Článek
Tema: (ne)šťastná v praci
„Tak jsem v práci. A to je, dámy a pánové, asi to nejlepší, co se mi kdy stalo… v životě. Práce je vlastně takový malý vtip, jenom já ho nepochopila.
Taková ta chvíle, kdy se probudíš a říkáš si: ‚Jsem šťastná, že se můžu vrátit do toho pracovního pekla, kde mi nikdo neocení ani, když udělám něco, co mi trvalo měsíc, protože přece – mám práci, co víc si přát?‘
Když mě šéf zavolá na poradu, mám pocit, že se zrovna připravuju na výslech. ‚Jak se ti daří?‘ ptá se. No, úplně úžasně! Sním o tom, jak bych tady v kanceláři žila do důchodu, jak bych si nechala vyrůst kočičí vousy, aby mě všichni měli za trochu víc autentickou osobnost.
A ty firemní akce… to je jako když tě někdo pozve na party, kde ti vypráví o své nové dietě a jak včera cvičil jogu. Tohle není networking, to je spíš jako cirkus bez zvířat, kde je hlavní atrakcí mluvící kolega, co stále věří, že Excel je jeho skutečný přítel.
A když mi šéf řekne: ‚Jak to jde, jak se cítíš?‘, v tu chvíli bych nejradši odpověděla: ‚Skvěle! Až na to, že mám chuť se přihlásit na psychoterapii, zapálit si cigaretu, kterou jsem nikdy nechtěla kouřit, a pak jít dělat něco smysluplného.‘ Ale místo toho říkám: ‚Děkuji za optání, všechno je perfektní… jestli si nezkusíte odpovědět na těch 75 emailů, co mi přišly během obědové pauzy, tak já už si dám kávu a pokusím se nedostat infarkt.‘“
