Článek
Letos 26. října uběhlo již 31 let od smrti legendárního Františka Filipovského. Tento herec převážně vedlejších, ale velmi výrazných, rolí se poprvé představil ve filmu C. a k. polní maršálek z roku 1930, kdy mu bylo 23 let (objevil se v obou verzích filmu a to tedy jak v české, tak německé verzi) a naposledy se před kameru postavil v seriálu Václava Vorlíčka a Miloše Macourka Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek z roku 1993 a v době natáčení mu bylo již 85 let. Jeho filmová a televizní kariéra tedy trvala celých 63 let.
Práce před kamerou
Lze jen s těží vyjmenovat pár rolí, kde se zapsal do srdcí diváků napříč generacemi, a nezapomenout na jiné. Jisto jistě si však Františka Filipovského všichni pamatují například z filmů Škola základ života (1938), Cesta do hlubin študákovy duše (1939), Císařův pekař - Pekařův císař (1951), Dobrý voják Švejk (1956), Hrátky s čertem (1956), Poslušně hlásím (1957), „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970), Šest medvědů s Cibulkou (1972), Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), Jak svět přichází o básníky (1982) nebo ze seriálů Hříšní lidé města pražského (1968/1969), Pan Tau (1975), Arabela (1980), Létající Čestmír (1983), Panoptikum Města pražského (1987) či Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993). Ač se ve většině případů jednalo vždy o role vedlejší, tak ztvárněny Františkem Filipovským, nikdy nezapadli do pouhého průměru, ale vždy film pozvedli a divák si jej snadno a lehce zapamatoval.
Divadelní angažmá a památné role
Na divadelních prknech ve stálém angažmá se objevil v Intimním divadle a ve smíchovské Aréně (1930/1931), v Osvobozeném divadle (1931/1938), ve Švandově divadle (1939/1940), v žižkovském Moderním divadle (1940/1942), v divadle Uranie (1942/1944) a nakonec zakotvil až do odchodu do důchodu v Národním divadle (1945/1992). Pohostinsky se objevoval také od poloviny dvacátého století na malých pražských scénách Semafor a Viola. Jeho nejznámější divadelní rolí se stal starý lakomec Harpagon v představení Lakomec. Později také vznikla televizní inscenace z roku 1978.
Rozhlas
V rozhlase vytvořil několik znamenitých věcí, ale pokud bychom měli vyjmenovat pouze jednu, která se zapsala mezi ty nejlegendárnější, tak musíme zmínit rozhlasovou četbou na pokračování Poláčkova románu Bylo nás pět (1953). Interpretací této knihy se zapsal do uší, hlav i srdcí mnoha generací a čtenou formu Poláčkova humoristického románu si dnes již jen málokdo dovede představit s jiným interpretem.
Dabing
František Filipovský je také spjatý s prací v dabingu. Objevil se hned v prvním poválečném dabingu z roku 1949 ve filmu Nebezpečná křižovatka. V dabingu se pohyboval 41 let (1949/1990), ale zásadním rokem pro jeho dabingovou tvorbu se stal rok 1963. V tomto roce dabuje poprvé, tehdy ještě neznámého, francouzského herce. Jeho jméno zní Louis de Funès. Poprvé jej v tomto roce dabuje ve filmu Výhodná koupě a v témže roce ještě ve snímku Ďábel a desatero. Zlomový rok je ovšem 1968 a dabing filmu Četník ze Saint Tropez. Až tehdy se z Funèse stává hvězda a tím nastává závratná dabingová kariéra Františka Filipovského a herecká Louis de Funèse. František Filipovský jej daboval dohromady ve 26 filmech. Na dabing filmu Četník ze Saint Tropez však byl původně obsazen Bohumil Bezouška, který se režisérce Veře Barešové moc nezamlouval a hledala dále až našla právě Filipovského. Jeho charakteristický hlas si však pamatujeme také z filmů Mrazík (1966), Old Shatterhand (1966), Vinnetou - poslední výstřel (1967) nebo Nekonečný příběh (1986). Louis de Funèse naposledy dabuje ve filmu Grand Restaurant pana Septima (1987) a to konkrétně ve druhém dabingu, kdy se předaboval původní dabing z roku 1969, kde Funèse daboval Jiří Tomek. Zajímavostí je, že v té době bylo Františku Filipovskému již 80 let a Funèsovi v roli pana Septima pouhých 52.
Závěr života
Po dotočení seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek jej začátkem devadesátých let zastihuje těžká mrtvice, přestává mluvit a některé postsynchrony za něj kvůli ztrátě hlasu musel nadabovat Dalimil Klapka. Roku 1992 odchází František Filipovský do hereckého důchodu. Herec, který celý život rozdával hlas druhým umírá němý 26. října roku 1993. Jeho obrovská obliba a popularita se ukázala také po jeho smrti. Pohřeb se uskutečnil v Národním divadle a přišli se na něj podívat davy lidí. Po jeho smrti se na jeho počest začala roku 1994 udělovat cena Františka Filipovského za dabing. Stal se také jeho prvním držitelem za celoživotní mistrovství v dabingu in memoriam.
Ocenění
Během své dlouhé umělecké kariéry se mu také dostalo dvou ocenění za jeho práci. Roku 1958 – zasloužilý umělec a v roce 1984 – národní umělec.
