Článek
Znáte ten pocit. Jdete do postele včas, protože víte, že vás zítra čeká náročný den. Zatáhnete závěsy, odložíte telefon, možná si i vyvětráte ložnici. Uděláte zkrátka všechno správně. Spíte plných osm hodin. Podle všech pravidel byste měli ráno vyskakovat z postele s úsměvem a plní energie.
Místo toho se probudíte a máte pocit, že vás v noci přejel parní válec.
V ústech máte naprosté sucho, jazyk se vám nepříjemně lepí na patro a vaše první myšlenka patří sklenici vody na nočním stolku. Hlava je těžká, myšlenky pomalé a trvá vám minimálně dvě kávy, než vůbec začnete vnímat svět kolem sebe.
Většina z nás v takové chvíli začne hledat složitá řešení. Kupujeme drahé anatomické polštáře, zkoušíme bylinkové čaje, polykáme hořčík a obviňujeme stres v práci. Přitom ten skutečný zloděj vaší energie je celou dobu přímo před vámi. Tedy přesněji řečeno – je to vaše vlastní, dokořán otevřená pusa.
Velký kyslíkový omyl
Už od dětství slýcháme jednu dobře míněnou, ale naprosto zcestnou radu. Když jsi ve stresu, když nemůžeš popadnout dech nebo když jsi unavený, nadechni se pořádně zhluboka pusou. Náš mozek si nějak přirozeně spojil, že pusa je větší otvor než nosní dírky, takže funguje jako jakási široká dálnice. Čím více vzduchu tudy do sebe nasajeme, tím lépe se naše tělo okysličí.
Zní to logicky, že? Ale biologie našeho těla funguje přesně naopak.
Když v noci spíte s otevřenou pusou, stáváte se obětí obrovského fyziologického paradoxu. Vaše krev je sice plná kyslíku, ale vaše orgány a mozek se ve skutečnosti dusí.
Abychom to pochopili, nemusíme zacházet do složitých lékařských termínů. Představte si vaši krev jako flotilu taxíků. Tyto taxíky naberou v plicích pasažéry (kyslík) a rozjedou se do celého těla – do svalů, do srdce, do mozku. Problém je v tom, že tito pasažéři jsou v taxíku zamčení. Aby mohli vystoupit ven a dodat tělu energii, potřebují klíč.
Tímto klíčem je oxid uhličitý.
Ano, přesně ten plyn, o kterém si většina lidí myslí, že je to jen nepotřebný odpad. Vaše tělo ho nezbytně potřebuje k tomu, aby kyslík mohl přejít z krve do tkání. Pokud ale celou noc dýcháte pusou, vaše dýchání je povrchní a zrychlené. Tím vyfukujete příliš mnoho tohoto vzácného „klíče“ ven z těla. Kyslík zůstane uvězněný v krvi, mozek ho nedostane a vy se ráno cítíte, jako byste celou noc strávili v nevětrané jeskyni.
Nos je tajná chemická továrna
Dýchání ústy vás ale neokrádá jen o klidný spánek. Okrádá vás o jeden z největších zázraků, které naše tělo umí vyrobit.
Náš nos totiž není jen obyčejná trubka na vzduch. Je to neuvěřitelně sofistikovaná laboratoř. Pokud vzduch nasajete nosem, projde přes jemné sliznice, které ho ohřejí, zvlhčí a zbaví prachu i bakterií. Ale co je hlavní, v nosních dutinách se tvoří speciální plyn (oxid dusnatý).
Když tento plyn doputuje s nádechem až do plic, udělá tam něco naprosto zásadního: bleskově rozšíří cévy.
Díky tomu se krev mnohem snáze a s menší námahou rozproudí do celého těla. Výzkumy, které shromažďuje uznávaná americká databáze National Center for Biotechnology Information (NCBI), opakovaně potvrzují, že dýchání nosem dokáže snížit krevní tlak a obrovsky ulevit srdci. Pokud ale v noci dýcháte pusou, tato továrna v nose se úplně vypne. Vaše cévy jsou stažené a vaše srdce musí celou noc dřít na plné obrátky, aby krev vůbec někam dotlačilo. Není divu, že se budíte unavení, když si váš krevní oběh vůbec neodpočinul.
Proč musíte v noci tak často na záchod?
Dýchání pusou spouští řetězovou reakci, která ničí kvalitu spánku hned na několika frontách. Všimli jste si někdy, co se stane s vaší tváří, když usnete s otevřenou pusou?
Spodní čelist je těžká. Jakmile svaly ve spánku povolí, čelist i s jazykem zapadnou dozadu, přímo do vašeho krku. Tím se částečně zablokují dýchací cesty. Vzduch musí do plic proudit přes úzkou štěrbinu, což vydává onen nepříjemný zvuk, kterým je chrápání.
Odborníci ze Stanfordské univerzity vysvětlují, co se v tu chvíli děje ve vaší hlavě. Mozek zjistí, že má zablokovaný přívod vzduchu, a zpanikaří. Vyhodnotí to jako ohrožení života. Okamžitě do těla vyplaví stresové hormony, aby vás částečně probudil a donutil vás nadechnout se.
Tento neustálý noční stres má jeden velmi nepříjemný vedlejší efekt. Možná si myslíte, že se v noci budíte a jdete na toaletu proto, že máte slabý močový měchýř nebo jste večer vypili moc vody. Skutečnost je ale často jiná. Když je tělo celou noc ve stresu z dušení, mozek nevydá ledvinám signál, aby přešly do „nočního úsporného režimu“. Ledviny tak neustále pracují, plní měchýř a vy musíte z postele.
Neřešte tedy tekutiny, vyřešte svůj dech.
Zničené zuby a sucho v ústech
A pak je tu ještě jedna věc, kterou zubaři vidí velmi neradi. Když dýcháte pusou, proudící vzduch dokonale vysuší celou ústní dutinu.
Sliny přitom nejsou v puse jen tak pro nic za nic. Fungují jako ochranná vrstva, která neustále omývá zuby a brání bakteriím, aby se na nich usadily. Pokud o tuto ochranu na osm hodin denně přijdete, prostředí v ústech se změní na kyselé. Výsledek? Mnohem vyšší kazivost zubů, záněty dásní a velmi nepříjemný ranní dech, který nezachrání ani sebelepší zubní pasta.
Řešení za padesát korun
Možná si teď říkáte: „Dobře, dýchat pusou je špatně. Ale já to přece nedělám schválně, ve spánku to nedokážu ovlivnit!“
To je naprostá pravda. Ale naštěstí existuje způsob, jak své tělo během několika dní přeučit. Nepotřebujete k tomu žádné léky ani drahé přístroje proti chrápání. Stačí vám zajít do nejbližší lékárny.
Trik spočívá v obyčejném zalepení úst.
Ve světě je tato metoda obrovským hitem, a i když může znít zpočátku trochu bláznivě, přináší naprosto fenomenální výsledky. Tím, že na noc jemně zalepíte rty k sobě, nedáte tělu jinou možnost než začít automaticky dýchat nosem.
Jak to udělat správně a bezpečně?
Rozhodně zapomeňte na pevné izolační pásky z garáže nebo velké náplasti, které by vám zakryly celou pusu. Není to únos, je to jemná terapie.
- Správná páska: V lékárně si kupte papírovou, hypoalergenní a prodyšnou chirurgickou pásku (tzv. náplast bez polštářku). Stojí pár korun, je jemná k pokožce a jde snadno sundat.
- Jen malý kousek: Ustřihněte si kousek velký asi jako poštovní známka.
- Nalepte ji svisle: Pásku si nalepte vertikálně přesně doprostřed rtů (jako byste měli pod nosem malý proužek). Koutky úst musí zůstat úplně volné.
Tímto způsobem rty udržíte u sebe, ale pokud byste v noci potřebovali zakašlat, cítili byste úzkost nebo měli ucpaný nos, můžete volnými koutky kdykoliv vydechnout. Kdyby vás cokoliv trápilo, jazykem pásku okamžitě a bez odporu sloupnete.
První dny mohou být zvláštní
Je naprosto běžné, že když to zkusíte poprvé, probudíte se a páska bude přilepená někde na polštáři. Vaše tělo je zvyklé na dýchání pusou a ve spánku se pásky podvědomě zbavilo. Nic se neděje. Zkuste si pusu zalepit třeba jen na dvacet minut večer, když si čtete knihu nebo se díváte na televizi. Ukažte svému mozku, že se nic neděje a že vzduchu máte dostatek.
Během týdne nebo dvou si zvyknete natolik, že s páskou prospíte celou noc.
Odměna za tento malý nezvyk je obrovská. Většina lidí hlásí, že poprvé v životě zažívá skutečně hluboký a nepřerušovaný spánek. Ráno se budí svěží, bez sucha v ústech, s čistou hlavou a chrápání u mnoha z nich zcela ustoupí.
Příroda nás stvořila tak, abychom nosem dýchali a ústy jedli. Pokud tato pravidla prohodíme, zaděláváme si na obrovské problémy. Zkuste to dnes v noci změnit. Možná zjistíte, že ten nejlepší spánek vašeho života je vzdálený jen jeden malý kousek pásky.
