Článek
Znáte to všichni. Sedíte v klidu doma, venku sluníčko, pohoda. Najednou, bez varování, pích. V koleni. Nebo v rameni. Nebo v tom starém kotníku, co jste si vymkli před pěti lety při fotbale.
Vaše babička by okamžitě řekla: „Bude pršet, cítím to v kostech.“ Vy se možná jen ušklíbnete a svedete to na únavu nebo „stará zranění“. Ale babička má pravdu. Jen se mýlí v tom, proč to cítí.
Většina lidí si totiž myslí, že za to může zvýšená vlhkost vzduchu, která se nějakým zázračným způsobem „dostane“ do kloubu. No jasně. Jako by vaše tělo byla houba na nádobí, která nasaje vodu a pak ji bolí. Je to blbost.
Celý tenhle fenomén má mnohem prozaičtější, fyzikální vysvětlení. A klíčem k němu není vlhkost, ale barometrický tlak.
Mýtus jménem vlhkost
Pojďme si to vyjasnit hned na začátku. Představovat si, že vlhkost vzduchu proniká kůží a svaly, aby vám zevnitř rozežírala chrupavku, je na úrovni středověké medicíny. Chrupavka v kloubu je chráněna kloubním pouzdrem a synoviální tekutinou.
Je to uzavřený systém. Pokud by vlhkost jen tak pronikala dovnitř, měli bychom po každé sprše o pět kilo víc.
Vlhkost může mít nepřímý vliv. Třeba na to, jak se cítíme psychicky, nebo jak se nám dýchá. Ale přímo do kloubu se nedostane. Pravý důvod, proč se cítíme jako chodící meteostanice, se odehrává vysoko nad námi. V atmosféře.
Fyzika, která vám drtí chrupavky
Představte si kloub. Je to v podstatě hydraulický systém. Dvě kosti, chrupavka, kloubní tekutina, to vše zabalené v pouzdře. Uvnitř tohoto pouzdra je určitý vnitřní tlak. Ten tlak je tam proto, aby kloub držel pohromadě a správně fungoval.
Když je venku hezky, tlak vzduchu je vysoký. Tenhle vnější tlak tlačí na vaše tělo, na kůži, na svaly, a tím i na vnějšek kloubního pouzdra. Celý systém je v rovnováze. Vnější tlak drží vnitřní tlak na uzdě.
Ale co se stane, když se blíží bouřka? Barometrický tlak začne rapidně klesat. Vzduch kolem vás se „uvolní“. Méně tlačí na vaše tělo. Jenže tlak uvnitř vašeho kloubu se nezmění tak rychle. Zůstane stejný. A v tu chvíli vznikne nerovnováha.
Je to jako s balonkem. Když nafouknete balonek v údolí a pak s ním vyjedete vysoko do hor (kde je tlak nižší), balonek se zvětší. Proč? Protože vnitřní tlak vzduchu v balonku teď převyšuje vnější tlak a tlačí na stěny balonku víc, než vnější tlak tlačí zpátky.
To samé se děje ve vašem kloubu. Jakmile vnější tlak klesne, vnitřní tlak v kloubním pouzdru se relativně zvýší a začne tlačit na stěny pouzdra zevnitř ven. Pouzdro, šlachy a vazy se mírně rozepnou a začnou utlačovat nervová zakončení.
A vy? Vy to cítíte. Cítíte to jako tupou bolest, píchání, nebo jen nepříjemný tlak. Je to reakce nervů na fyzickou změnu objemu a napětí tkání.
Kdyby byly vaše klouby dokonale zdravé, chrupavky hladké a pružné, možná byste to ani nepostřehli. Ale pokud máte klouby opotřebované, chrupavky tenké, nebo tam máte starou jizvu po zranění, tkáně jsou méně elastické. Nemají kam ustoupit. A bolest je na světě. Je to prostě mechanická past, do které vás chytila klesající atmosféra.
Kdo je v pasti barometru nejvíc?
Samozřejmě se to netýká všech. Pokud je vám dvacet a největší zranění, které jste kdy měli, byl odřený loket z pískoviště, pravděpodobně o tomhle fenoménu víte jen z vyprávění. Ale pro ty, kteří už mají něco odžito, je to realita.
V největším riziku jsou lidé trpící artrózou a jinými zánětlivými onemocněními kloubů. U nich je chrupavka už tak poškozená a ztenčená, že jakákoliv změna napětí v kloubu okamžitě dráždí nervy. Tkáně jsou ztuhlé, méně poddajné.
Další skupinou jsou lidé se starými zraněními. Jizvy, poškozené vazy, srůsty. Tohle všechno jsou místa s nižší elasticitou. Když se kloub mírně rozepne v reakci na pokles tlaku, jizevnatá tkáň neustoupí, ale naopak se napne a začne bolet. Tělo si pamatuje každé zranění, a barometr je ten nejkrutější připomínač.
A co se s tím dá dělat? V podstatě nic moc zásadního. Tlak vzduchu nezměníte, bouřku nezastavíte. Lékaři sice často tyto stížnosti ignorují s tím, že jde o „starý věk“ nebo „pocity“, ale realita je taková, že prostě nemají jednoduchý lék na fyziku.
Můžete se snažit udržovat klouby v pohybu, jíst doplňky stravy (což je téma na další cynický článek), nebo si prostě vzít pilulku na bolest, když už je to k nevydržení. Ale nejdůležitější je pochopit, co se děje. Že to není žádná magie, žádná vlhkost, ale jen obyčejný, tvrdý zákonitost světa kolem nás.
Takže až vás příště píchne v koleni, nehubujte na revma, ale podívejte se na barometr. A vězte, že fyzika si s vámi právě pohrává. Stejně jako s tím balonkem.
Díky, že jste dočetli tento článek až do konce a doufám, že jste si u toho neulomili ani jeden už tak dost křehký kloub při rozčilování nad neschopností meteorologů. Pokud se vám moje tvorba líbí, budu rád za symbolický příspěvek na tlačítku pod článkem. Díky za to.
