Článek
Bývalý premiér a enfant terrible tuzemské pravice Mirek Topolánek se rozhodl veřejně rozdat několik velmi peprných politických vizitek. Místo pečlivého a jemného analytického tónu rovnou nasadil starý dobrý pouliční slovník. V rozhovoru pto Český rozhlas Plus rozdal tolik jedovatých políčků, že to rázem stačilo pro celou vládu i pro kompletní opozici.
Hlavní cíl jeho rétorické střelby byl zcela pochopitelně premiér Andrej Babiš. Topolánek v něm překvapivě nevidí nějakého všemocného a geniálního vůdce. Vidí v něm zkrátka jen utahaného stárnoucího muže, kterého drží pevně pod krkem jeho vlastní koaliční partneři.
Premiér je podle této drsné diagnózy vlastně tak trochu obyčejný posera toužící jen po naprostém klidu na byznys. A aby toho klidu na své dotace bezpečně dosáhl, nechá sebou spokojeně vláčet Okamuru s Macinkou.
Vzhůru k ledovci a ještě radostněji
Obraz Titaniku s Babišem u zamrzlého kormidla je sice mediální klišé, ale Topolánek ho dokázal docela hezky vygradovat. Současná vládní koalice prý naprosto jasně vidí onu obrovskou ledovou kru na obzoru, ale místo úhybného manévru ještě radostně šlape na plný plyn.
Hlavním motivem tohoto zoufalého závodu s časem jsou prý nerealistické předvolební sliby. Kabinet musí stůj co stůj uplatit své voliče a jedinou cestou je nekompromisní zatnutí pořádné sekery do veřejných rozpočtů.
Topolánek poměrně trefně upozorňuje na promarněný první půlrok vládnutí. Kdy jindy by měl totiž kabinet udělat bolestivé škrty než bezprostředně po vítězných volbách. Jenže tato odvaha prostě chybí a zbývá tak už jen pověstné doklouzání směrem k dalším volebním urnám.
Okamura v čele Sněmovny je v tomto panoptiku jen dalším krásným důkazem absolutního politického bizaru. Topolánek si právem klepe na čelo při pohledu na muže, který křičí protivládní hesla z pozice nejvyššího ústavního činitele a jezdí si pro rozumy do komunistické Číny.
Prázdná skořápka jménem opozice
Jestli si však někdo myslel, že bývalý šéf ODS bude mít obrovské slitování se svým původním politickým domovem, krutě se spletl. Jeho komentář na adresu současného lídra občanských demokratů Martina Kupky je vlastně ještě mnohem drsnější než celá kritika Babiše.
Topolánek současnému šéfovi ODS v podstatě vmetl do tváře, že je z něj sice pěkný a dobře ostříhaný panák, ale to je asi tak úplně všechno. Jakmile tento pan dokonalý otevře ústa a pronese hned tu druhou naučenou větu, dělá se z něj bývalému premiérovi fyzicky nevolno.
Je to sice trochu přehnané, ale vlastně nesmírně přesné a trefné hodnocení moderní marketingové politiky. Máme tu celou generaci politiků, kteří dokážou hodiny a hodiny monotónně recitovat fráze od svých PR poradců, ale nemají v sobě ani špetku skutečného politického ohně.
Topolánek hledá pověstný zabijácký instinkt. Hledá lídra, který nečeká na přízeň kamer a neschovává se za umělé floskule. ODS se tak podle něj smrskla na partičku bezkrevných mluvčích zmateně hledajících své vlastní bývalé voliče někde v hluboké mlze minulého století.
Návrat starých časů už neklapne
Při poslechu tohoto ostrého a nekorektního hodnocení na nás silně dýchne pořádná nostalgie. Je to nostalgie po dobách, kdy se politici před kamerami dokázali navzájem břitce a suverénně urážet, aniž by museli desetkrát konzultovat každé slovo se svým mediálním týmem.
Jenže tyhle staré kovbojské časy se už prostě nikdy nevrátí. Politika se nám bohužel proměnila ve velmi opatrný stroj na generování absolutně bezzubých výstupů. Výsledkem jsou sice krásně učesané a uhlazené fráze, ale chybí v nich jakýkoliv reálný obsah a hlavně ten tolik potřebný odvaz.
A Topolánek se na tenhle stroj na opatrnou nudu teď může s klidem dívat ze své pohodlné pozice glosátora u mikrofonu. Sám se už vracet nemusí a pravděpodobně ani nechce. Ale jeho diagnóza Babiše jako vyděšeného ředitele zeměkoule a Kupky jako umělého panáčka z letáku je vlastně přesnější než jakákoliv podrobná analýza vládní stability.
Sledovat politiky bez zabijáckého instinktu, jak potápí ekonomiku a čtou u toho fráze z papíru, je zkrátka docela vyčerpávající sport. Pokud vás mé břitké glosy opravdu baví, budu nesmírně vděčný za symbolický příspěvek na mou tvorbu. Děkuji moc, že mě poctivě čtete!
