Článek
Americký list The Wall Street Journal přišel se zjištěním, ze kterého běhá mráz po zádech. Americké zpravodajské služby otočily kormidlem a otevřeně varují. Ruský diktátor Vladimir Putin by mohl už letos na podzim tvrdě otestovat soudržnost Severoatlantické aliance. Zpravodajci očekávají cokoliv.
Od paralyzujícího kybernetického útoku až po omezený vojenský vpád na východní křídlo.Zkusme se na to podívat bez růžových brýlí. Putin je zahnán do kouta.
„Putin je pod rostoucím tlakem jak na bojišti na Ukrajině, tak doma, kde čelí očekávání, že dosáhne vítězství,“ citují americké noviny zdroje z tajných služeb.
Potřebuje zoufale zjistit, jestli se Západ při prvním náznaku skutečného konfliktu složí. Potřebuje otestovat, jestli je pátý článek Severoatlantické smlouvy jen prázdným cárem papíru. Heather Conleyová z amerického analytického institutu to popsala naprosto přesně.
„Tohle je dlouhodobý problém NATO jak reagovat na útok, který nedosahuje prahu článku pět,“ uvedla expertka.
A my se musíme zcela vážně a bez jakýchkoliv iluzí ptát. Jak by na ruské tanky v Polsku nebo neoznačené vojáky v Pobaltí reagovala současná česká vláda? Odpověď je děsivá a je naprostou tragédií naší současnosti.
Mnichovská zrada v přímém přenosu
Odpověď totiž všichni moc dobře známe. Byli jsme před ní varováni už dávno. Andrej Babiš by si okamžitě oblékl svůj oblíbený svetr a s vážnou tváří by začal do všech mikrofonů křičet, že on chce hlavně ten mír. Vždyť nám to všem do očí vmetl už během prezidentské kampaně.
„Ne, určitě ne. Já chci mír, já nechci válku. A v žádném případě bych neposílal naše děti a děti našich žen do války,“ prohlásil zcela jasně a bez obalu na dotaz, zda by pomohl napadenému Polsku.
Kdyby bylo napadeno sousední Polsko nebo Pobaltí, on by tam naše vojáky v žádném případě neposlal. Raději by okamžitě a bez mrknutí oka obětoval naše nejbližší spojence, jen aby mohl svým vystrašeným voličům tvrdit, že nás zachránil před válkou.
Z ústavního činitele se tak stal obyčejný kramář s naší vlastní bezpečností. To není žádná diplomatická zdrženlivost. To je čirá ukázková kolaborace a mnichovství v té nejkrystaličtější podobě.
Ještě děsivější je ale pohled na současné ministerstvo obrany. Sedí tam Jaromír Zůna z SPD. Člověk, který má sice generálskou hodnost, ale v politice ze sebe udělal jen poslušného slouhu Tomia Okamury. Kdo z vás si vážně myslí, že by tento muž v krizové chvíli dokázal racionálně a tvrdě reagovat na ruskou agresi?
Zůna ví naprosto přesně, jaké nebezpečí nám z Východu hrozí. Místo přípravy obrany ale jen úslužně čeká na to, jaký proruský status mu jeho politický šéf zrovna nadiktuje.
Tohle je zkrátka ta vůbec nejtragičtější politická sestava, kterou jsme tady od revoluce měli. Vládne nám parta kariéristů, pro které je slovo čest jen prázdnou frází. Ohánějí se vlastenectvím u každého pivního stánku. Aby ale měli peníze na kupování voličů a plnění státní kasy dluhy, v klidu osekávají výdaje na armádu. Bezpečnost státu sprostě vyměnili za pár stovek k důchodům.
Představte si k tomu všemu realitu, ve které dnes žijeme. V Bílém domě sedí Donald Trump, který se na adresu NATO vyjadřuje s otevřeným skepticismem a vzkazuje, že by neplatiče v Evropě nebránil a ještě by Rusko klidně povzbuzoval, aby si s nimi dělalo, co samo chce. Američané zavřou oči, Putin pošle na východní hranici neoznačené vojáky a my tu zůstaneme s Andrejem Babišem a generálem z SPD.
To je naprostý recept na národní sebevraždu. Velká část národa ale stále zarputile odmítá vidět, že tady už dávno nejde o levnější párky nebo stravenky. Tady jde o fyzické přežití naší svobodné republiky. A s touhle vládou zbabělců máme šance proklatě nízko.
