Válka zhrzených exkamarádů. Šlachta s Macinkou perou špinavé prádlo na sociálních sítích

Když se dva dospělí muži začnou prát na pískovišti o plastovou lopatku, je to docela úsměvná a nevinná podívaná. Když si ale dva vysoce postavení politici začnou přes sociální sítě veřejně nadávat do nevychovaných zmetků a podržtašek, je to pro celý stát nesmírná ostuda. Přesně toto nedůstojné divadlo nám v posledních dnech předvádějí předseda hnutí Přísaha Robert Šlachta a ministr zahraničí Petr Macinka.

Strážnický folklorní festival se tak definitivně zapsal do dějin naší moderní politické bizarnosti. Zasloužený pískot občanů, který Macinku o víkendu vyprovodil z pódia, zafungoval jako velmi silná rozbuška. Místo aby se šéf české diplomacie v tichosti stáhl, vyvolalo jeho následné arogantní fňukání nečekanou politickou přestřelku.

Otevřená vzpoura proti jeho papalášským manýrům totiž přišla z míst, odkud by ji na ministerstvu možná vůbec nečekali. Přímo od jeho bývalého nejbližšího politického spojence. Zhrzená láska totiž v politice bolí ze všeho nejvíc.

Abychom plně pochopili tu obrovskou toxicitu současné internetové hádky, musíme se vrátit trochu do historie. Byli to právě Robert Šlachta a Petr Macinka, kdo se ještě nedávno objímal před objektivy fotoaparátů. Společně vytvořili účelový politický slepenec pro evropské volby a slibovali voličům zlaté zítřky.

Jakmile ale Motoristé vycítili jedinečnou šanci urvat pro sebe lukrativní vládní koryta, hodili bývalého elitního policistu bez mrknutí oka přes palubu. Tato chladnokrevná politická zrada zanechala hluboké rány, které teď začaly na sociálních sítích masivně krvácet a špinit veřejný prostor.

Šlachta využil Macinkova obrovského morálního selhání ve Strážnici k tomu, aby si s ním vyřídil staré nevyřešené účty. A nebral si u toho naprosto žádné diplomatické servítky. Označil úřadujícího ministra za arogantního a nevychovaného zmetka, který si jen potřebuje něco neustále dokazovat.

Následně udeřil na to vůbec nejcitlivější místo, které u takovýchto politiků existuje. Zaútočil přímo na jeho pošramocenou ješitnost. Šlachta velmi trefně popsal to, co mnozí nezávislí pozorovatelé tvrdí s obavami už dlouhé měsíce. Že pod Macinkovou usměvavou maskou se skrývá jen nebetyčný komplex malého muže.

Člověka, který podle předsedy Přísahy strávil celý svůj dosavadní život jen v nedůstojné roli poslušné podržtašky. A nyní, když po letech konečně dostal kousek reálné moci, má zřejmě nezvladatelnou potřebu se mstít naprosto všem oponentům v dohledu. To je naprosto zničující a mrazivě přesná diagnóza, která dokonale sedí na celou řadu současných vládních představitelů.

Jenže Macinka, věrný svému oblíbenému zvyku nikdy neuznat jedinou vlastní chybu, nezvládl ani tuto internetovou konfrontaci. Místo nějaké věcné a dospělé argumentace sklouzl k ubohému a dětinskému odsekávání. Začal Šlachtu blahosklonně a povýšeně poučovat o tom, jak se dělá takzvaná velká politika. Tím ale bývalého elitního policistu vyprovokoval k ještě ostřejší a přímější palbě ze všech zbraní.

Šlachta okamžitě vytáhl na pomyslný stůl staré zásluhy a začal tvrdě zúčtovávat. Vmetl Macinkovi přímo do tváře krutou realitu, že nebýt Přísahy a její původní popularity, Motoristé by nikdy takhle nevyrostli. Pan ministr by prý dnes rozhodně neseděl v prostorných kancelářích ve Strakově akademii, ale maximálně by si osaměle brnkal na kytaru někde před zimním stadionem v Hodoníně.

To je mimochodem představa, která by naší mezinárodní diplomacii ušetřila mnoho obrovských ostud. Macinkova následná veřejná odpověď byla jen ukázkou toho vůbec nejlacinějšího a nejhloupějšího sarkasmu. Veřejně se drze omluvil celé České republice za to, že je Robert Šlachta senátorem, čímž si opět nepokrytě a arogantně přivlastnil veškeré cizí zásluhy.

Tato falešná omluva ovšem narazila na další velmi tvrdou argumentační zeď. Šlachta totiž celkem přesně poukázal na to, že Macinka lže v přímém přenosu. Dělá ze sebe na sítích neohroženého hrdinu, ale jen do chvíle, než na něj pořádně zaklekne jeho skutečný šéf. Narážel tím pochopitelně na to, jak zázračně rychle ministr změnil tón po předpokládaném výchovném telefonátu od Andreje Babiše.

Zatímco ve Strážnici se Macinka s mikrofonem v ruce stavěl do role neústupného bojovníka proti údajnému bolševismu nespokojeného davu, po víkendu začal najednou příst jako krotké, poslušné kotě. Toto mistrovské převlékání kabátů a ohýbání páteře je zkrátka základní a zcela povinnou výbavou každého správného člena současné vládní koalice. Když na vás pískají obyčejní občané, můžete je klidně urážet, ale jakmile se zamračí majitel holdingu, musíte se okamžitě plazit po zemi.

Celá tato bezprecedentní internetová přestřelka je přímo fascinující sondou do černé duše naší politické elity. Ukazuje nám všem v té nejčistší podobě, jací lidé reálně rozhodují o miliardových rozpočtech a o směřování naší země na mezinárodní scéně. Jsou to hluboce zakomplexovaní jedinci, kteří neznají ani ty nejzákladnější pravidla slušnosti a nemají v sobě jedinou špetku stavovské cti.

Když je pevně spojuje vidina absolutní moci a přístupu k penězům, nadšeně se plácají po zádech a usmívají se do kamer. Jakmile se ale jejich cesty z jakéhokoliv důvodu rozejdou, začnou na sebe bez nejmenšího ostychu kydat ten nejhorší možný hnůj a vytahovat špínu z minulosti. V normální a vyspělé demokratické společnosti by takový zoufalý výstup znamenal okamžitý konec obou hlavních aktérů.

Západní diplomaté si musí nevěřícně klepat na čelo, když čtou překlady zpráv o tom, jak úřadující ministr zahraničí tráví své cenné dny vypisováním dětinských urážek. Naše těžce budovaná mezinárodní pověst padá strmě dolů, a naši nejvyšší politici si u toho s radostí hrají na uražené puberťáky. Tento zvrácený a pokřivený politický styl je ale naprosto symptomatický pro celou Babišovu garnituru, kde osobní zájmy vždy bezpečně přebijí zájem veřejný.

Neexistuje tu žádná hlubší vize, naprosto chybí jakýkoliv smysluplný plán pro budoucí generace. Existuje tu už jen neukojitelná, spalující touha po funkcích a obrovská vnitřní prázdnota, kterou se všichni zúčastnění snaží neobratně zamaskovat hrubou agresivitou.

Občané na jižní Moravě těmto lidem nastavili jen to nejvíce zasloužené a nekompromisní zrcadlo. Pískot z amfiteátru ukázal, že běžní lidé mají těch nabubřelých frází už plné zuby, a dokud tito lidé nepochopí, že politika je pokorná služba, budeme se v tomto nekonečném bahně topit dál.

Sledovat politiky, jak se po propadáku na festivalu častují nadávkami do zmetků, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu moc vděčný za drobnou finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na kytaru pro zhrzeného ministra před hodonínský zimák, ale půjde čistě na kávu a provoz opotřebované klávesnice. Díky, že v tom jedete se mnou.