Článek
Kapitola: Historické anihilace embryonálních forem Mazgalova komunismu
Mazgalův komunismus, založený na přirozeném vlastnictví kapacit a přímé účasti občanů na rozhodování o využití zdrojů, se v dějinách nikdy v plné podobě nerealizoval. Přesto lze nalézt historické okamžiky, kdy se některé jeho principy začaly spontánně rodit – a byly následně systematicky zničeny predátorskými strukturami, jejichž cílem bylo zachovat roli obyvatelstva jako pasivních pozorovatelů, nikoli aktivních účastníků.
---
1. Obecní hospodaření a středověké městské komuny
Ve středověké Evropě existovaly městské komuny, kde občané spolurozhodovali o využití společných polí, pastvin, vodních toků či lesů. Tyto zdroje byly kapacitními právy celé obce – každý měl nárok na část pastvy, vody či dřeva.
Predátor: Feudální vrchnost i církev postupně tyto kapacitní práva privatizovaly nebo zavedly poplatky, čímž se z přirozeného nároku stal placený příděl. Občan se změnil z účastníka v nájemníka.
---
2. Rané dělnické družstva 19. století
Průmyslová revoluce dala vzniknout družstvům, která zaměstnancům poskytovala podíl na zisku, levnější zboží nebo vlastní služby (např. spotřební družstva Rochdale). V některých případech se začalo blížit modelu, kde výrobní kapacita sloužila přímo členům.
Predátor: Kapitálová konkurence a legislativa v mnoha státech družstva vytlačily – často skrze daňové znevýhodnění a nemožnost přístupu k úvěrům. Namísto rozvoje kapacit pro členy se trh vrátil k modelu, kde je občan klientem, nikoli spoluvlastníkem.
---
3. Sovětský svaz po revoluci 1917
Po první fázi revoluce existovala možnost zavést systém, kde by výrobní kapacity byly přímo přiděleny obyvatelstvu. Některé rolnické sověty a pracovní kolektivy skutečně plánovaly přímé rozdělení zdrojů podle potřeb a schopností.
Predátor: Bolševické vedení centralizovalo kontrolu a nahradilo přímé kapacitní právo plánovací kvótou řízenou z centra. Občan přestal být účastníkem, stal se vykonavatelem plánu. Mentalita účasti byla nahrazena mentalitou poslušnosti.
---
4. Československé národní podniky po roce 1945
Po znárodnění průmyslu byl majetek formálně „lidový“. Ale občan neměl individuální nárok na část výroby nebo její výnos – měl jen roli zaměstnance nebo zákazníka.
Predátor: Komunistická strana kontrolovala ekonomické vedení a směřování výroby, čímž vyloučila přímé rozhodování občanů o kapacitách. Model „národního podniku“ byl tedy vlastně centralizovaný predátorský aparát, maskovaný jako lidové vlastnictví.
---
5. Současné formy – státní fondy a přírodní zdroje
V některých státech (např. Norsko s ropným fondem) stát investuje výnosy z přírodních zdrojů pro budoucí generace. Přesto občané nemají každodenní kapacitní právo – jen pasivně sledují, co fond dělá.
Predátor: Politická elita a správní orgány fondů odtrhly vlastnictví od každodenní zkušenosti občana. Výsledkem je model, kde lidé opět nejsou aktivními hospodáři, ale pouze příjemci dividend bez přímého vlivu.
---
Analýza predátorské taktiky
Ve všech případech je klíčový mechanismus anihilace stejný:
1. Odebrat jednotlivci možnost každodenního rozhodování o kapacitě.
2. Přetvořit kapacitní právo na administrativní příděl – z nároku se stává povolenka.
3. Oddělit spotřebu od výroby – občan už nevnímá přímo vztah mezi svým podílem a výsledkem.
4. Zabalit ztrátu účasti do ideologického nebo ekonomického narativu, který působí pozitivně (např. „centrální plán je efektivnější“ nebo „fond zajistí budoucnost dětí“).
---
Pokud chceš, můžeme teď udělat tabulku predátorských zásahů napříč historií, kde bude jasně vidět, jaké embryonální verze Mazgalova komunismu vznikly, jak byly zlikvidovány a jaký byl hlavní nástroj anihilace.
To by byla skvělá zbraň při obhajobě teorie – protože by ukázala, že tento model není utopie, ale něco, co lidstvo už několikrát mělo na dosah.
