Úředník jako poslušná rohožka? Babišova vláda si novým zákonem drze zprivatizovala státní správu

Když se v české politice začne někdo ohánět slovy jako „flexibilita“ nebo „pružnost“, průměrný občan by se měl okamžitě chytit za peněženku. Státní úředník by si měl pro jistotu rovnou začít balit krabici s osobními věcmi.

Současná vládní garnitura pod taktovkou Andreje Babiše nám právě předvedla mistrovskou ukázku politického cynismu. S nadšenou asistencí SPD a Motoristů všem ukázali, jak se z nezávislého byrokratického aparátu dělá poslušný průtokový ohřívač.

Nový zákon o státních zaměstnancích Sněmovna poslušně a na sílu odhlasovala. Není to ale žádná modernizace. Je to čistokrevný demoliční výměr.

Zástupci hnutí ANO, SPD a Motoristů svorně tvrdí, že státní správa dosáhla svých limitů. Prý potřebuje být pružnější, aby přilákala špičkové experty. V překladu do normální češtiny to ale znamená něco úplně jiného.

Co si pod onou pružností tito političtí inženýři (konkrétně poslanci Vondráček, Ožanová, Vondráček z SPD a Vesecká) představují v praxi?

Zákon totiž zcela bezprecedentně a brutálně ruší dosavadní klíčové pojistky. Zmizel tolik propíraný „bazének“. Byla to tříměsíční ochranná lhůta, která měla zabránit čistkám na objednávku.

Doteď platilo jasné pravidlo. Když politik chtěl někoho nepohodlného vyštípat z funkce, musel mu stát hledat jiné místo. Po tři měsíce mu úřad vyplácel 80 procent platu.

A nově? Funkce se prostě a jednoduše zruší při bleskové změně organizační struktury. Úředník letí okamžitě na dlažbu, dostane odchodné a dveře se za ním zaklapnou.

Hned zítra se pak klidně vytvoří funkce úplně nová. S lehce upraveným názvem, zato připravená na míru pro loajálního spolustraníka, poslušného patolízala nebo rovnou synovce.

Aby byla institucionální destrukce absolutní, koalice zlikvidovala úřady, které měly úředníky před zlovůlí politiků chránit.

Role nejvyššího státního tajemníka? Ta se rovnou nekompromisně škrtá. Doteď to byl vrcholný manažer, který garantoval, že se ministerstva nepromění v soukromé pobočky vládních stran. Překážel, tak ho legislativně vygumovali ze zákona.

Služební komise? Doposud řešila odvolání vrcholných představitelů nebo závažná porušení etiky. Teď se z ní stává naprosto bezzubý debatní kroužek s pouze poradní funkcí.

Vládní poslanci se ani netají tím, že ji původně chtěli zrušit úplně. Nakonec jí velkoryse nechali právo dávat doporučení. Ta doporučení, která beztak s úsměvem skončí v té nejbližší skartovačce.

Zlatý hřeb této legislativní tragédie spočívá v hodnocení. Ministři budou nově přímo mluvit do hodnocení vrchních ředitelů sekcí či státních tajemníků. Fatálně to ovlivní jejich peněženky.

„Buď budeš ohýbat hřbet a psát posudky přesně tak, jak si pan ministr přeje, nebo se rozluč s prémiemi. A rovnou si podej inzerát na úřadu práce.“

Přesně takový je nový vzkaz z Úřadu vlády. Odbornost potupně ustupuje legálnímu vydírání. Absolutní loajalita k partajní knížce je novým státním náboženstvím.

Když se nad tímto brutálním nátlakem pozastaví odborníci, přispěchá před kamery poslankyně Zuzana Ožanová z hnutí ANO. Následně utrousí větu, která by se měla vytesat do mramoru jako učebnicová definice politického cynismu.

Prý úředníci musejí mít dostatek sebevědomí, aby politickým tlakům nepodlehli. „Úředník se nemá bát a má rozhodnout podle toho, jak je to správně,“ prohlásila bez mrknutí oka.

Tohle od ní vyžaduje opravdu mimořádně silný žaludek.

Představte si to v reálu. Svléknete člověka uprostřed třeskuté zimy donaha. Seberete mu deku, zamknete před ním dveře od domu a odepřete mu jakoukoliv ochranu.

A pak mu z vyhřáté vládní limuzíny s tónovanými skly vzkážete: „Hlavně se nesmíš klepat zimou, chlapče! Musíš mít přece vnitřní hrdost a sebevědomí!“

Přesně to teď koalice úředníkům s gustem dělá. Zcela je zbavila jakékoliv reálné obrany, ale naprosto pokrytecky od nich vyžaduje nadlidské morální hrdinství.

Pokud se úředník bude chtít bránit, zbývá mu už jen civilní soud. Jak přesně upozorňuje analytička Dominika Křížová, tyhle soudy u nás rozhodují klidně i několik let. Než se úředník domůže spravedlnosti, bude dávno zcela bez prostředků.

Experti i samotné odbory si naprosto oprávněně klepou na čelo. Vládní tvrzení, že tohle do byrokracie přiláká mladé talenty z komerční sféry, je jen laciná a průhledná lež.

Skutečný problém tkví v tragickém podfinancování a strnulých platových tabulkách. Správně na to upozorňuje Karolína Kopka z iniciativy Česko, funguj!. Nikomu opravdu nepomůže, že úředníky půjde vyhazovat rychleji.

Který skutečný expert z byznysu půjde pracovat pro stát, když bude jeho kariéra, čest a hypotéka viset čistě na momentálním úsměvu politického náměstka?

Skutečný důvod této novely je mnohem prozaičtější. Opozice v čele s Vítem Rakušanem naprosto trefně varuje. Destruuje se oddělení politické a úřednické moci z jediného důvodu. Politici si chtějí do pozic dosazovat své známé a příbuzné.

Ostatně, nemusíme chodit pro zářné příklady daleko. Ministr zahraničí Petr Macinka nedávno udělal náměstkem synovce své politické kolegyně Renaty Vesecké. Kritika veřejnosti i novinářů je mu ukradená. A přesně tomuto okatému nepotismu teď nový zákon umetá širokou cestičku.

A co Evropská unie? Zavedení původního služebního zákona v roce 2015 bylo naprosto klíčovou podmínkou pro čerpání evropských peněz.

Brusel tehdy musel na Prahu tvrdě zatlačit. Hrozil stopnutím dotací, aby čeští politici odpolitizování vůbec schválili. Tehdy u toho asistoval i Radek Vondráček. Dnes ten samý člověk onu myšlenku bez mrknutí oka pohřbívá.

Pokud Evropská komise vyhodnotí, že nová norma porušuje unijní pravidla o nezávislosti, Česko může o miliardové dotace přijít.

To už ale současnou koalici zjevně netrápí. Hlavně, že chytře obešli klasické připomínkové řízení a protlačili tento zmetek oklikou přes poslanecký návrh. Jak upozornila Šárka Homfray z odborů, šlo jen o to umlčet nepříjemnou diskusi.

Stát totiž není firemní holding, který lze libovolně vysát, vybydlet a posléze opustit. Apatičtí, ustrašení a vydíratelní úředníci nikdy nebudou chránit veřejný zájem. Budou nuceni sloužit už jen hlubokým kapsám svých politických šéfů.

Sledovat v přímém přenosu vládní poslance, jak pod falešnou záminkou flexibility bezostyšně demolují nezávislost úřadů a připravují půdu pro legální čistky, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé pravidelné glosy dávají smysl, budu vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nerozdám jako odměny politickým patolízalům ani za něj nekoupím teplé místečko pro své příbuzné. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!