Článek
Forma, obsah a šance: Co o nás vypovídá debata o víceletých gymnáziích
„Zrušit víceletá gymnázia!“ zní hlasitěji než kdy dřív – a nelze se tomu divit. Přijímací řízení pro děti ve věku 10–11 let se mění v každoroční společenské drama, v němž se střetává úzkost rodičů, nejistota dětí a neschopnost státu nabídnout smysluplné řešení. Nejde ale jen o tento jeden typ školy. Víceletá gymnázia jsou jen lakmusovým papírkem, který ukazuje na hlubší problém: jaké máme představy o vzdělání, o rovných šancích – a vlastně i o sobě samých.
Od gymnasion po moderní stát
Slovo gymnázium má hluboké kořeny – v antickém Řecku šlo o místo, kde se kultivovalo nejen tělo, ale především duch. Cílem bylo vychovat občana schopného vést debatu, rozhodovat i chápat širší souvislosti. Tato tradice se přenesla přes Řím až do renesanční a humanistické Evropy. V habsburské monarchii vznikla první gymnázia na našem území už v 16. století jako součást jezuitské vzdělávací sítě. A právě gymnaziální vzdělání bylo až do konce 19. století klíčem k univerzitě a k vyšším společenským pozicím.
Ve 20. století došlo k postupné demokratizaci vzdělávání. V Československu po roce 1918 a zejména po roce 1948 byla gymnázia proměňována, rušena i znovu zaváděna v různých podobách. Vždy ale zůstávala symbolem „náročnější cesty“ a jisté společenské prestiže.
Kdoplatí vzdělání? (A proč na tom záleží)
Od antiky až po moderní stát byla otázka financování školství klíčová. V antice se vzdělávali pouze ti, kdo si to mohli dovolit – nebo byli vybráni bohatými mecenáši. Ve středověku a raném novověku hrála významnou roli církev. Až s nástupem osvícenství a rozvojem moderního státu se vzdělávání začíná chápat jako veřejné dobro – a tedy zodpovědnost státu.
Přesto se otázka „kdo to zaplatí“ vrací. Veřejné školství je financováno z rozpočtu, ale vždy podle politických priorit. A právě zde se ukazuje, že vzdělávání často zůstává Popelkou – přehlíženou, podfinancovanou, a přitom klíčovou pro budoucnost celé společnosti.
Víceletágymnázia: Selektivní záchrana, nebo systémová chyba?
Po roce 1989 byla víceletá gymnázia zavedena se záměrem podpořit „talentované děti“. (NÚV – Vývoj vzdělávací soustavy po roce 1989) Což je chvályhodný cíl – pokud by školní systém zároveň zajišťoval dostatečnou kvalitu a podporu i pro ty „ostatní“. Jenže to se nestalo. Víceletá gymnázia se proměnila v záchranné čluny pro rodiče, kteří se obávali, že jejich dítě na druhém stupni ZŠ ztratí motivaci, prostor nebo bezpečí. Přestup se stal standardem.
A z toho se stala spirála: čím víc dětí odejde, tím hůř pro ty, kdo zůstávají. Výběrové třídy na základkách de facto zanikají, školy ztrácí tahouny i sebevědomí. A stát? Mlčí. Významné systémové změny ve školství se nekonají.
Zároveň je však důležité si přiznat, že přístup k víceletým gymnáziím není rovnoměrný. Ano, mám na mysli oblíbenou tolik omýlanou debatu „nature versus nurture.“ Sociální nerovnosti hrají zásadní roli už v přípravě na přijímací zkoušky. Děti z rodin s dostatkem času, peněz a kulturního kapitálu mají větší šanci uspět – a nejen proto, že se mohou přihlásit na přípravné kurzy. (PAQ Research – Mapa vzdělávání, iRozhlas.cz (2022), PAQ Research 2024) Často už vyrůstají v prostředí, které jim poskytuje jazyk, myšlení a sebedůvěru blízké školnímu diskurzu. To ovšem není výčitka vůči těmto dětem ani jejich rodičům. Je to připomínka, že školní systém má povinnost vyvažovat výchozí rozdíly, ne je dále prohlubovat.
Rok2025: Přetlak, úzkost, frustrace
Dnes je situace taková, že každý „bere, co se dá“. Dostat dítě na osmileté gymnázium je pro mnoho rodin ne snaha o výjimečnost, ale o přežití. Základní školy jsou přetížené, nedostatek učitelů, zástupy asistentů bez kvalifikace, nekončící reformy rámcových programů, které nakonec stejně určuje centrální autorita – stát. (Výroční zpráva České školní inspekce 2023) Ten samý stát, který zároveň říká, že by nejraději výběrovost zrušil.
Na druhé straně se objevují hlasy, že víceletá gymnázia jsou elitářská, neférová. A mnozí se zlobí – buď proto, že se jejich dítě nedostalo, nebo protože vědí, že na to „ani nemělo šanci“. Společnost je rozdělená ve školství stejně jako jinde. A přitom všichni chtějí totéž: aby vzdělání nebylo traumatem.
Forma a obsah
Co ale vlastně znamená, že je někdo „na gymnáziu“?
Forma – tedy název školy – se stala nositelem hodnoty. Víceletá gymnázia dnes často přitahují děti rodičů z kulturně silných a vzdělaných prostředí. Ale obsah – tedy co a jak se učí – určuje stát. Většina gymnázií se řídí stejnými osnovami jako běžné ZŠ, rozdíl je spíše v kolektivu, atmosféře a očekáváních. A co je zásadní: v individuálním přístupu, který vzniká navzdory systému, ne díky němu.
Cos tím? Potřebujeme vizi, ne jen změnu formy
Mnozí dnes říkají: „Zrušme gymnázia a problém zmizí.“ Ale forma bez obsahu nic nezaručí. Pokud zrušíme osmiletá gymnázia, ale neinvestujeme do kvality výuky, podpory žáků a respektu k učitelskému povolání, pak jen přesuneme problém jinam. Skutečné řešení nespočívá ani v uniformitě, ale v tom, že všechny školy budou dost dobré.
Chceme-li vzdělávat lidi, kteří budou schopni vidět svět v souvislostech, diskutovat bez předsudků, přemýšlet tvořivě – pak musíme dát smysl celému systému, ne se hádat o jeho výběrové výběžky.
Závěrem
Víceletá gymnázia nejsou příčina, ale důsledek. Nejsou hrdiny ani padouchy. Jsou symbolem selhání systému, který se bojí říct si, co vlastně chce od vzdělávání. A jestli budeme dál jen měnit názvy škol, bez toho, abychom změnili jejich smysl, pak budeme i nadále produkovat generace, které se budou učit hlavně přežít. Ne myslet.
Zdroje:
ČT24 – reportáže o reformách školství
Česká školní inspekce – Výroční zpráva 2023
Český rozhlas
Eduin.cz
iRozhlas.cz
VŠCHT
MŠMT
Novinky.cz,
PAQ Research
SvobodaUčení.cz
DobrýStudent.cz
Předotová, D. – Historie školství od roku 1945 do současnosti
Čornej, P. – Velké dějiny zemí Koruny české
Komenský, J. A. – Didactica Magna
Němec, J. – Dějiny české pedagogiky
Kohoutek, R. – Vzdělávací systém České republiky: historie a současnost
