Článek
A tím vlastně ponižují a degradují sami sebe na tu nejnižší úroveň. Kluci na tom nejsou o moc lépe. U dívek člověk často přemítá, zda se nacházejí v dopravním prostředku, ve škole, ve společnosti svých vrstevníků, dětí i dospělých nebo v gynekologické ordinaci. Anebo také na pastvě. „Ty vole, ty krávo, ty p…o“. V odpoledních hodinách, kdy dopravní špička vrcholí a autobusy jsou nacpané téměř k prasknutí jsem se po delší době svezla MHD, známou pod hantýrkou mláděže socka.
Po zaplacení řidiči a nastoupení jsem si nebyla tak zcela jistá, zda jsem nenastoupila do jiného autobusu. U vlaku by to bylo něco jiného, zkrátka bych cestovala dobytčákem, tak jako tomu bylo za války. Ač jsem se snažila posunout dál, příliš to nešlo. Pár lidských šimpanzů viselo různě po tyčích, snad se svým výkonem snažili vyvrátit předsudky, že děti a mladí lidé příliš nesportují, a s kondičkou jsou pěkně na štíru. Další se posilňovali energy nápojem.
Kluci patrně zbaštili něco moc dobrého k obědu, neboť hlasité říhnutí jednoho z nich proniklo nejméně polovinou prostoru. Odezva nastala hned vzápětí. „Ty vole, to bylo fakt dobrý“, poplácal ho kámo po ramenou za super výkon hodný diplomu. Starší paní s objemnou taškou položenou u sedačky dvou dívek, se zřejmě při dosti peprném slovníku vycházejícího nepřetržitě z úst jedné z nich musela lehce začervenat. Což o to, holka hezká, ba, dá se říci atraktivní dlouhovláska v rozkvetlých letních šatičkách přes legíny, připomínající éterickou vílu, než vypustila pár slov hodných dlaždiče či drsného týpka.
V dopravním prostředku si člověk občas připadá jako v kravíně.
Stále se culící kamarádka se sluchátky na uších jí vzápětí nacpala před nos mobil s nějakým obrázkem či textem a zajuchala. „Ty vogo, ty p..o, čum, já snad pojdu“. Mobil koloval jakousi partičkou volků, kraviček, šimpanzů, údů, až se jeden malý chlapeček zeptal maminky, a co je to, no, ono slovo označující lidská přirození. Maminka však zareagovala fantasticky a zvídavému klučinovi odpověděla, že přesně neví, protože asi pochází z angličtiny, či nějakého cizího jazyka, který neovládá.
Jako mladí i my starší ročníky jsme měly různá oslovení jako, ty kráso, to je hustý, roštěnka, maso, aj. Ale i tak na veřejnosti se mnozí až tak neprojevovali, zvláště dívky ne. Ve veřejné dopravě by nám to, co projde dnešním mladým jen tak neprošlo. Jednak bychom měli z ostudy kabát, tatínek by vytáhl pásek, nebo by nás řidič předal příslušníkovi VB pro rušení veřejného pořádku. Tehdy se s tím nepárali. A ke svým rodičům jsme měli přece jen úctu, a netoužili jsme nijak zvlášť po tom, aby si zvláště na malém městě na ně druzí ukazovali prstem, či byli předvoláni na národní výbor s tím, že mají nevychovaného spratka.
Svatí jsme sice nebyli, občas se někdo svezl žlutobílým autem veřejné bezpečnosti, ale pak dlouho sekal dobrotu. A nepustit sednou staršího člověka byl skoro přečin. Ale i tehdy byly děti hodné a zlé, to se s dobou nemění. Na mnoha školách bujela šikana, něco podobného jako v seriálu Třetí patro. Skoro v každé třídě měli svého drsoně a třídní krásku nazývanou roštěnka, dnes prostě kráva. Válčili mezi sebou somračky, dívky sčesané na pěšinku s patkami, s holkami s ofinou na stranu. Přesto se stále víceméně nazývaly jmény nebo různými přezdívkami, dnes je v kurzu hovězí brav, skot, socka a údy.
Ani starší generace nebyla jiná a tito mladí jsou její pokřiveným zrcadlem.
Po vystoupení veselé partičky rovnou mohla nastoupit uklízecí četa. Chudák postarší řidič. Namísto svačiny bude muset vzít do ruky na konečné smetáček a lopatku. Nejprve jsem tuto omladinu přirovnala ke zvířatům. Pak jsem si ale vzpomněla na návštěvu ZOO, a těm zvířátkům se v duchu omluvila. Takovýto zážitek dokáží připravit jen lidé. Snad z toho naši mladí a neklidní jednoho dne vyrostou, a jejich děti a vnoučata v jejich dřívějším slovníku nespatří nic jiného, než podivnou retro mluvu.
Senioři, a nejen oni na mladé poukazují s tím, jak jsou nevychovaní, rozmazlení a nechce se jim příliš pracovat. Pak je na místě položit si otázku. A nejsou tyto děti a mladí právě jejich produktem. Pokud rodiče své potomky nevedou k domácím pracím a povinnostem, zastávají volnější výchovu, a po vystudování druhé, třetí vejšky svého syna nebo dceru nejen dotují, ale ještě mu v mama hotelu posluhují, na stará kolena se pak nestačí divit, že je potomci nakonec odloží do domova seniorů.
Nebudou se chtít o své staré rodiče postarat, přestože by mohli. Nikdo je k tomu v dětství ani v mládí nevedl, a oni se stali jájínky, kteří budou chtít žít jen sami pro sebe. Bez zodpovědnosti a zbytečných starostí. Zatímco Husákovy děti (nejsilnější populační ročníky ze 70. let) vychovávala rodina, škola, ale také ulice a hřiště, kde s klíči na krku trávily čas po škole, než se rodiče vrátily z práce, dnešní děti vychovává především internet. A také parta, nebo skupina určitých přátel. Ať už těch skutečných nebo virtuálních. Tyto děti jsou zrcadlem celé společnosti. Nastolí nám jen takovou budoucnost, jakou jsme pro ně vytvořili. Mladí prostě žijí po svém. Už zpěvačka Petra Janů o nich zpívala v minulém století v písničce “ To máme mládež".
