou ztrátu sebereflexe.
Pan ministr se navíc pochlubil, že od prezidenta dostal dopis ohledně zahraniční politiky a zrovna na něj sepisuje odpověď. S gustem a úšklebkem k tomu novinářům vzkázal, že prezident asi nebude spokojen. Macinka si prostě hraje na přísného ředitele zeměkoule a nesmírně si to užívá.
Ticho bolí narcise nejvíc
Je to všechno jen otevřená provokace a obyčejný trolling. Macinka přesně ví, co dělá a jakou bouři svými výroky vyvolá. Vyloženě se na ty rozhořčené reakce těší. Živí se konfliktem.
Svolávat kvůli němu mediální výbory ve sněmovně je naprostá ztráta času. Vládní koalice tam má pohodlnou většinu a svého ministra vždy bez mrknutí oka podrží. On se pak bude z televizních obrazovek jen vesele smát. Každá další slabá reakce opozice ho povzbudí k tomu, aby příště zašel ještě o obrovský kus dál.
Zkuste si tu hysterii představit, kdyby něco takového dělala minulá vláda. Dnes je to pro vládní tábor jen vtipná politická hříčka.
Zbraň v rukou novinářů
Posunujeme se potichu někam hodně na východ. Vláda oťukává hranice toho, co jí u veřejnosti ještě projde. Existuje ale jeden velmi spolehlivý lék.
Výzva k bojkotu jeho akcí udeřila hřebíček na hlavičku. Pokud se k tomu přidají všechny relevantní redakce, stane se ta nejlepší možná věc. Zpravodajství zajistí státní tisková kancelář a pan ministr definitivně ztratí své milované publikum.
Ukřičený politik bez kamer a pozornosti ztrácí veškerou svou moc. Prázdné židle v sále by jeho zbytnělé ego ranily ze všeho nejvíc. Pohled na hrstku spřátelených pisálků, kteří se přijdou poklonit jeho majestátu, by byl vlastně jen k pláči. Novináři by měli konečně přestat hrát jeho hru a nechat ho zkrátka mluvit do zdi.
Líbí se vám moje postřehy a chcete podpořit nezávislé psaní bez státní cenzury? Zvažte drobný příspěvek na moji tvorbu. Umožní mi to psát dál a sledovat tyhle politické podivnosti za vás. Díky za každou podporu!
