Článek
Venku tráva sotva začala žloutnout a rtuť teploměru poprvé olízla třicítku, ale uvnitř, v útrobách českých administrativních center, už se schyluje k občanské válce. Je to každoroční folklor, stejně jistý jako Vánoce nebo daně.
Jakmile padne první tropický den, open space se mění v bitevní pole. Frontové linie jsou jasně dané: na jedné straně barikády stojí ti, kteří potřebují k životu vzduch o teplotě mrazáku v supermarketu, na druhé straně ti, co by nejraději pracovali v kožichu.
A uprostřed toho všeho visí ten prokletý ovladač.
Upřímně, není to o teplotě. Je to o moci. O nadvládě jednoho biologického druhu nad druhým. Kdo ovládá klimatizaci, ovládá náladu, produktivitu a nakonec i zdraví celého týmu.
Je to fascinující sociologický experiment, který spolehlivě ukáže, jak tenká je slupka civilizace, když nám začne být trošku nepohodlně. Stačí pár stupňů Celsia a ze solidarity je prach.
Kdo má v ruce ovladač, má moc
Znáte to. Ráno přijdete do práce, venku příjemných dvaadvacet. V kanceláři je vzduch ještě relativně dýchatelný. Ale pak dorazí ON. Ten kolega, co se potí i při pohledu na šálek horkého čaje. Bez pozdravu zamíří k termostatu a s vítězným úšklebkem nastaví osmnáct stupňů a ventilátor na maximum. „Ať se nám líp přemýšlí,“ utrousí.
Co následuje, je čisté zoufalství.
Během hodiny se místnost promění v ledovou jeskyni. Lidé začínají nenápadně lovit ze šuplíků svetry, šály, někteří i deky. Ruce tuhnou, mozek se přepíná do režimu hibernace. Místo vymýšlení geniálních marketingových strategií přemýšlíte jen o tom, jak dlouho vydržíte bez močení, protože cesta na záchod přes tu chodbu, kde nefouká, je jako přechod Grónska.
A ten, co to způsobil? Ten si spokojeně chrochtá v tričku s krátkým rukávem a libuje si, jaký je tu „svěží vzduch“.
Tohle není nic jiného než tichá tyranie. Je to psychologický nátlak. Ten člověk vám vzkazuje: „Moje pohodlí je důležitější než tvoje zdraví.“ A vy, abyste nezačali hádku hned po ránu, držíte hubu a mrznete. Je to jako v té bajce o žábě, kterou vaří pomalu. Jenže vás mrazí pomalu. A místo hrnce jste v open space za miliony.
Bitva pohlaví u termostatu
A teď pojďme k jádru pudla. Většinou je to válka pohlaví. Pánové to mají jinak než dámy. Tečka. Čistá biologie, kterou žádný teambuilding nespraví. Muži mají v průměru víc svalové hmoty, rychlejší metabolismus a nosí do práce kalhoty a košile. Ženy mají metabolismus pomalejší, víc podkožního tuku (který izoluje, ale nezahřívá) a v létě chodí v lehkých šatech nebo sukních.
Když muž nastaví klimu na jedenadvacet, je mu fajn. Ženě při stejné teplotě drkotají zuby.
Je to dokázaný fakt. Výzkumy ukazují, že zatímco muži fungují nejlépe kolem jednadvaceti stupňů, ženská produktivita stoupá až k pětadvacítce. Rozdíl čtyř stupňů. To je v kancelářském mikroklimatu propast, kterou nepřeklenete ani tisícem omluv. Je to jako snažit se domluvit na večeři, když jeden chce sushi a druhý guláš. Někdo musí ustoupit a někdo bude naštvaný.
Většinou ustupují ženy.
Balí se do šál a svetrů, zatímco jejich kolegové si libují. Je to hilarious v tom nejcyničtějším smyslu slova. Vidět v červenci v Praze ženu v kanclu v zimní bundě není projev bláznovství. Je to projev přežití. Je to její soukromá Sibiř, kterou jí naordinoval kolega od vedlejšího stolu.
A co na to management? Ten se většinou tváří, že problém neexistuje. Hlavně, že se ušetřilo na energiích v zimě. To, že v létě propálíme tisíce za chlazení, které polovinu týmu paralyzuje, to už nikoho netrápí.
Jak si uhnat angínu a nenaštvat šéfa
Ono by to celé bylo jen k smíchu, kdyby to nemělo reálné následky. A teď nemluvím o tom, že se všichni tváříte jak kakabusové. Mluvím o zdraví. O tom, co s vámi udělá ten šok, když vyjdete z osmnáctistupňové jeskyně do pětatřicetistupňového pekla na ulici.
To je pro tělo rána na solar. Srdce splašeně buší, cévy se roztahují, potní žlázy nestíhají. A do toho ten suchý, recyklovaný vzduch z klimy, plný prachu a bakterií, který vám spolehlivě vysuší sliznice.
Výsledek? Letní angína, zánět dutin, zablokovaná krční páteř. Skvělý způsob, jak strávit dovolenou.
Ale hlavně, že jsme ušetřili peníze, že? Hlavně, že jsme byli „produktivní“.
Upřímně, agreement o klimatizaci v open space je mýtus. Stejně jako Ježíšek nebo poctivý politik. Vždycky bude někdo nespokojený. Vždycky to bude boj o moc. Jediné řešení, které má hlavu a patu, je vrátit se k selskýmu rozumu. Ale ten se v moderních kancelářích nosí málokdy. Je to jako chtít po řemeslníkovi, aby přišel včas. Nemožné.
Takže se připravte. Červen je teprve začátek. Válka bude pokračovat až do září. Kupte si kvalitní termoprádlo, naostřete lokty a připravte se bránit svůj kousek termostatu. Nebo si najděte práci, kde můžete pracovat z domova.
Tam si můžete nastavit třeba saunu a nikdo vám do toho nebude kecat. To je asi jediná cesta, jak si v tomhle státě zachovat duševní zdraví.
Díky, že jste dočetli tento článek až do konce a neusmrzli jste u monitoru při čekání na další vlnu veder z open space. Jestli se vám moje střílení do mýtů bez obalu líbí, budu rád za symbolický příspěvek. Uvolníte mi ruce, abych mohl dál pálit do kravin, které nám ničí životy.
