Článek
Nafukovací plameňák leží vyfouknutý ve sklepě, z festivalových pásek zbyla jen ulepená vyrážka na zápěstí a vy zíráte do kalendáře s výrazem odsouzence.
Fyzicky jste sice zrovna absolvovali týden u moře a spoustu víkendů na chatách, ale mentálně se plazíte po zemi, jako byste právě odtáhli tři noční směny u pásu.
Účet z letního kasina
Léto nefunguje jako odpočinek. Popravdě, je to spíš masivní útok na náš už tak dost přetížený nervový systém. Každý výlet do neznáma, každá grilovačka s přáteli, fesťák a západ slunce s vychlazeným drinkem funguje jako mince hozená do automatu na dopamin. Mozek neustále svítí, bliká a vyžaduje další dávku novoty.
Pak se jednoho dne ochladí rána. Z ničeho nic stojíte v úterní zácpě na D1, koukáte do šedivého nebe a máte neodbytný pocit, že veškerá radost zmizela z povrchu zemského.
Vtip je v tom, že to není deprese. Je to obyčejný neurochemický absťák. Vaše hlava jenom marně mačká tlačítko výdejníku, ve kterém už zkrátka nic nezbylo.
Nutnost zatáhnout ruční brzdu
Náš organismus není stavěný na to, aby jel dvanáct měsíců v kuse na plný plyn. Ten blbý zářijový útlum, ta fyzická nechuť ráno vstávat a tvořit v kanceláři obrovské hodnoty, to je vlastně naprosto logická obranná reakce. Tělo se zachraňuje.
Pokud by totiž letní jízda plná vzruchů pokračovala až do Vánoc, shoříme jako papír. Nervová soustava si teď bere nucenou dovolenou od vaší dovolené.
Na rovinu, přejít z tohoto utlumeného stavu rovnou do ostrého podzimního výkonu je jako snažit se rozjet auto na trojku. Bude to cukat, chvíli se potáhnete a nakonec vám to stejně chcípne.
Čas přejít na podzimní palivo
Dopamin je skvělý sluha na červenec, ale naprosto mizerný pán na říjen. Teď potřebujete úplně jinou látku. Serotonin.
Tenhle hormon na vás neřve. Nenutí vás skákat padákem nebo horečně kupovat zlevněné letenky na jih. Je to ten tichý pocit bezpečí, když si odpoledne sednete doma do křesla a víte, že už dneska nikam nemusíte jít.
Přepnutí na tuhle klidnější vlnu vyžaduje trochu obyčejné selské snahy. Místo neustálého lovení nových zážitků musíte oprašovat ty staré. Znamená to třeba uvařit normální guláš místo zkoušení pátého asijského bistra, jít na jedno do známé hospody na rohu, nebo prostě jen tak čumět do zdi a nechat mozek chvíli běžet na volnoběh.
Rutina. Ta samá šedivá rutina, před kterou jste v červnu tak zoufale prchali, vás teď zachrání před kolapsem.
Příroda to má vymyšlené celkem chytře. Než po nás hodí těžkou zimní deku, dá nám pár týdnů na to, abychom zpomalili a přestali se tvářit, že dokážeme fungovat jako stroje s nekonečnou baterií. Přijmout tenhle srpnový pád do reality totiž znamená jediné, a to že jsme konečně zase začali fungovat jako lidé.
Pokud vám tenhle text pomohl aspoň trochu srovnat neurochemické hladiny a ušetřil vás paniky ze zářijového splínu, budu rád za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Já si za to nekoupím letenku na Ibizu, ale poctivý balení sypaného čaje, abych mohl u klávesnice v klidu generovat další serotoninové čtení. Díky.
