Veto místo autogramu. Prezident straší Babiše blokádou zákonů i velvyslanců

Oznámit národu, že hodláte paralyzovat legislativní proces a proměnit diplomatický sbor v rukojmí vlastního hněvu, vyžaduje správné kulisy.

Zapomeňte na nudné tiskové konference v brokátech Pražského hradu, kde i vzduch pamatuje Marie Terezii. Petr Pavel pochopil trendy dnešní doby. Ústavní dělostřelba se nejlépe pálí mezi koncertem popové hvězdy a stánkem s veganským burgerem v industriálním srdci Ostravy.

Vyprodaná aula Gong v Dolních Vítkovicích tak nezažila jen hodinový rozhovor, ale rovnou otevřené vyhlášení partyzánské války proti Strakově akademii.

Prezident si před festivalovým publikem posteskl, že jeho pokusy o smír narážejí na zeď chladného nezájmu. Poslal dva dopisy, navrhl kompromisy, udělal ústupky – a z Průhonic nepřišlo ani obligátní „přečteno“.

Místo toho se prý dozvěděl, že neustále hází vládě klacky pod nohy a že nejlepší recept na klid zbraní zněl: „Nejezděte na summit do Ankary.“

Jenže hlava státu odmítá couvnout před tlakem a z pódia Colours poslala premiérovi vzkaz, ze kterého musel vládním právníkům zaskočit ranní koláč. Prezident totiž objevil, že má v šuplíku nástroje, kterými dokáže vládní mašinérii spolehlivě zadřít motor.

Tím hlavním kalibrem, kterým Pavel začal mávat nad hlavami rozjásaných festivalových diváků, je prezidentské veto.

Hlava státu sice s oblibou ujišťuje, že mu nejde o osobní mstu nebo žabomyší války, ale hned vzápětí dodává, že špatné zákony prostě přes Hrad neprojdou. Co je špatný zákon, to si samozřejmě definuje Hrad sám.

V zemi, kde se legislativa peče s rychlostí a precizností pouťových klobás, to znamená, že se z veta stává permanentní hrozba. Každá vládní reforma se tak může na týdny zaseknout v ústavním očistci jen proto, že mezi Gongem a Průhonicemi zamrzla komunikace.

Aby toho nebylo málo, prezident vytáhl ještě těžší kalibr: diplomacii. Připomněl, že bez jeho autogramu neodjede do zahraničí ani uklízečka na ambasádě, natož klíčoví velvyslanci.

Vláda sice může mít své priority a politické trafiky, které potřebuje nutně obsadit loajálními kadry, ale pokud Hrad zatne typec, čeští diplomaté budou v Praze maximálně tak utírat prach na ministerstvu.

Udělat si ze zahraniční reprezentace státu rukojmí pro vnitropolitické vyřizování účtů je sice diplomatická partyzánština nejhrubšího zrna, ale na sociálních sítích a festivalových pódiích to vypadá neuvěřitelně akčně.

Reakce z Průhonic dorazila bleskově prostřednictvím esemesky serveru Aktuálně a přinesla nový, dosud nevídaný příspěvek do světové politologie. Andrej Babiš se nejprve dotčeně zeptal, proč má prezident neustále potřebu se do jeho kabinetu navážet, a následně celou hrozbu vetováním smetl ze stolu s grácií majitele pravdy.

Jeho vláda totiž podle jeho vlastních slov schvaluje výhradně a pouze zákony, které jsou ve prospěch občanů. Ergo: vládní legislativa je dokonale čistá, neomylná a bezchybná. A protože je bezchybná, prezident logicky nebude mít co vetovat. Hotovo, dvacet, záhada vyřešena.

Tato teze o vládní neposkvrněnosti staví Petra Pavla do nevděčné role. Pokud totiž v budoucnu jakýkoliv zákon vetuje, nebude to proto, že je legislativně zpackaný, ale jednoduše proto, že prezident nemá rád české občany.

Marketingový narativ je připraven s precizností holdingu. Válka eg tak úspěšně pokračuje. Zatímco se země potýká s reálnými problémy, dva nejvyšší ústavní činitelé si přes média posílají vzkazy o tom, kdo komu dokáže víc znepříjemnit život.

Diváci v Gongu tleskali, premiér psal esemesky a důstojnost české státnosti dostala další poctivý zásah elektrickým proudem. Show musí pokračovat, i kdyby na ambasádách neměl kdo svítit.

Sledovat ústavní činitele, jak si přes festivalové mikrofony posílají vzkazy o tom, kdo komu víc znepříjemní život, vyžaduje silný žaludek. Pokud vás mé glosy baví a pomáhají vám tenhle veřejný bizar přežít ve zdraví, budu vděčný za symbolický příspěvek na tvorbu. Slibuji, že ho neutratím za VIP lístky na festivaly, ale výhradně za kávu a provoz klávesnice. Obrovsky děkuji, že mě čtete!