Článek
S blížícími se dušičkami a vánocemi, které pomalu ťukají na dveře ráda zavzpomínám na své dětství. Dobu, kdy jsem byla malá holčička se spoustou nebeských ochránců. Nikdy jsem žádného anděla neviděla, znala jsem je jen z obrázků, maleb a vyprávění své babičky. Nad postýlkou jsem měla nádherný obrázek andílka, kterého si babička jako mladá dívka přinesla z jedné z mariánských poutí.
Věnoval jí ho kněz, aby ji ochraňoval. A ona se mu svěřovala pokaždé, když ji něco trápilo, bolelo uvnitř nebo měla zlomené srdce. Se svým andělem strážným se cítila mnohem silnější. Babička měla velmi hezkou povahu a jemnou duši. Uměla pohladit teplým slovem. A když mě obejmula, cítila jsem lásku a pochopení zhmotnělého anděla.
Možná právě ti andílci dnešním dětem chybí. Víra nejen v sebe, ale také něco hezkého, co třeba nevidíme, ale vnímáme srdcem. Bytosti, které nás milují, pomáhají nám a nikdy nás nezradí jako lidé. Pamatuji si na zvon v malém kostelíčku, na který zvonil anděl. A když babička navždy opustila tento svět v kruhu svých milovaných ve světničce, v níž prožila takřka celý život, zvon jakoby se rozezpíval.
Vím, že mě můj anděl strážný nikdy neopustí.
Co jsem slyšela z vyprávění, poblíž anděla seděly bílé holubice, které se po utišení zvonu rozletěly vzhůru k nebesům. Tak to prý dělávaly pokaždé při zvonění umíráčku. Jako by měly duši doprovodit do světla. A andělovi zůstalo v náruči jedno jediné bílé peříčko. V tomto před dušičkovém období plna nostalgických vzpomínek jsem obešla pár hřbitovů. Ač, místo zdá se býti na první pohled pochmurné, právě zde jsem se cítila tak nějak hezky.
Hluboko uvnitř jsem našla klid a oddala se tichému rozjímání. Kolik jen krásných andělů jsem objevila na náhrobcích a přemýšlela, zda tito lidé byli milováni za svého života tak, jako jsou po smrti. Někomu zahrála hudba a jinému na poslední cestu zazpívali jen ptáci. Zrození i smrt jsou posvěcením Stvořitele. Ze tmy se rodíme a do tmy odcházíme. Otázkou je, na jak dlouho.
Babička mi říkala, že z té nekonečné tmy mě vyvede právě můj anděl strážný a vstoupíme spolu do světla. Jen jiného, než jaký známe. A já často před usnutím svému anděli strážnému děkuji.„ Můj milý andílku. Vím, že jsi tady se mnou. Ve chvílích nejen dobrých, ale i zlých. Byl jsi to ty, kdo se mnou přišel na tento svět při mém narození a budeš to opět ty, kdo mě jednoho dne, až plamínek mé pozemské svíce navždy pohasne, kdo mě povede přes duhový most zpátky domů".
Ano, bude to určitě právě přes ten samý, přes jaký odešla moje milovaná kočička za velkou kočkou a určitě, stejně tak, jako můj pejsek na mě budou oba na jeho konci čekat. A také můj králíček, babička, kmotřička, rodiče a spousta tetiček a strýčků, kteří mě o nějaký ten pátek předešli.
Věřím, že se se všemi znovu setkám
Moje babička mě naučila tuto krásnou modlitbičku: Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku. Opatruj ji ve dne, v noci, od zloby a od zlé moci. Duši, tělo opatruj, andělíčku, strážce můj.
Další jsem našla v památníčku, kam mi je psala srdcem.
Anděle boží, rač vždycky být ochránce můj, mě vždycky veď a napravuj. Ke všemu dobrému mě povzbuzuj.
Na kostele zvonek cinká, pomodlím se za tatínka, dej mu Bože štěstí, sílu, požehnávej v jeho dílu. Zvoní zvonek v upomínku, pomodlím se za maminku, za tu lásku, jenž nám pěstí, dej jí Bože stálé štěstí. Ve zvonečku srdce buší, pomodlím se za svou duši, aby vždycky čistá byla pánu Bohu se líbila. S pánem Bohem začínáme, s pánem Bohem končíme, slabý člověk nic nezmůže, když mu pán Bůh nepomůže. Pane Bože pomáhej, chuť a sílu k práci dej. Je to velmi stará modlitbička, kterou už jsem přes zažloutlou stránku stěží přečetla.
Věřím, že do nebe vstoupí i zvířátka. A jestli někdy tímto světem procházela láska, čistá, upřímná a nezištná, měla ocásek, čtyři nožičky a po celý svůj život nosila kožíšek.
Modlitbička za zvířátka
Modlím se za tebe kočičko má, ať už jsi brzy tam, u velké kočky doma. Byla jsi pro mě něžným andělem, co místo křídel ocásek měl, a snad tak tomu sám Stvořitel chtěl, že tvůj hlásek oněměl. Věřím, že je něco krásného mezi nebem a zemí. Ráj, do něhož dobří vstupují a ti zlí nesmí. A že zvířata duši nemají, to si kočičko moje jen hlupáci šeptají. Bůh právě zvířátkům čistou duši dál a láskyplně jim požehnal.
Každý jsme anděl s jedním křídlem. K tomu, abychom vzlétli, se musíme obejmout. Svého anděla strážného cítím v srdci. Andělé nejsou jen poslové nebes, mnozí mají i svou tvář, hmotné tělo, teplou náruč a dobré srdce. A kolik, že jich kolem nás je. Mnohdy i létají. Poznala jsem jich spoustu. Lékaři, záchranáři, hasiči, pečovatelé. Pozemští andělé, co vždy přijdou ve správný čas a pak zase zmizí. A jeden z nich nese jedno z nejkrásnějších jmen. Maminka.
Moji andělé měli nesčetněkrát pohotovost. A krom mého anděla strážného Daniela je tady ještě jeden, co mě ochraňuje. Je to moje milovaná babička. Často se mi o ní zdá a vím, že mě nikdy neopustila.
Svatí andělé strážní.
Dne 2. října si připomínáme památku všech svatých andělů strážných. Slovo anděl pochází z řeckého „angelos“ a znamená „posel“. Na otázku „Kdo jsou andělé?“ je nám v Kompendiu KKC (60) řečeno, že jsou to čistě duchovní, netělesní tvorové, neviditelní a nesmrtelní a jsou to osobní bytosti vybavené rozumem a vůlí. Kvůli některým konkrétním úkolům brali na sebe lidskou, viditelnou podobu.
V lidové tradici lidé věřili, že Bůh nám dal každému při křtu svatém anděla, aby nás střežil a vychovával. Podle pověry můžeme svého anděla spatřit o Štědrém večeru, ale to musíme být pěkně zticha a stát jako svíčka, tiše planoucí na vánočním stromě. Zadívejme se do očí své maminky a svého tatínka.
Jestliže nemáme po boku maminku, nebo tatínka, mysleme na ně celou svou duší a oni se nám v tu chvíli u vánočního stromku zjeví. Jejich oči budou zářit jako betlémská hvězda a v té záři spatříte svého strážného anděla. Zjevuje se, ale jen těm, kteří mají pokorné srdce a upřímnou touhu viděti jej. Andělé jsou s námi přítomni, přispívají nám, jsou s námi a pro nás.
Podle lidové víry je bílé pírko jedním z nejběžnějších andělských znamení. Především pokud ho najdete na místě, kde by normálně být nemělo. Je to znamení, že ho upustil anděl, aby vám připomenul, že je tady, že vás chrání a opatruje. Pozor, platí to jen na bílé pírko!
Nejstarší svědectví úcty k andělům strážným se dochovalo z IX. století, avšak uctívání andělů je starší než úcta ke svatým. V liturgii byla úcta k nim nejprve spojována se svátkem sv. arch. Michala. Zvyk zasvěcovat andělům strážným zvláštní svátek se začal šířit v XV. století ve Španělsku. Papežem Lvem X. byl potvrzen r. 1518. Od r. 1608, na žádost Ferdinanda II., byl Pavlem V. povolen slavit na habsburském území a na dnešní den jej stanovil papež Klement X. v roce 1670, s rozšířením na celou Církev. K nejznámějším andělům patří Gabriel - zvěstovatel narození Jana Křtitele a Božího Syna.
Zdroj:
facebook.com/ceskezvyky/post/svati-andele-straznidne-2-rijna -si pripomeneme-pamatku-vsech-svatych-andelu-stra/1678393710312586
