Článek
Mládí, stáří. Věčné téma rozdělující naši společnost. Zatímco senioři také byli mladí a vědí o čem mluví, mladí mohou stěží rozhodovat a přemítat o seniorech a jejich budoucnosti. O podzimu života, jeho úskalích a strastech nemají ani ponětí. Staří si stěžují na mladé jak jsou neochotní, líní, namachrovaní a téměř žádnou úctu ke starým lidem neprojevují. Závidí jim důchody, v MHD senioři musí o místo k sezení skuhrat. Mladí nechtějí pracovat, příliš dlouho studují, cestují, užívají si života, a staré, kterých bude raketově přibývat, nebude mít časem kdo živit. Rozverné a bezstarostné mládí naopak nářky starší generace nechápe a považuje je za zbloudilé dinosaury, kteří jim nerozumí a nechápou je. Senioři se často bijí v prsa, co vše dokázali, vybudovali, jak se nadřeli a tak si důchod zaslouží, a to i mnohem vyšší, než jaký dostávají.
Ani mladé lidi nejde házet do jednoho pytle
Obrazně řečeno, bez nich by patrně mladí žili v jeskyních a s klacky lovili mamuty. Avšak zapomínají, že vývoj a veškerý pokrok lidstva kráčí kupředu mílovými kroky společně s mládím. Medicína zachraňující životy i tam, kde ještě před pár lety nebyla žádná naděje. Robotizace usnadňující lidem práci a časem většinu fyzicky náročných prací zastanou roboti. Mladí lidé nebudou tak udření a zdrchaní jako generace před nimi. S osamělými seniory budou komunikovat různí chatboti, snídani do postele jim donese robot a tím usnadní práci především pracovníkům ve zdravotnictví a sociálních službách.
Zdravotnického personálu stejně tak jako pečovatelek bude se stárnutím populace rapidně ubývat. Nakonec to skončí tak, že o přestárlé se budou starat mladší senioři, pokud jim zdraví dovolí. Především právě studenti se snaží vymýšlet zcela nové projekty jak zpestřit život seniorům, aby nemuseli pouze přežívat. A to s pomocí 3D tiskáren a AI. Přesná vize ještě známá není, vše je v prvopočátku. S jistotou se dá říci jen to, že život seniorů z řad Husákových dětí se rapidně promění. Především, co se zdravotnictví a sociálních služeb týká. Zatímco jich bude přibývat, odborného personálu vlivem stárnutí ubývat.
Mladí lidé po seniorech zdědí nesmírné bohatství
Za deset, patnáct let budou pomalu odcházet na odpočinek nejsilnější generace 70. let, tzv. Husákovy děti. Jelikož hranice odchodu do důchodu se jim oproti jejich rodičům posunula takřka o deset let (ženy odcházely do důchodu dle počtu dětí okolo 55 let) na 65 let, nikdo dopředu neví, kolika let v důchodu a především ve zdraví tito lidé stráví. Vše jsou jen spekulace, protože důchodová reforma se odvíjí především od lidí narozených ve válečné a poválečné době, kdy lidé strávili v důchodu klidně 35 let a více. Po listopadu 1989 spousta lidí přišla k majetku.
Ať už v dědictví nebo si v privatizaci odkoupili za pár korun byt, který má dnes několikanásobnou hodnotu. Další si nemovitosti pořizovali na hypotéky. Mnozí lidé, kteří překročili padesátku, nemají vlastní potomky. Pokud svůj majetek neodkáží třeba nějaké charitě či blízkému příbuznému, po jejich smrti zde majetek v hodnotě několika stovek tisíc či miliónů zůstane. Nebude přímého dědice. A stát ho může odkázat téměř komukoliv. Nemajetným nebo nově příchozím cizincům. Ti, co mají děti, odkáží majetek svým potomkům. Před rokem 2050 postupně začnou umírat dnešní senioři a krátce po něm senioři z řad Husákových dětí.
Husákovy děti se stanou obětními beránky
Počet seniorů se tak postupně zredukuje. Mladých lidí a lidí v produktivním věku bude sice méně, ale zůstane jim zde nesčetné bohatství. S bydlením bude mít problém asi málokdo, hypotéka mladší generace zatěžovat nebude. Vše jim spadne rovnou do klína. Život i práci jim ulehčí technika. Tito lidé nebudou upracovaní, budou více odpočívat, odpadne jim starost o staré rodiče. Pojem sendvičová generace budou znát pouze z historie. Nejsilnější populační ročníky 70. let si bohužel projdou tím nejtěžším obdobím. Tím, že jich bylo hodně už od školních let, neměly na růžích ustláno a své místo pod sluncem si musely tvrdě vybojovat.
Mnozí pracovali od svých 18 let, v průběžném solidárním důchodovém systému kromě své rodiny živili ještě dvě, tři generace seniorů a sami budou odcházet do důchodu vyčerpaní a vyždímaní v 65 letech. Mladší generace naopak patrně čeká mnohem lepší a snadnější život. A dokonce tyto „nové“ generace mohou odcházet na zasloužený odpočinek o pár let dříve než Husákovy děti. Zvláště, budou-li opět rodit děti. Rodina je základ státu bez ohledu na dobu a režim. Ostatně děti se rodily i za války. Politici tvořící důchodovou reformu nemohou dopředu předvídat vývoj za 30, 40 let. Tím více, že nikdo z nás neví, co se odehraje za rok.
Myslím si, že bublina senioři versus mladí je příliš nafouklá a časem splaskne. Celý svět neprožívá dvakrát lehké období a lidé napříč generacemi by se měli více stmelit. Jen tak mohou přežít a neblahé období přečkat. Mezigenerační boje nikam nevedou a ani nepovedou. Mladí ty starší potřebují. Už jen jako psychickou oporu, předávání životních zkušeností, rodinných tradic. Kdo si nejde vylít srdíčko k mamince nebo babičce. A naopak ti starší potřebují mladé, kteří jim podají pomocnou ruku v nesnázích. Svědkem jsou mnohé katastrofy, kdy se lidská srdce spojí v jedno bez ohledu na věk.
Tak zlé, aby mladí tasili meče vůči starým to myslím není. Tatínek říkával, když je mladý neomalenec, bude i starý neomalenec. Nic jiného v tom není. Oni to ani mladí nemají lehké a mnohdy vše mají mnohem těžší, než měli senioři v jejich věku. Musí se vypořádat s obrovským tlakem na výkon, mnozí mají dvě zaměstnání, aby měli na splátku hypotéky, vládne větší chaos, vše se zrychlilo. Přibývá psychických potíží a to už u školních dětí. Chce to jen vzájemnou toleranci a také zamyšlení se nad tím, že senioři také kdysi byli mladí a mladí se stanou seniory dřív, než řeknou švec. Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy…
