Hrad Loket: Místo, kde drak Šarkan pomáhal rozdělávat oheň, nabízí smírčí kříž

Kdy přesně byl položen základní kámen hradu Loket, nám historie neprozradila. Věděli jsme ovšem, že v roce 1234, což bylo snadné zapamatovat, už podle dochovaných písemných pramenů existoval. Král Václav I., který v té době usilovně bojoval o posílení svého postavení, a to především se svým bratrem Přemyslem, v těch dobách Loket považoval za svůj významný opěrný bod. Panství v okolí rád propůjčoval jako léno svým německým spojencům za příslib vojenské pomoci.

Svou stopu na hradě zanechal o století později i král Jan Lucemburský. V době, kdy zanevřel na svou manželku Elišku Přemyslovnu, která na Lokti ráda pobývala, hrad dokonce násilně obsadil, manželku odtud vyhnal a do loketského sklepení na tři měsíce uvěznil svého tříletého syna Václava, budoucího krále Karla IV. Uvěřil totiž pomluvám, že Eliška chce Václava dosadit na trůn místo něj. Karel IV. ovšem na Loket nezanevřel a v budoucnosti ho rád navštěvoval. Husité, kteří v době své největší slávy dobývali a devastovali hrady, jak se jim zachtělo, si na Lokti vylámali zuby. Co se nepodařilo jim, zvládl v roce 1473 požár a v roce 1648 Švédové, kteří tak završili četná obléhání Lokte v dobách třicetileté války. Ti už neničili původní románsko-gotický objekt, ale luxusní renesanční sídlo rodu Šliků, kteří vybudovali velké reprezentační sály ve východním křídle, palác s gotickým arkýřem i hospodářské budovy. Komfort ale nebyl hradu předurčen navždy.

Na sklonku 18. století se hrad stal vězením. Potřebná přestavba na šatlavu se táhla od roku 1788 do 20. let následujícího století a hrad přišel o svůj palác. Ti, kdo o hradu v těch dobách rozhodovali, usoudili, že vlastně není třeba starat se o celý objekt. A tak už na počátku 19. století ubourali několik částí a snížili hradní paláce o patro. Trestanci tu setrvali až do roku 1948. V nové době si pak hrad předávali majitelé v rámci státu. Místo města se ho ujal památkový ústav, který ho pak v roce 1992 opět předal městu. Začala se rekonstruovat původní románsko-gotická podoba hradu, což umožnilo otevření tohoto historického skvostu veřejnosti. Návštěvníci se nyní mohou projít po prostorách, které kdysi sloužily jako vězení, a dozvědět se o bohaté historii hradu Loket. Restaurace hradního paláce včetně jeho věží a sálů přivedla hrad zpět k jeho dřívější slávě a stala se oblíbeným cílem turistů z celého světa.

Projít si jeden z nejzachovalejších románsko-gotických hradů u nás rozhodně stálo za to. V prvním patře markrabského domu se nacházely exponáty z navrácených původních loketských sbírek. To nejstarší, nebo umělecké předměty, porcelán, nábytek, sochy a plastiky či dochovaná loketská lékárna, ale také fragment slavného meteoritu, který dopadl na nádvoří hradu v srpnu roku 1422. Dostal jméno Zakletý purkrabí, vážil přes sto kilogramů a podle dobových zpráv byl velký jako koňská hlava. O tom se už ale dnes nemůžeme přesvědčit. O posla z hvězd byl takový zájem, že byl záhy rozřezán, aby se o něj mohly podělit nejvýznamnější vědecké instituce.

Největší kousek získalo Přírodovědné muzeum ve Vídni, část bychom objevili v pražském Národním muzeu nebo v muzeu v Sokolově. Na Loket zbyl zhruba 15kilogramový kus, který je pýchou zdejší už tak bohaté mineralogické sbírky. Do té svého času přispěl i básník Johann Wolfgang Goethe, který rád sbíral nerosty ve zdejším kraji. Při pohledu z dálky i z nádvoří samotného hradu byla hlavní dominantou hradu Loket románská věž se čtvercovým půdorysem. Byla vysoká 26 metrů, ze svého dřevěného ochozu poskytovala úchvatný výhled do širokého okolí a našli bychom v ní obytnou místnost s krbem a středověkým záchodkem. Věž byla pravděpodobně nejstarší částí hradu, stála zde dřív, než začaly vznikat okolní budovy. Podle pověsti ji střežil drak Šarkan, který ale nebyl nijak zvlášť zlý, protože si k němu prý loketské hospodyňky chodívaly pro jiskru do kamen.

V budově hned pod věží najdeme expozicí historických zbraní. Kromě běžných ručních chladných zbraní bylo možné obdivovat třeba i horské dělo nebo výjimečnou kolekci umělecky vyvedených střeleckých terčů. Pokud byl na hradě někdo zlý, nejspíš bychom ho našli ve sklepení. Tam byly v několika patrech umístěny středověké vězeňské kobky, protože hrad v letech 1822 až 1948 sloužil jako vězení. Dnes bylo toto místo ideální pro expozici útrpného práva, která se ovšem neomezovala jen na vystavování dochovaných předmětů. Loket se mohl pochlubit mnoha unikáty. Mezi ně patřila i nejmenší rotunda na světě. Byla zasvěcena sv. Anežce a pocházela z konce 12. století. Měřila v průměru pouhých 3,6 metru. Není divu, že dlouho unikala pozornosti historiků. Objevena byla až v roce 1966, protože byla v předchozích staletích vestavěna do točitého schodiště v severním paláci a tudíž zapomenuta.

Při prohlídce se návštěvníci mohli přesunout do východního paláce, kterému vévodil slavnostní sál. Ve středověku se tam převážně hodovalo, dnes sál hostí mnohé hudební, divadelní i společenské akce. Milovníci historie jistě ocenili zarámované kopie cenných dokumentů vztahujících se k historii hradu a města. Na sál schodištěm navazovala obřadní síň s rozměrnou freskou ze 17. století, která zobrazovala požár hradu. Kamenné smírčí kříže se kdysi stavěly na místech, kde se stalo neštěstí nebo vražda. Vinkovi občas soud uložil vztyčení takového kříže na znamení jeho pokání. V okolí města Loket se nachází hned několik smírčích křížů. Nejznámější je trojice křížů na západním okraji města za hřbitovem u cesty na Nové Sedlo. Další dvojice křížů stojí jižněji nedaleko výpadovky na Staré Sedlo. Kříže se mohou stát orientačními body pro zajímavou vycházku, v roce 1639 připomínají vraždu, která se tam odehrála.

Zdroje: hradloket.cz, Wikipedia