Článek
Před třemi lety mi jeden nejmenovaný vysoký představitel SPD v soukromém rozhovoru řekl, že hnutí usiluje o vybudování pevného voličského jádra, které mu umožní dlouhodobě úspěšně procházet volbami. Zároveň ale připustil, že značnou část jeho voličů tvoří lidé nestálí, protestně naladění a přecházející od jedné strany ke druhé podle aktuální nálady společnosti. „O ty zájem nemáme, já jim říkám KOVOŠROT,“ poznamenal tehdy.
Paradoxem je, že právě tento „kovošrot“ nakonec sehrál klíčovou roli i v úspěchu SPD ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2025. K volebním urnám jej totiž přivedly především koaliční subjekty PRO, Trikolóra a Svobodní; na kandidátkách měli své zástupce také Moravané. Koalice vedená SPD získala 7,5 % hlasů a 15 mandátů, tedy o pět méně než v předchozím volebním období. Přesto lze říci, že minimálně dvě a půl procenta hlasů potřebných pro překonání hranice vstupu do Sněmovny dodali právě tito nestálí voliči.
Jsou to voliči, kteří slyší na ostrou rétoriku, jednoduché slogany a vulgarizaci veřejné debaty. Typickým příkladem byl výrok Radima Fialy „jděte do prdele“, pronesený ve Sněmovně během debaty o sjezdu sudetských Němců v Brně. Téma tehdy otevřela vládnoucí koalice zjevně i proto, aby vyvolala emotivní střet, odváděla pozornost od vlastních problémů a zároveň si udržela přízeň protestně naladěného elektorátu.
A právě v tom spočívá dnešní podstata SPD. Hnutí, které pohrdá nestálými protestními voliči jako „kovošrotem“, se na nich dnes stalo existenčně závislým. V zoufalství nad poklesem volebních preferencí v posledních letech spoléhá na okamžitý hněv, kulturní války a vyvolávání konfliktů. Bez tohoto „kovošrotu“ by totiž hnutí SPD jen obtížně uspělo v dalších parlamentních volbách.
