Článek
Hnutí STAN skončilo v kraji na třetím místě, se ziskem 8,37 % hlasů a dvěma poslaneckými mandáty (M. Šebelová a E. Weimerová). Na druhou koalici SPOLU ztratilo výrazně (17,98 %), ale předstihlo SPD, Piráty, Motoristy i hnutí Stačilo! Oproti volbám z roku 2021 ztratilo jeden mandát, přesto lze výsledek považovat za dílčí úspěch: při samostatné kandidatuře obou subjektů získala kombinace Pirátů a STAN celkem 15,55 % hlasů (oproti 11,13 % v roce 2021), tedy čtyři mandáty namísto tří. Z pohledu liberálního voliče je to pozitivní posun.
Z hlediska samotného STANu však bilance není tak příznivá. Celostátně hnutí dosáhlo na 11,23 %, zatímco v Moravskoslezském kraji tratilo téměř tři procentní body. V porovnání s ostatními kraji dopadl moravskoslezský STAN nejhůře – byť Jihomoravský i Olomoucký kraj byly jen o málo lepší.
Vítězné hnutí ANO zde sice nasadilo A. Babiše, který přinesl 43,5 % hlasů a jedenáct mandátů, ale skutečným soupeřem STANu nebylo ANO, nýbrž koalice SPOLU a Piráti – tedy subjekty, které cílí na podobného, uvědomělého, demokraticky a prozápadně smýšlejícího liberálního či liberálně-konzervativního voliče.
Ohlédnutí za rokem 2024
Při srovnání s výsledkem loňských krajských voleb je zřejmé, že tehdejší úspěch STANu měl specifický kontext. Koalice „Starostové a osobnosti pro kraj“, v níž STAN kandidoval po boku hnutí I. Vondráka, tehdy získala 14,67 % hlasů a jedenáct mandátů – dokonce o jeden více než SPOLU. Pro moravskoslezský STAN to byl mimořádný výsledek: vůbec poprvé se dostal do krajského zastupitelstva a celostátně obsadil čtvrté místo mezi krajskými organizacemi hnutí.
I. Vondrák tehdy jako lídr kandidátky získal téměř 9 800 preferenčních hlasů, zatímco spolulídryně M. Šebelová 1 521. Výsledky jasně ukázaly, že „fenomén Vondrák“ – tedy spojení zkušeností, mediální známosti a regionální důvěry – měl na volební výsledek zásadní vliv.
Letos však tento faktor chyběl.
Absence „fenoménu Vondrák“
V letošních sněmovních volbách STAN získal v kraji 52 457 hlasů z celkem 626 469 platných. Lídr kandidátky M. Šebelová obdržela 6 921 preferenčních hlasů, tedy o něco více než v roce 2021, avšak celkový nárůst hlasů STANu v kraji byl minimální – o necelých 11 000, zatímco k urnám přišlo více než dvojnásobné množství voličů, než kolik jich bylo u krajských voleb.
Z toho plyne, že STAN z výrazně vyšší (66,31 ku 29,97 %) volební účasti nedokázal významně těžit. Naopak koalice SPOLU získala přes 112 000 hlasů a Piráti doslova „vstali z popela“ (45 022 hlasů), když v loňských krajských volbách získali jen 3,85 % (10 911 hlasů) a neprošli do krajského zastupitelstva.
Je tedy zřejmé, že v letošních volbách STANu chyběl onen „mobilizační“ prvek, který v roce 2024 představoval I. Vondrák.
Proč se tak stalo
Jako tehdejší člen krajského výboru STAN a poslanec jsem měl možnost vývoj situace sledovat zblízka. Na lednovém jednání krajského výboru krajská předsedkyně M. Šebelová uvedla, že bývalý hejtman projevil zájem kandidovat za STAN, ale že pro něj platí stejná pravidla jako pro každou jinou nezávislou osobnost, tedy sebrat dostatečný počet podpisů. Současně však také krajskému výboru oznámila svou ambici být lídryní kandidátky. Zdůvodňovala to mimo jiné tím, že na květnovém celostátním sněmu chce obhájit místopředsednický post.
Vystoupil jsem v diskusi s klady a zápory Vondrákovy kandidatury a nadnesl jsem, že jako případný lídr či spolulídr, který by STAN zastupoval v nejdůležitějších debatách, by Vondrák byl platným soupeřem celostátně známých lídrů ostatních stran. Tento model byl lákavý zejména s ohledem na výsledek krajských voleb, jeho mediální atraktivitu, velké politické zkušenosti, kariéru rektora vysoké školy a zejména výsledky jeho práce na kraji, kde se významně přičinil o transformaci hornického regionu. Výboru jsem předestřel, že zkušený rétor Vondrák by mohl vytáhnout proti Babišovi stejnou kartu jako v prezidentských volbách, když tentokrát by jej nešetřil jako kandidáta na příštího premiéra. Kolegové z výboru následně jednoznačně podpořili aspiraci M. Šebelové na lídra, přičemž vyjádřili přesvědčení, že s Ivo Vondrákem na kandidátce při současné vysoké neoblíbenosti ministra financí v čele kandidátky SPOLU a síle celostátní značky STAN dosáhneme ve volbách velmi dobrého výsledku. P. Letocha konkretizoval šance moravskoslezského STANu na zisk čtyř až pěti mandátů.
Ivo Vondrák se však po dalších jednáních s krajskou předsedkyní a členem krajského výboru P. Letochou zkraje února rozhodl nekandidovat. V médiích z jeho strany zaznělo, že nedostal nabídku, jež by odpovídala jeho představám o spolupráci. Uvedl, že ze strany STAN necítil skutečný zájem o pokračování společného úspěšného modelu z krajských voleb. Nabízel i variantu, v níž by byl dvojkou za M. Šebelovou, ovšem bez odezvy. Tím se pro moravskoslezský STAN uzavřela možnost, jak na úspěch z krajských voleb navázat.
S Ivo Vondrákem jsem o jeho rozhodnutí záhy osobně hovořil. Chtěl jsem vědět, zdali by bylo jeho rozhodnutí jiné, kdyby dostal nabídku na lídra či spolulídra. V podstatě, s výhradami vůči Podpisovce, mi potvrdil, že ano, dokonce byl ochoten stát se registrovaným příznivcem STANu. V té době jsem už po zralé úvaze byl přesvědčen, že jako lídr kandidátky by zajistil ten nejlepší možný výsledek, a určitá část členské základny si myslela totéž. Jakékoli partikulární rozhovory, které jsem následně vedl s kolegy z KV, i můj výstup na dalším únorovém krajském výboru, který jsem seznámil se závěry, jež jsem si s rozmluvy s Ivo Vondrákem odnesl, však neměly žádnou odezvu.
Z dnešního pohledu lze konstatovat, že právě absence „fenoménu Vondrák“ – tedy osobnosti s regionálním kreditem a přesahem mimo stranické struktury – se stala jedním z hlavních důvodů, proč STAN v Moravskoslezském kraji nedosáhl lepšího výsledku. Není to výtka, spíše konstatování politického faktu: každá organizace potřebuje umět využít potenciál osobností, které ji mohou posunout dál.
Odpovědnost a role lídra
Z vlastní zkušenosti vím, že klíčem k úspěchu je schopnost obklopit se lidmi, kteří jsou v určitých oblastech lepší než já sám – odborníky, manažery, osobnostmi s přirozenou autoritou. To není slabost, ale síla. Schopný lídr musí někdy potlačit osobní ambici ve prospěch celku, pokud to vede k lepšímu výsledku týmu. V tomto případě se tak nestalo. Volební výsledek odpovídá „jen“ ozvěnám celostátního výtlaku STANu v Moravskoslezském kraji.
Dnes už víme s jistotou, že kdyby byl I. Vondrák lídrem či spolulídrem kandidátky, STAN by v kraji získal minimálně o jeden poslanecký mandát více a kroužkování voličů, ke kterému se vyjádřím v následujícím odstavci, by nemělo dopad na konečné pořadí kandidátů. I. Vondrák by byl členem poslaneckého klubu hnutí STAN, stejně jako jsou jimi i členové Starostů pro Liberecký kraj J. Berki a J. Sviták. Jeho přítomnost mohla přitáhnout část konzervativně-liberálních voličů, kteří tentokrát zůstali u SPOLU. I reakce politiků konkurenčních stran ukazovaly, že s Vondrákem na kandidátce by STAN byl v Moravskoslezském kraji podstatně vážnějším soupeřem.
Kroužkování
Samostatnou kapitolou letošních voleb bylo tzv. „kroužkování“, které výrazně ovlivnilo pořadí kandidátů. Impuls přišel už s vnitrostranickou iniciativou Podpisovka, která otevřela cestu novým, sic! ambiciózním, ale často mladým a méně známým tvářím, které by se jinak sotva v konkurenci známějších komunálních politiků dostaly k nominacím na přední místa kandidátek. Najednou se objevil nástroj, který jim pomohl obejít tradiční kariérní postupy podložené vnitrostranickou prací, když k šanci na naplnění vlastních kariérních ambicí stačilo sesbírat na ulici nebo mezi známými stanovený počet podpisů.
Zatímco původním cílem Podpisovky bylo podpořit otevřenost a participaci, v praxi se ukázalo, že tento mechanismus oslabuje tradiční struktury a zkušené politiky. Kandidáti s dostatečnou podporou na sociálních sítích či mezi mladými voliči dokázali přeskočit výrazně zkušenější kolegy.
Typickým příkladem je situace, kdy se mladší kandidáti díky kroužkování dostali před stávající poslance, což některým z nich ukončilo parlamentní kariéru. Z čistě demokratického pohledu je to přirozené – voliči rozhodují. Z pohledu stability a kontinuity práce v Poslanecké sněmovně je to však výzva: polovina klubu STAN tvoří nováčci, kteří se budou muset teprve zorientovat a získat zkušenost, kterou jimi přeskočení poslanci již měli.
Proměna voličských trendů
Letošní volby potvrdily, že voličské chování se rychle proměňuje a čím dál víc podléhá momentálním náladám či trendům.
Jestliže v minulých volbách do PS voliči kandidátky PIRSTAN kroužkovali starosty, primárně pak ženy starostky, v letošních volbách pro změnu „mladé ženy“, podobně jako u Pirátů. (Průzkum agentury NMS zjistil, že kroužkovalo 41 % voličů STAN dle preference: žena/věk/bydliště.) Takový přístup voličů může vést k oslabení odbornosti a dlouhodobé koncepční práce v Poslanecké sněmovně.
Nejde o výtku voličům – spíše o výzvu pro liberální politické strany, aby dokázaly lépe komunikovat zkušenost, odbornost a kontinuitu práce svých zástupců.
Závěr
Volby do Poslanecké sněmovny potvrdily, že hnutí STAN má značný potenciál, ale zároveň ukázaly, jak zásadní je umění pracovat s osobnostmi. V Moravskoslezském kraji se nepodařilo dostatečně vyvážit osobní ambice, strategii a otevřenost vůči silným lidem zvenčí – a absence „fenoménu Vondrák“ byla na výsledku patrná.
Z mého pohledu jde o cennou zkušenost. Pro hnutí STAN bude v příštích volbách klíčové, aby dokázalo propojit svůj program s důvěryhodnými osobnostmi, které mají přirozený respekt i mimo stranické struktury. Právě v tom může spočívat cesta k širší podpoře voličů i k posílení pozice hnutí v celostátní politice.
