Marie Drahokoupilová přišla o vše, co měla: Manželství s cizincem jí přineslo více smutku než štěstí

Více než cokoli jiného Marii bavilo hrát dámy – často bohaté a manipulativní postavy, které oplývaly sebevědomím a silnou osobností. Role maminek a vzorných manželek jí připadaly nezajímavé a nudné. Po absolvování DAMU se na chvíli vrátila do oblastního divadla v Kolíně, ale poté co se přesunula zpět do Prahy, o práci rozhodně nouzi neměla. Ba naopak, měla tolik pracovních nabídek, že jí mohla závidět kdejaká vrstevnice té doby.

S láskou to však nebylo tak jednoduché, jak si každý mohl myslet. Trvalo to skutečně delší dobu, než potkala toho pravého. A když už ho potkala, nikdy to nebylo ono. Herečka se tak vdala až ve 39 letech. Jenže ani ona sama moc nevěřila tomu, že je pro muže přitažlivá. O tom, že se líbí, se dozvídala spíše od manželek svých kolegů, které jí s úsměvem říkaly, že právě jejich muži jsou do ní naprosto blázni. Možná, že image osudových žen muže trochu odrazovala.

Byl to nakonec Rakušan Ervin Neuhart, který dokázal překonat její předchozí bariéry a vyjádřil své city naprosto dokonale. O Marii věděl, že je herečkou, ale její práci nijak důkladně neznal. Svatba nebyla vůbec jednoduchá a dvojice měla velké problémy. Před svatbou dokonce nemohla odcestovat do Vídně, aby se seznámila s jeho matkou. Povolení ke sňatku s cizincem se v té době vyřizovalo dlouhé tři měsíce, aby ženy měly dostatek času svou volbu přehodnotit. Nakonec se vzali, ale štěstí to do jejich vztahu rozhodně nepřineslo.

Manželství s Ervinem nebylo takové, jaké si zřejmě představovala. Doma byl totiž její manžel úplně jiný a rozhodně se nechoval tak, jak ho poznala. Jenže z čeho mohla mít herečka skutečnou radost, byla jeho práce, díky které byl velmi často na cestách. Ona sama trávila čas jak v Praze, tak v zahraničí, ale nikdy se oficiálně nevystěhovala. Jenže tím, že si vzala za muže cizince, své štěstí rozhodně nenašla, ba naopak vše, co měla, tak postupem času ztrácela. Nejvíce jí však zasáhla ztráta herectví, protože po svatbě nedostávala žádné role. Navzdory tomu, že manželství nebylo šťastné, vydrželo třináct let. Po všech neshodách a problémech se rozhodla podat žádost o rozvod a vrátit se zpět domů. Herecké příležitosti už se nikdy nevrátily na stejnou úroveň jako dříve a jediné, co jí zůstalo, byl dabing. Jedině tak mohla stále zůstat u své oblíbené herecké kariéry.

Marie Drahokoupilová se navíc do paměti televizních diváků zapsala jako učitelka francouzštiny. Je až paradoxem, že v československé televizi, kde bylo všechno ze Západu obvykle veřejně prezentováno jako špatné a škodlivé, se vysílal kurz francouzštiny. Ačkoliv chtěla žít v klidu, mít partnera a podporu rodiny, vždy dbala na svobodu, které si vážila, ale také klid, který nakonec našla sama se sebou. Uzavřela se sama do sebe, přestala chodit do společnosti a užívala si soukromí. Marii Drahokoupilovou si můžeme připomenout ve filmu Měsíc s dýmkou z roku 1966, který bude vysílat ČT1 7. prosince odpoledne.

Zdroje: Magazín Právo Roč. 27, Lucie Jandová, 2017, csfd.cz, wikipedia