Článek
Zatímco ministr kultury Oto Klempíř s vážnou tváří tvrdí, že zrušení koncesionářských poplatků a převedení médií pod státní rozpočet posílí jejich nezávislost a svobodné fungování, v zákulisí vládní koalice zjevně panují úplně jiné představy.
Dokonale to veřejnosti propálil poslanec vládní SPD Josef Nerušil, který v rozhlase bezelstně vyhlásil, že dalším krokem je posílení kontrolních mechanismů, aby se kontrolovala nejen finanční rovina, ale i ta obsahová.
Cenzura pod rouškou analýzy
Zastavme se u této myšlenkové perly. Měsíce posloucháme tvrzení, že současné poplatky posilují nedůvěru veřejnosti a že vládní úprava vše napraví. A pak se v přímém přenosu dozvíme, že politikům vládní koalice vadí samotný obsah vysílání.
Pan Nerušil sice později zkusil zařadit zpátečku s tím, že jeho výrok nebyl úplně šťastný, ale i jeho následné vysvětlení zní jako vystřižené z příručky pro cenzory.
Chtěl by totiž, aby mediální rady mohly ex post získávat data o obsahu vysílání pro své expertní analýzy, a žádá, aby měly tyto rady možnost napřímo komunikovat s šéfredaktory.
Důvod je přitom zcela prozaický, poslanec SPD veřejnoprávní vysílání nepovažuje v současné době za vyvážené ani objektivní. Zjevně si s sebou nese pocit křivdy už od dob, kdy v letech 2020 až 2021 působil jako rozhlasový radní a stěžoval si, že některé strany nedostávají ve vysílání tolik prostoru, kolik by si samy představovaly.
Hra na hodného a zlého policajta
Reakce zbytku koalice na sebe samozřejmě nenechala dlouho čekat. Ministr Klempíř se okamžitě ohradil s tím, že politici nemají co zasahovat do obsahu ani do řízení médií, a vzkázal, že poslanec Nerušil žije na jiné planetě. Bytostný nesouhlas vzápětí přidal i místopředseda Sněmovny Patrik Nacher z hnutí ANO.
Jenže tato hra na hodného a zlého policajta působí neuvěřitelně cynicky, když se podíváme na reálná čísla, která ta samá vláda schválila. Místo slibovaného posílení svobody totiž kabinet nasadil médiím tvrdý finanční obojek s naprosto devastačními dopady.
Česká televize má přijít o miliardu korun, což podle jejího vedení znamená propuštění tří až pěti set zaměstnanců a nevyhnutelné tvrdé škrty v samotném programu i investicích. Český rozhlas má zchudnout o 350 milionů a na dlažbě se ocitne až dvě stě lidí.
Finanční škrtidlo jako nástroj poslušnosti
Bývalý premiér Petr Fiala výrok pana Nerušila označil za skandální s tím, že vláda už ani netají svou snahu používat televizi a rozhlas jako média státní propagandy. Šéf Pirátů Ivan Bartoš zase mluví o tlaku politiků, kteří neunesou konfrontaci s fakty. A my jako nezávislí pozorovatelé jim musíme dát za pravdu.
Skutečnost je totiž taková, že vláda si k oběma institucím natáhla velmi krátké vodítko. A i když se ministr kultury dušuje, že do obsahu zasahovat nebude, jeho koaliční kolega nám všem ukázal, jaké debaty se reálně vedou.
Když máte v ruce státní rozpočet, nepotřebujete na Kavčích horách zřizovat cenzurní úřad. Zcela postačí hrozba, že příští rok bude rozpočet ještě o trochu hubenější, pokud redaktoři nezačnou vysílat přesně tak, jak si to vybraní pánové ve Sněmovně představují.
Sledovat vládní politiky, jak jedním dechem vykládají pohádky o nezávislosti a druhým plánují kádrování šéfredaktorů, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání politického papalášství, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na zakládání nových cenzurních rad, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto snahám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
