O situaci v Náhorním Karabachu - přehledně v bodech

O původu tohoto konfliktu bylo již napsáno mnoho článků a dokonce i knih, pokud by vás to zajímalo opravdu do detailu, doporučuji například knihu Černá zahrada - Arménie a Ázerbájdžán v míru a za války, kterou napsal britský novinář Thomas de Waal. Pokud ale pomineme staleté a starší události, tak současný konflikt má původ v roce 1988, tedy těsně před rozpadem SSSR, kdy skončily menší incidenty (z obou stran) a začala skutečná válka, čímž mám na mysli, že regulérní armáda jednoho státu vtrhla na území státu druhého a hned úvodem je třeba jasně říci, že to byla to arménská armáda, kdo vstoupil na území Ázerbájdžánu, nikoli naopak.

Rada bezpečnosti OSN sice průběžně vydala hned čtyři rezoluce (822, 853, 874 a 884) vyzývající k ukončení bojů a požadující po Arménii ukončení okupace a stažení vojsk. Arménie však na apely nereagovala, podařilo se jí využít zmatků ve slábnoucím, rozpadajícím se SSSR, válku vyhrála a obsadila obrovská území. Válka pak byla ukončena Biškeckým protokolem v roce 1994. Hraniční přestřelky sice občas pokračovaly nadále, ale válka jako taková tím skončila. Na území Náhorního Karabachu pak vznikla samostatná a také nikým neuznaná Republika Arcach.

Je bohužel velmi málo známou skutečností, že v první fázi války nešlo jen o samotný Náhorní Karabach, ale Arménie kromě něj obsadila i velkou část Ázerbájdžánu (několik okresů), dokonce větší než samotný Náhorní Karabach a celkovým výsledkem byl skoro milion Ázerů vyhnaných z jejich domovů, což byla pro Ázerbájdžán (pro představu velký rozlohou i počtem obyvatel zhruba jako Česká republika) doslova katastrofa, ze které se dostával a řešil ji ještě mnoho let poté.

Avšak ani to není vše - Arménie tato území používala jako nárazníkovou zónu, takže výsledkem je, že tato území jsou momentálně největším minovým polem na světě. Zároveň se Arméni snažili demotivovat Ázery k návratu, takže srovnali se zemí mnoho vesnic i celých měst. Symbolem tohoto barbarství je město Agdam (zhruba jako naše Jihlava), ze kterého zůstala jen jedna obrovská, zaminovaná hromada trosek a trefně se mu přezdívá Hirošima Kavkazu. Sám jsem měl možnost toto město vidět v roce 2022 na vlastní oči a něco podobného jsem dosud viděl jen v dokumentech z Druhé světové války.

Reportáž o Agdamu: Agdam - Hirošima Kavkazu

Dovolím si jednoduchou zkratku - pokud si otevřete libovolný mapový portál a najdete si v mapě Náhorní Karabach (a přilehlé Ázerbájdžánské okresy), pak se vám zobrazí jako součást Ázerbájdžánské republiky a zobrazovaly se tak vždy, od té doby, co mapové portály existují. Proč? Jednoduše proto, že Arménskou okupaci Náhorního Karabachu neuznal v podstatě nikdo na světě. Loutkovou „samostatnou“ Republiku Arcach taktéž neuznal nikdo a dokonce ani samotná Arménie, což v celkovém kontextu skoro až hraničí s tragikomedií.

Sice s tím leckdo nemusí souhlasit, leckomu se to nebude líbit, ale dle mezinárodního práva byl, je a v dohledné budoucnosti bude Náhorní Karabach právoplatnou součástí Ázerbájdžánské republiky.

Arménie tedy doposud celých 30 let okupovala Náhorní Karabach a krom toho i hodně velkou část Ázerbájdžánu i mimo samotný Karabach a značnou část těchto území naprosto zničila - můžete si to klidně ověřit i sami, stačí si otevřít libovolný mapový portál a přepnout na satelitní snímky dané oblasti a na první pohled vidíte vpravo obdělávané území, které Ázerbájdžánu zůstalo, a vlevo úplnou pustinu, tedy Arménií okupovaná, zcela zničená území - využitá jako nárazníková zóna a obří minová pole.

V podstatě celý svět přitom tuto okupaci neuznal a v podstatě dal za pravdu Ázerbájdžánu, ale jen formálně, protože pro něj nikdy nikdo nic moc neudělal. Celé roky si na Ázerbájdžán každý vzpomněl jen když od něj něco potřeboval a celou dobu jej nevděčně bral jen jako pouhou levnou benzínku. Každému, kdo se o tento problém byť jen trochu zajímal, bylo proto už celé roky jasné, že situace nemůže skončit jinak, než novou válkou, ve které nebude mít Arménie proti silnějšímu a podstatně bohatšímu Ázerbájdžánu sebemenší šanci. Škoda jen, že to nedošlo i samotným Arménům.

(Info např. zde: Nikým neuznaná Republika Arcach zanikne)

Arménie udělala fatální chybu tím, že vsadila vše na jednu kartu, tedy na spojenectví s Ruskem, které mu mělo garantovat dobytá území. Na podzim roku 2020 se tedy stalo to, co se dalo předpokládat - došlo k další válce, kdy Rusko hodilo Arménii nemilosrdně přes palubu, Ázerbájdžán během pár týdnů a bez větších potíží osvobodil okupované okresy mimo samotný Náhorní Karabach, který ale zůstal nadále v držení Arménie - spojen se samotnou Arménií tzv. Lačinským koridorem, střeženým armádou Ruské federace.

Celá situace pak vygradovala letos v září, kdy došlo k dalšímu výraznému posunu a Ázerbájdžán obsadil i zbývající území samotného Náhorního Karabachu. Hranice se tak vrátily tam, kde byly před začátkem první války v letech 1988 až 1994, tedy tam, kde celou doby byly zakresleny na všech regulérních mapách světa. Tato poslední fáze už naštěstí proběhla bez větších bojů během jediného dne, protože Ázerové předvedli, že se nebojí ani zde usazených ruských jednotek, a tak Arméni raději rovnou složili zbraně.

V těchto dnes se nejvíce skloňuje exodus Arménů z Karabachu, zejména z okolí hlavního města Stěpanakertu (oficiálně Chankendi), odkud uprchlo téměř 100.000 obyvatel, což je bezpochyby velká humanitární katastrofa. Nicméně to má dvě „ale“, za prvé Ázerové by nám dnes jistě řekli něco ve stylu „kde jste byli se svou lítostí, když odsud Arméni v roce 1994 násilím vyhnali desetinásobek, tedy skoro milion obyvatel?“. Za druhé pak současný exodus je v podstatě dobrovolný a nikdo nikoho násilím nevyhání. Kdo zůstal, tak si možná i pomůže, protože Karabach je velmi chudý kraj a Ázerbájdžán je dosti bohatá země, která zde hodlá obratem investovat. Další věc je, že samozřejmě ne všichni, ale přinejmenším část těch, co prchají, tak dobře ví, proč to dělají, když 30 let žili v domech, jejichž majitele zabili, nebo násilím vyhnali.

První Ázerové se po 30 letech vrací do svých domovů

Že to Ázerbájdžán myslí s obnovou a investicemi vážně předvedl na území osvobozeném již v roce 2020, kde za velmi krátkou dobu vybudoval dálnici, železnici a dokonce i mezinárodní letiště. To je samo o sobě zajímavé tím, že jde svého druhu o světový rekord, protože bylo na komplet holé půdě kompletně vystavěno a zprovozněno během 8 měsíců. Další práce však bohužel brzdí velmi silné zaminování Armény v předchozích letech.

Informace o novém letišti Fuzuli: Mezinárodní letiště Fuzuli

Pro jistotu zde ještě vložím tuto poznámku, že v této válce opravdu nejde o náboženství, a pokud vám někdo bude tvrdit, že ano, pak lže, nebo o tom nic neví. I o tomto by se dalo hovořit hodiny, ale jen na ukázku, že tomu tak není i na ukázku toho, jak moc propletené a složité jsou zdejší vztahy - například křesťanskou Arménii dosud podporovalo v podstatě jen Rusko a ortodoxně muslimský Írán (že zrovna tyto dvě země, to o něčem také vypovídá, viz současná Ukrajina). Je to však dvojnásob zajímavé i z toho pohledu, že je tomu tak i přesto, že v Íránu je doslova obří ázerská menšina - Ázerové tvoří skoro čtvrtinu obyvatel Íránu a žije jich tam víc, než v samotném Ázerbájdžánu.

Naopak muslimský Ázerbájdžán podporují tradičně Turci (kteří mají k sobě možná ještě blíž než my se Slováky), ale velmi překvapivě také Izraelci (což samo o sobě také o čemsi vypovídá).

Info např. zde: Izrael zásobuje zbraněmi Ázerbájdžán

Můj osobní názor - Arméni sice válku v roce 1994 vyhráli, ale každému soudnému člověku bylo jasné, že z dlouhodobého hlediska nemohou územní zisky udržet. Namísto snahy o jednání se zakopali na pozicích a udělali fatální chybu spojenectvím s Ruskem, které se na ně při prvních komplikacích okamžitě vykašlalo.

Z předchozího textu možná někdo nabyl dojmu, že nemám Armény rád, ale opak je pravdou, navštívil jsem i Arménii, kterou považuji za mimořádně krásnou zemi a nijak nepochybuji o tom, že Arméni jako národ to nikdy neměli jednoduché, v minulosti si toho mnoho vytrpěli a mám je úplně stejně rád jako Ázery. Arméni nyní mají podle mě šanci se z minulosti poučit, uvědomit si, že za současný stav si mohou z velké části sami, a přehodnotit tak své dosavadní postoje k blízkému i vzdálenějšímu okolí a hlavně si hledat nové spojence.

Info např. zde: Rusko nezvládne mírové garance

Jakkoli se to může zdát v současné situaci za nemyslitelné, tak já osobně se domnívám, že je to také šance spolknout hořkou pilulku a začít úplně znovu budovat své vztahy právě s Ázerbájdžánem. Spojenectví, nebo aspoň dobré sousedské vztahy s Ázerbájdžánem by mohly Arménii z dlouhodobého hlediska jen pomoct. A že je to nemožné? To si mnozí mysleli v roce 1945 i o nás a Německu - přesto se to stalo a vztahy jsou dnes skvělé.

Můj osobní názor - Ázerbájdžán je teď logicky v pozici silnějšího a v podstatě dosáhl všeho, čeho dosáhnout chtěl. Má tak jedinečnou šanci ukázat celému světu (včetně Arménů), že ač svět se k němu nechoval vždy zrovna korektně, tak že je ten lepší a že je čas na lepší zítřky, tedy na budování a investice, nikoli na další eskalaci. Také jemu by dobré vztahy s Arménií jen prospěly a teď je ten správný čas na tlustou čáru za minulostí a hledět více do budoucna.

Málo se u nás také ví, že Ázerbájdžán je jako stát složen ze dvou částí, které spolu nesousedí a poměrně velká enkláva Nachičevan je od zbytku země oddělena právě Arménií, takže doprava je velmi obtížná a z velké části probíhá jen letecky. Začalo se tedy spekulovat, že Ázerbájdžán se bude snažit využít situace a získat i pozemní koridor do Nachičevanu, čímž by ale oddělil Arménii od Íránu. Vyloučit se to nedá, ale snad už to bude probíhat na bázi politických jednání a nikoliv silou.

Více informací o Nachičevanu najdete např. zde: Nachičevan

Náhorní Karabach je natolik vzdálená a odlehlá část světa, že většina světa může momentálně v podstatě jen sledovat, co se bude dít. Nicméně se dá očekávat velký tlak na mírnění emocí a hlavně na přesvědčení obou stran, aby zasedly k jednacímu stolu a konflikt definitivně urovnaly. Stejně tak se dá očekávat snaha řešit humanitární pomoc lidem prchajícím z Karabachu do Arménie, přičemž by mne nepřekvapilo, kdyby v tomto ohledu pomohly i okolní země včetně Ázerbájdžánu nebo Turecka a můžeme jen doufat, aby tato pomoc byla dostatečná. Osobně si také myslím, že Ázerbájdžán dříve, či později nabídne uprchlíkům možnost se do Karabachu vrátit.

(Od roku 2014 tvoří ázerbájdžánská ropa přes 30 % celkového dovozu ropy do ČR.)

Také z pohledu České republiky je v našem zájmu, aby se situace vyřešila a uklidnila, protože se opět málo ví, že Ázerbájdžán je naším velmi významným obchodním partnerem, který nám dodává nemalou část ropy, kterou spotřebujeme a vzhledem k situaci na Ukrajině se dá očekávat, že ji budeme časem odebírat spíše více než méně.

Arménie je zase poměrně oblíbenou destinací českých turistů, protože je to krásná země se spoustou památek a mimořádně zajímavou historií (je považována v podstatě za kolébku křesťanství), kam se dá z ČR cestovat bez víza jen na pas a i zdejší ceny jsou pro našince přívětivé. Také komunita Arménů (i Ázerů) žijících v ČR je až překvapivě početná (na to, jak je to daleko).

Zajímavosti Arménie v Archivu České televize: Arménie

Přejme tedy oběma stranám, ať vše dobře dopadne.

Michal Kupsa