Článek
Být nezávislí a svobodní. Páni svého času, kdy jim nikdo do ničeho nekecá, protože oni vše vědí nejlépe. Ale takoví jsme byli všichni. I my pamětníci. Jak se říká starší a pokročilí, o jejichž moudra dnes už příliš nikdo nestojí. Mladí si musí natlouct sami a to pořádně. Zrovna tak, jako jsme si kdysi natloukli i my, a od života dostali občas pěknou nakládačku. Pak jsme se s pokorou vrátili ke svým rodičům, dědečkům a babičkám, a uznali, že ony i ty pro nás předpotopní názory mají něco do sebe.
Na druhé straně jsou tady staří lidé, mnozí nemocní a unavení životem, kteří už si svá léta odpracovali. A mnozí pěkně tvrdě. Stáří na radosti nikomu příliš nepřidá. Jen se to krásně zaobalí, že věk je jen číslo v kalendáři. Proti věku zkrátka léku není a čas nezastavíme, i kdybychom se postavili na hlavu. A přece jen se nám tady rozmáhá takový nešvar.
Mladí si musí nejdříve pořádně natlouct, trochu zestárnout a pak pochopí.
Mladí poukazují na seniory, že je musí živit a senioři zase zazlívají mladším ročníkům, že poněkud zlenivěli. A pokud senioři jen sosají ze státní pokladny, mladí zase odlehčují peněženky svým rodičům a prarodičům. Kdo si třeba nepřijde k babičce pro důchod s tím „že ona už toho přece moc nepotřebuje, zatímco on se bez nové značky mobilu neobejde, žít v pronájmu a postavit se na vlastní nohy se mu ještě příliš nechce, stejně tak, jako jezdit sockou“.
Však ona si babička ráda odtrhne od pusy. A tak mladší ročníky zlořečí seniorům, že jen doma leží na kanapi a času mají habaděj a senioři zase mladým vyčítají, že sedí doma u počítače, datlují do mobilu, jen se poflakují a pracovat se jim příliš nechce. Mladí starým závidí stáří, finanční jistotu v důchodu a zřejmě i nemoci, no a mnozí zapšklí prďuchové zase mladým mládí a spoustu možností, o jakých se jim ani nesnilo. A přitom taková blbost, že.., kdy si generace vyčítají každou pitomost, namísto aby navzájem spolupracovaly.
Mladí by nejraději, a občas se to dočteme i tady na médiu v nějakém článku ty staré nahnali do fabrik a na pole, zatímco sami by pracovali jen pár hodin, a to ještě z pohodlí domova. Senioři si očima mladší generace užívají důchodu moc dlouho. Ti, co mají tvrdý kořínek třeba i pětadvacet let a více. Mladí jsou zase věčnými studenty využívající služeb mamahotelu, majíce tisíce výmluv, proč ještě nemohou jít pracovat. Práce přece nikam neuteče, nemá nožičky a nicnedělání je tak sladké. Naskýtá se však otázka, kdo generaci, která se takřka nikam neposouvá a nad kterou ti starší lámou ruce vlastně vychoval.
A kupodivu to není nikdo jiný, než rodiče umetajíce jim cestičku, stejně tak jako dědové a babičky, dávající jim kapesné ze svých důchodů. A pak se diví, že jim peníze nevystačí, ač důchod mají docela slušný. Pro své děti a vnoučata se mnozí senioři stávají bezúročnými kampeličkami, a ti pak neznají skutečnou hodnotu peněz. Babička nebo děda nemá to srdce nezaložit milujícího syna, dceru, vnuka nebo vnučku, kteří jsou věčně švorc. Jako záložna jsou celkem fajn, ale jako senioři už jsou zaškatulkovaní jako ti důchodci, co mezi sebou bojují o vejce v Kauflandu. Práce, zvláště ta manuální mladým smrdí, ale peníze na stromech také nerostou.
Potkávám spoustu mladých lidí se sloníma nohama unavených životem.
A mnozí mladší lidé, kdyby kolem sebe neviděli jen seniory, by se možná až divili, jak by jim trocha té fyzické práce prospěla. Stačí se projít po Praze nebo jet metrem. Potkávám spoustu poněkud prostornějších mladých žen, ale i mužů se sloníma nohama. A věřte mi, dvakrát vábný pohled to není. Mnohým možná ještě nebylo ani třicet, jsou upocení, zadýchaní a unavení životem. Nemají partnera, partnerku, děti. Možná se jejich rodiče ani vnoučat nedočkají, a až tito lidé zestárnou, nebude nikoho, kdo se o ně postará, podá jim pomocnou ruku, uzdraví je. Pokud v našem menším městečku potkám více mladých maminek, jsou to buď Ukrajinky nebo Vietnamky. Jinak město stárne a není patrně jediným v republice.
Možná generace 45+ je poslední generací, která po sobě zanechá nějaké potomstvo, daňové poplatníky, lékaře, učitele, řidiče autobusu, zemědělce, hasiče, ale i sportovce. Generace, která ještě umí žít, práce jí nesmrdí a na každou prkotinu se hned neptá umělé inteligence. Nebo se nehroutí, jakmile dostane od života první kopanec. A jednou, až mladá generace zjistí, že bez práce skutečně nejsou koláče a nikde zadarmo nic nedostanou, bude už možná pozdě. Přijdou jiní z východu i jihu, kteří nad nimi budou panovat. Budou mnohem početnější a také silnější.
Lidí neubude. Jen se trochu promísí. A možná potomci těch, kteří byli dnešní mladou generací tolik nenáviděni, jen proto, že si dovolili zestárnout, a po dlouholeté práci čerpat důchod čili ujídat ze společného chlebíčku, a nějaký pátek už odpočívají na Pravdě boží, budou muset přijmout zcela jinou a odlišnou kulturu i náboženství. Rodiče ani prarodiče tady věčně nebudou. A budou to právě tito mladí lidé, nebo jejich potomci, kteří budou třeba jednou muset svou tvář, z níž dnes číší čirá nenávist ke starým lidem zahalit. A možná pocítí to ponížení, jakému s úšklebkem vystavovali své rodiče a prarodiče na sociálních sítích, a v různých diskusích, jen proto, že zestárli a zeslábli. Stali se křehčími a zranitelnějšími. Říká se, že karma je zdarma.
Senioři chodili do důchodu dříve, protože zplodili více potomků.
To, že mnozí senioři pobývají v důchodu příliš dlouho se stalo tím, že rodili více dětí, a tudíž mohli odcházet na zasloužený odpočinek mnohem dříve než dnes. Na jejich důchody vydělávaly jejich děti. Mnohá řemesla a profese se předávaly z generaci na generaci. V minulém století bylo pracovat povinné. Jinak šel lempl nebo příživník do tepláků lepit pytlíky. Dnes může na ulici klidně žebrat. Což vidí také jako práci. A k penězům přijde celkem snadno. Stačí v lidech vzbudit soucit. Dnes se mladí povalují v mama hotelech nebo na pracáku.
Vydělávat peníze se jim příliš nechce, plodit děti také ne, tak se nemohou pak divit, že ve stáří a možná i dřív půjdou o žebrácké holi. Jak se říká: „Mladí ležáci, staří žebráci“. Už Svatý Petr učil lidi rybařit. Dnes je moderní, natáhnout ruku ke státu a on jako ten hodný strýček vždy pomůže. Nač se také snažit. Pokud jedni dávají, tak proč by ti druzí nebrali. To by byli pěkně hloupí. A pokud se má společnost posunout dopředu, musí nabrat svěží vítr do plachet a vyplout na rozbouřený oceán. Nebo si snad smečka lvů zvolí za svého vůdce a ploditele silného potomstva starého opelichaného lva. Kdyby příroda ponechala téměř vše jen na starých zvířatech, tato říše by již dávno vyhynula. Jen člověk poněkud zhloupnul.
Samozřejmě, že všechny mladé lidi nemohu a ani nechci házet do jednoho pytle. Všichni nejsou stejní. Stejně tak jako starší lidé. Jsou mezi nimi dobří i zlí, pracovití, i ti s lachtaní nemocí. To není o věku, ale spíše vnitřku člověka. Buď je čistý nebo vyhnilý do morku kostí. Byla to jen odezva, na pár článků o seniorech, které jsem si tady na médiu přečetla. Nic není zcela černobílé, jak se na první pohled může zdát. A každá mince má dvě strany. Ono neustále do někoho jen kopat je až příliš snadné. Mnohem těžší je kráčet alespoň část života v jeho šlépějích.
https://www.e-islam.cz/mame-se-bat-islamizace-evropy
https://slisty.cz/skutecne-mladi-nechteji-pracovat-neb
