Článek
Všichni to moc dobře známe ze svého úplně obyčejného a běžného života. Když náhodou nemáte v peněžence dostatek hotovosti na novou chytrou televizi, prostě si ji v obchodě hned nekoupíte.
Nebo si na ni vezmete nehorázně drahý spotřebitelský úvěr a pak doma tajně doufáte, že se vám do další výplaty neporouchá pračka. Obyčejný člověk zkrátka musí počítat každou vydělanou korunu a chovat se zodpovědně.
Naše politická elita ovšem žije ve zcela jiné magické galaxii, kde cizí peníze padají rovnou z nebe a dluhy se asi vůbec nikdy neplatí. Krásným a mimořádně zářným příkladem tohoto kouzelného odtrženého světa je nedávné emotivní vystoupení paní ministryně financí Aleny Schillerové.
Hlava státu si totiž dovolila nevídanou ústavní drzost a zcela oprávněně zablokovala vládní novelu o veřejných rozpočtových pravidlech. Reakce z hnutí ANO na sebe pochopitelně nenechala dlouho čekat a připomínala spíše scénář opravdu hodně špatného katastrofického filmu.
Prezident Petr Pavel prý svým neuváženým a zlým podpisem definitivně zničil náš budoucí hospodářský růst a zrušil naši obranyschopnost. Navrch k tomu všemu ještě údajně zastavil stavbu nových jaderných bloků a úplně zlikvidoval veškerou transparentnost tohoto státu.
Člověk by si po přečtení takového děsivého vyjádření nejraději rovnou začal z hrůzy kopat hluboký ochranný bunkr na vlastní zahradě. Naštěstí se ale v poněkud zatuchlém českém mediálním rybníčku objevil hlas naprostého a krystalicky čistého zdravého rozumu.
Do vyhrocené veřejné debaty totiž rázně vstoupil uznávaný ekonom Petr Bartoň a paní ministryni doslova vykoupal v kruté realitě. Zvolil k tomu naprosto dokonalý a slušný tón obyčejného člověka, který už prostě nemůže dál mlčky snášet ty do očí bijící nesmysly. Ironicky se omluvil za svou nevyžádanou upřímnost a narovinu všem oznámil, že vetovaný zákon žádnou z těch slibovaných výhod opravdu nepřináší.
Já se moc omlouvám, je mi to upřímně líto, ale vetovaný zákon žádný z těch 4 věcí nepřináší:
— Petr Bartoň (@petr_barton) July 22, 2026
• Vyšší projedené dluhy růst nezpůsobí, spíš smršťování
• Obranyschypnost bylo možno zvyšovat i před novelou
• Stejně jaderné bloky
• Transparentnost novela ničí.
Vše je PŘESNĚ NAOPAK pic.twitter.com/tLkP2q9n7D
Ztráta kontaktu s tvrdou realitou
Uznávaný ekonom Bartoň ve svém odborném hodnocení naprosto přesně udeřil hřebíček na tu správnou hlavičku. S obrovskou trpělivostí vysvětlil zkoprnělému národu, že projedené miliardy na dluh žádný zázračný hospodářský růst nikdy v lidské historii nepřinesly.
Spíše nás všechny po takovém večírku čeká pravý opak v podobě opravdu tvrdého a neúprosného ekonomického smršťování. Politici se nám s vážnou tváří snaží nakukat, že bez jejich zbrusu nové legislativy nemůžeme vybudovat silnou a moderní armádu. Pravda je ovšem taková, že peníze na naši obranu šlo bez jakýchkoliv formálních problémů v klidu přidávat i před touto pochybnou novelou.
To samé se pochopitelně do puntíku týká i oněch legendárních a tolik slibovaných nových jaderných reaktorů. Vláda skutečně nepotřebuje úplně rozbít ty nejzákladnější záchranné brzdy pro hlídání státní kasy jen proto, aby mohla začít stavět obří elektrárnu. Jsou to jen naprosto laciné a neuvěřitelně průhledné politické výmluvy pro zakrytí mnohem méně lákavé rozpočtové reality.
Současný kabinet zkrátka jen nutně potřebuje rozvázat obě ruce pro další bezbřehé utrácení našich daní krátce před klíčovými volbami. A ten opovážlivec, kdo jim tuto zlatou kreditní kartu s neomezeným limitem odmítne s úsměvem vydat, je okamžitě označen za největšího zloducha pod sluncem.
Diktatura prázdné státní pokladny
Zcela nejvtipnější a nejabsurdnější částí celého vládního nářku je pak stížnost paní ministryně na hrubě ohroženou státní transparentnost. Bartoň k tomuto bodu velmi trefně poznamenal, že vetovaná právní úprava přehlednost veřejných účtů naopak obrovsky ničí.
Celý ten složitý vládní návrh totiž od samého počátku směřoval k jednomu jedinému a naprosto jasnému účelu. Měl bez potíží umožnit vládnoucím politikům půjčovat si obrovské částky peněz tak, aby o tom běžná veřejnost a kontrolní sněmovna měly co nejmenší možný přehled. Takhle si opravdu upřímné a naprosto otevřené vládnutí v moderní evropské demokracii asi úplně nepředstavujeme.
Prezident republiky Petr Pavel si při svém pečlivém rozhodování všiml ještě jedné naprosto zásadní a dosti děsivé věci. Tato na první pohled nenápadná novela měla přinést českému ministerstvu financí neuvěřitelně velkou a bezprecedentně nebezpečnou moc.
Státní úředníci by totiž nově mohli mnohem snáze a plynuleji ovlivňovat hospodaření zcela nezávislých pilířů naší demokratické společnosti. Pod obrovský finanční a existenční tlak by se rázem dostal samotný Ústavní soud nebo třeba velmi důležitý Nejvyšší kontrolní úřad. Nejvyšší státní pokladník by jim totiž mohl ze své mocenské pozice v podstatě potichu diktovat základní podmínky pro jejich vlastní přežití.
Obrovský účet pro budoucí generace
Obyčejný unavený člověk z ulice ale moc dobře chápe, o co v této hlasité slovní přestřelce doopravdy celou dobu jde. Nejde tu přece vůbec o celkové blaho našeho národa ani o tolik deklarovanou bezpečnost našich státních hranic. Jde tu naprosto čistě o to, kdo v této zemi získá zlaté klíče od trezoru s veřejnými penězi a jak snadno je dokáže rozdat svým vlastním voličům.
Pan prezident se tak vlastně zcela logicky a správně postavil na stranu našich budoucích generací, které by tento gigantický účet musely jednou bez milosti celý splatit. Sekery do rozpočtu a státní dluhy prostě samy od sebe nezmizí jen proto, že si je pár usměvavých politiků narychlo schválí ve sněmovně v nějakém zrychleném režimu.
