Velkorysost pana ministra? Macinkův ústup ukazuje, jak se z Hradu stala hrozba

Politika občas připomíná špatně napsanou frašku. Když ještě před pár měsíci hřímal šéf Motoristů Petr Macinka v internetových televizích, jak za žádnou cenu nenechá lídra opozice – čímž myslel hlavu státu – reprezentovat zemi v OSN a že mu nevyřídí ani akreditaci, vypadal u toho jako naprostý vládce vesmíru. Jenže realita a především síla české ústavy nakonec papaláše vždycky doběhne.

A tak jsme se v pondělí dočkali naprosto bizarní tiskové konference. Pan ministr Macinka, který nedávno sliboval, že zablokování prezidenta drží jako zarytý princip, najednou jako milius předkládá na vládě usnesení, aby Petr Pavel šéfoval české delegaci v New Yorku.

Zastavme se u téhle myšlenkové perly. Jak svůj nečekaný názorový kotrmelec pan ministr vysvětlil novinářům? Prý jde o „velkorysost“. To je slovo, které v podání Motoristů dostává úplně nový, mnohem komičtější rozměr.

Velkorysost totiž nevypadá tak, že měsíce někomu dětinsky okopáváte kotníky, vyhrožujete mu, děláte ostudu před celým světem, a když vám nakonec reálně začne hrozit ústavní žaloba, s úsměvem couchnete.

Skutečnost je mnohem prozaičtější. Na Pražském hradě zkrátka leží připravená kompetenční žaloba. A prezident Pavel přesně ví, co dělá. Jeho pondělní osobní návštěva na jednání vlády byla mistrovským tahem.

Přišel s jasným, kompromisním návrhem ohledně červencového summitu NATO v Turecku – nabídl rozdělení rolí tak, že on by šel na neformální večeři a formální jednání by nechal premiérovi. Vládě tím naprosto vyrazil argumenty z rukou a pro případný Ústavní soud si tak nachystal neprůstřelné důkazy o tom, kdo tu celou dobu brání rozumné dohodě.

Andrej Babiš, zahnán do kouta racionálně a klidně jednajícím prezidentem, raději použil svou klasickou odkládací taktiku. O Turecku se prý rozhodne až za dva týdny. Zřejmě doufá, že do té doby ho napadne nějaká výmluva, jak vysvětlit spojencům v Alianci, proč českou delegaci nevede bývalý šéf jejího vojenského výboru, ale politici, kteří k NATO chovají sympatie asi jako vegan k uzenářství.

Petr Macinka mezitím ukázal svou skutečnou povahu. Své velkorysé gesto ohledně OSN hned podmiňuje tím, že pokud prezident podá kompetenční žalobu kvůli NATO, on se k tomu „ještě může vrátit“, protože by to vnímal jako „akt nepřátelství“. V překladu z politického ptydepe to znamená: Buďte hodný, pane prezidente, nebo vám zase sebereme letenky.

Tohle všechno by bylo nesmírně k smíchu, kdybychom se nebavili o těch nejvyšších patrech české zahraniční politiky. Babišova vláda si ze státní diplomacie udělala soukromé pískoviště, na kterém se řeší osobní křivdy za to, že hlava státu odmítla jmenovat člověka s batohem kauz (čti Filipa Turka) ministrem životního prostředí.

Ačkoliv ústava hovoří jasně a prezident má právo zastupovat stát navenek, musí se Petr Pavel doprošovat u vlády o to, aby mu vůbec zajistila administrativní podmínky a akreditace. Je to naprosté diletantství a arogance moci v krystalické podobě.

Sledovat vládní politiky, jak s ostudou couvají před kompetenční žalobou a vlastní zahnání do kouta nazývají velkorysostí, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání papalášské nabubřelosti, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na letenky do New Yorku ani na dotování Motoristických cestovek, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli tomuto bizarnímu divadlu čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!