Co by mělo být ve školách povinné, ale nenaučí vás to

Škola je tradičně vnímána jako místo, kde se máme naučit vše potřebné pro život – matematiku, jazyk, dějepis, přírodovědu apod. Tyto předměty bezpochyby tvoří základ vzdělání, ale co když ta nejdůležitější lekce přichází až poté, co opustíme lavice? Jak efektivně spravovat osobní finance, rozvíjet mezilidské vztahy nebo zvládat stresové situace – to jsou schopnosti, které jsou pro úspěšný a spokojený život naprosto nezbytné, a přesto na ně v osnovách často nezbývá prostor.

Proč tomu tak je? Tradiční školský systém byl historicky koncipován tak, aby připravoval studenty na průmyslovou éru, kde bylo klíčové ovládat pevně dané dovednosti a znalosti. Dnešní svět se ale vyznačuje dynamikou a komplexitou vyžadující více než pouhé memorování dat. A právě zde přichází otázka: Měli bychom tyto „neviditelné“ dovednosti zařadit mezi povinný základ vzdělání, aby byli studenti lépe připraveni na skutečný život? Podle mého názoru rozhodně ano. Posun směrem k výuce praktických a emocionálních kompetencí by mohl změnit způsob, jakým se připravujeme na „nástrahy“ moderní společnosti.

Jednou z nejvýraznějších mezer v tradičním vzdělání je bezpochyby finanční gramotnost. Podle průzkumu Ministerstva financí ČR z roku 2020 si 48 % Čechů myslí, že jejich finanční znalosti jsou nedostatečné (zdroj). Tyto dovednosti jsou přitom nezbytné pro život, a přesto zůstávají mimo hlavní proud vzdělání.

Představte si absolventa střední školy, jenž má vynikající znalosti literárních směrů, ale nemá ponětí, co je složený úvěr. Někdo by mohl říct, že finanční vzdělání je odpovědností rodičů. Ale co když sami rodiče těmto dovednostem nerozumějí? Zařazení finanční gramotnosti do osnov by pomohlo generaci mladých lidí vyhnout se dluhovým pastem a připravit je na realitu moderní ekonomiky.

Finanční gramotnost zahrnuje nejen umění sestavit rozpočet, ale také chápání daní, investic a dlouhodobého spoření. Podle průzkumu společnosti Amundi ve spolupráci s agenturou STEM/MARK pouze 27 % mladých ve věku 12 až 16 let skutečně rozumí, co investování obnáší (zdroj). Důležitým krokem by mohlo být zařazení interaktivních workshopů, kde by si žáci mohli vyzkoušet reálné situace, jako je sjednání úvěrů nebo rozhodování o investicích.

Vedle praktických dovedností je zde ještě subtilnější, ale neméně důležitá oblast – emoční inteligence. Vědecké studie potvrzují, že schopnost rozpoznávat a regulovat vlastní emoce, empatie a efektivní komunikace jsou klíčové pro profesní úspěch i osobní štěstí (zdroj). Představte si dívku, jenž vyniká v přírodních vědách, ale pod tlakem zkoušek se propadá do úzkostí. V době, kdy je stres hlavní příčinou mnoha civilizačních chorob, je zvládání emocí dovedností, kterou by žádný absolvent školy neměl postrádat.

Programy zaměřené na emoční inteligenci by mohly zahrnovat mindfulness techniky, praktická cvičení empatie a kurzy zaměřené na komunikaci ve složitých situacích. Studie ukazují, že mindfulness je efektivní nástroj ke zvládání stresu a úzkosti (zdroj).

V éře informační přesycenosti se čím dál více ukazuje, jak zásadní je kritické myšlení a schopnost rozeznat dezinformace. Podle průzkumu agentury STEM 76 % Čechů souhlasí, že šíření dezinformací je ohrožením pro bezpečnost ČR (zdroj). Školy by měly aktivně učit studenty analyzovat zdroje, ověřovat informace a přemýšlet nad nimi v kontextu. Jen tak se mohou mladí lidé stát odolnějšími vůči manipulaci a propagandě.

Například ve Finsku, kde se mediální gramotnost intenzivně vyučuje, patří obyvatelé mezi nejodolnější vůči fake news na světě (zdroj). Kritické myšlení by mohlo být podporováno prostřednictvím debatních kroužků nebo projektů, kde by studenti analyzovali aktuální mediální sdělení. Důležitou součástí by mělo být porozumění tomu, jak algoritmy ovlivňují obsah na sociálních sítích, což je dnes zásadní pro orientaci v digitálním světě.

Mnoho zemí začíná reagovat na tyto výzvy. Například v Austrálii se finanční gramotnost učí už na základní škole. Ve Spojených státech zase roste počet škol zařazujících do osnov kurzy mentálního zdraví a zvládání stresu. Tyto příklady ukazují, že změna je možná a že může mít výrazný dopad na společnost jako celek.

V Nizozemsku jsou školy povzbuzovány k výuce tzv. „life skills,“ tedy dovedností zahrnující právě zvládání emocí, finanční gramotnost i mediální vzdělání (zdroj). Tento model se osvědčil především v komunitách s vysokou nezaměstnaností, kde děti čelí významným ekonomickým a sociálním těžkostem.

Kritici namítají, že zařazování dalších dovedností do osnov by mohlo přetížit učitele a oddálit zaměření od tradičních předmětů. Navíc někteří tvrdí, že podobné dovednosti by měla předávat rodina nebo životní zkušenost, nikoli škola. I přesto ale zůstává otázkou, zda by školy neměly hrát větší roli v přípravě na reálný život.

Někteří odborníci navrhují kompromisní řešení ve formě volitelných kurzů, které by mohly být nabízeny vyšším ročníkům, aby se zohlednila různorodost potřeb studentů. Zároveň by mohlo dojít k propojení těchto kurzů s reálnými projekty nebo spoluprací s lokálními firmami a organizacemi.

Co nám chybí ve vzdělání, je větší propojení mezi teorií a praxí. Jak spravovat finance, jak řídit své emoce nebo jak se bránit manipulaci – to jsou dovednosti, jenž mohou jednotlivcům otevřít cestu k vyrovnanějšímu a úrodnějšímu životu.

Pokud začnou školy tyto oblasti zohledňovat, mohly by výrazně přispět k formování generace, která bude lépe připravená na výzvy budoucnosti. Výzva tedy neleží pouze na straně školního systému, ale také na nás – rodičích, studentů a občanů – aby se debata o vzdělávání neomezovala na tradice, ale směřovala k tomu, co skutečně potřebujeme.