Článek
Když ani stadion zadarmo nestačí
V jiných městech by to byl sen. Podnikatel nabízí městu, že postaví nový stadion z vlastních peněz, bez koruny z veřejného rozpočtu. V Brně se však i takový sen mění v úřední noční můru. Místo tleskání přichází analýzy, komise a nekonečné výmluvy. Zní to absurdně, ale i kdyby někdo nabídl Brnu stadion zadarmo, magistrát by ho raději pohřbil pod štos papírů než pod beton nové tribuny.
Město které se samo zdržuje
Zastupitelé sice jednomyslně podpořili záměr nového majitele Zbrojovky Vojtěcha Kačeny – postavit moderní stadion z vlastních prostředků, bez dotací. Jenže jak to v Brně bývá, každá podpora má v sobě skrytý háček. Úřední řečí se tomu říká „pokud to bude technicky a právně možné“. V překladu to znamená: „Možná nikdy.“ Brněnská politika už totiž desítky let ukazuje, že větším soupeřem místního fotbalu není Sparta ani Baník, ale vlastní radnice.
Magie brněnské liknavosti
Na papíře má město vše. Pozemky, investora, podporu veřejnosti. Co chybí? Rozhodnost. Místo aby radnice využila historickou šanci, mění ji ve frašku nekonečných studií. A přitom každý krok doprovází podezření, že za oponou stojí skupiny, které by si raději na místě stadionu představovaly developerské projekty s lepší marží. Brno už roky dokazuje, že ani ideální podmínky nedokážou přebít lokální zájmy.
Fanoušci místo politiků
Zatímco úředníci přemýšlejí, jak zkomplikovat i to jednoduché, brněnští fanoušci zakládají politické hnutí. Odhodlali se k tomu, co politici odmítli – jednat přímo. „Politikům se nevěří, politici se kontrolují,“ říká jeden z iniciátorů. A tak se z frustrace rodí nová síla: Zbrojováci už nechtějí čekat, chtějí jednat. Možná nakonec stadion nepostaví investor, ale občané sami – alespoň morálně.
Město, které neumí chtít
Brno má všechno. Investora, tradici, lidi, co dýchají pro klub. Jenže to, co mu chybí, nelze koupit ani darovat – vůle a odvaha. V jiném městě by nabídku stadionu zdarma oslavili. V Brně ji nejprve pošlou do meziresortního připomínkového řízení. Protože Brno je město, kde se vše nejprve pohřbí v byrokratickém hrobě, aby se náhodou někdo nemusel rozhodnout.
Zamyšlení na závěr
Kolik let ještě musí Brňané čekat, než někdo opravdu zvedne hlavu od papírů a řekne: „Ano, pojďme to udělat.“ Město nemůže žít z legend a příběhů, které se odehrály před čtvrtstoletím. Lužánky nejsou jen zarostlý kus betonu – jsou symbolem toho, jak snadno se z dobré vůle může stát nekonečné kolečko alibismu.Každé město má svou duši. A ta brněnská sedí na ochozu, dívá se na zarostlé branky a čeká, jestli se ještě někdy rozezní stadionový hukot. Možná je teď čas, aby odpověď nepřišla z radnice, ale zespodu – od lidí, kteří ten sen nikdy nepřestali vidět.Co si o tom myslíte vy? Může Brno konečně překonat vlastní nerozhodnost? Napište svůj názor do komentářů – možná právě veřejný tlak znovu zažehne jiskru tam, kde úřední pečeti hasí naději.
Zdroj: https://brnensky.denik.cz/fotbal-druha-liga/zbrojovka-brno-luzanky-fanousci-zakladaji-politcke-hnuti-stadion-podpisy.html
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/stadion-za-luzankami-fanousci-politika-hnuti-fotbal.A251024_876124_brno-zpravy_coch
Text vychází primárně z pohledu autora, novinářské rekapitulace a shrnutí aktuální situace kolem stadionu Za Lužánkami v Brně.
