Článek
Zatímco Českem hýbe skandál s hazardní jízdou vládního zmocněnce a poslance Filipa Turka, šéf jeho domovských Motoristů Petr Macinka se rozhodl pro strategii, kterou lze označit jedině jako naprosté chucpe.
Ve svém nedávném mediálním vystoupení pro Seznam Zprávy předvedl učebnicovou ukázku arogance moci, která z nehody se zraněním a znehodnoceným biologickým materiálem dělá nafouknutou mediální bublinu.
Svět se přece nezboří, novináři!
Macinka k celé věci přistupuje s pohrdáním, které je u veřejného funkcionáře zarážející. Namísto jasného odsouzení chování svého stranického kolegy se pouští do boje s novináři.
Když se ho reportérky ptaly na detaily ohledně Turkovy dočasné pauzy v roli zmocněnce, dočkaly se jen uštěpačných poznámek ve stylu „hoří něco?“ a „vždyť se svět nezboří“.
Podle Macinky novináři ze všeho dělají skandál a lynčují Turka. To, že poslanec v luxusním SUV porušil dopravní předpisy, nerespektoval majáky a poslal nemocniční vůz na střechu s tím, že zranil řidiče a zničil převáženou transfuzi, zřejmě podle ministra není skandál, ale jen běžná patálie, kterou média zbytečně zveličují.
„Oprávka na tajňáka“ a nulová odpovědnost
Obzvlášť mrazivě pak působí Macinkova dřívější slova v internetové televizi, kde se stylizoval do role Turkovo ochránce před údajnými „tresty smrti a oprátkami“ od veřejnosti.
Prohlásil dokonce: „Já budu ten, který bude tu oprátku na tajňáka odřezávat dřív, než ho na ni pověsí.“ Když byl na tato podivná slova dotázán napřímo, odmítl cokoliv vysvětlit.
Je to klasická taktika současné vládní koalice – když nemáme argumenty, začneme se tvářit dotčeně, odmítneme odpovídat a hodíme vinu na „neefektivní“ novináře.
Macinka sice tvrdí, že chce nechat vyšetřování na policii, ale jedním dechem útočí na ty, kteří se ptají na politickou odpovědnost za jasně viditelné porušení předpisů na kamerových záznamech.
Falešná pokora a Whataboutismus
Zlatým hřebem Macinkova vystoupení pak bylo zhodnocení Turkovo rozhodnutí dočasně pozastavit výkon funkce zmocněnce. Z tohoto čistě pragmatického a účelového kroku, kterým se Turek snaží zachránit si mnohem důležitější poslanecké křeslo, udělal šéf Motoristů ctnost.
„V tom, co udělal, vidím mimořádný akt pokory,“ nechal se slyšet Macinka a následně předvedl ukázkový whataboutismus, když začal srovnávat dopravní nehodu s politickými kauzami jako Dozimetr nebo s kampeličkou Petra Fialy.
Je dobré panu ministrovi připomenout, že „mimořádný akt pokory“ by vypadal úplně jinak. Třeba tak, že by se pan Turek okamžitě a upřímně omluvil zraněnému řidiči, nesdílel by na internetu vysmívající se obrázky „taky sanitky“ a složil by poslanecký mandát, protože politik má jít příkladem, a ne hrát ruskou ruletu na pražských křižovatkách.
To, co vidíme u Motoristů, není pokora. Je to jen snaha přežít mediální bouři, tvářit se, že se vlastně nic tak strašného nestalo, a dál si pohodlně užívat výhod politické moci.
Sledovat vrcholné politiky, jak po vážné nehodě svého kolegy útočí na novináře, mluví o odřezávání oprátek a z pragmatického kalkulu dělají akt mimořádné pokory, vyžaduje opravdu silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu moc vděčný za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Slibuji, že ho neutratím za školení arogance od Motoristů sobě, ale pošlu ho čistě na kávu a provoz mé neustále opotřebovávané klávesnice. Díky, že to čtete se mnou!
