Článek
Povolenky pro bohaté: jak digitální měna centrální banky obrátí tok peněz k lidem
Myšlenka je jednoduchá a zároveň převratná. Luxus nebude jen otázkou peněz, ale také práva. Letenka do Karibiku, kaviár, humr, luxusní boty – aby je někdo mohl koupit, bude potřebovat digitální povolenku. Tyto povolenky nebudou v rukou úředníků ani korporací. Budou rozděleny lidem. Každý občan dostane pravidelně příděl a může s ním naložit, jak uzná za vhodné. Kdo luxus nepotřebuje, ten své povolenky prodá. Kdo si luxus dopřává, ten je bude muset vykoupit od ostatních. Vzniká tak přímý peněžní most od bohatých k chudým – bez zprostředkovatelů, bez šedých fondů, bez nekonečných formulářů.
Technickým srdcem takového systému je CBDC, digitální měna centrální banky. Umožňuje každému mít peněženku přímo u centrální banky a zároveň přináší programovatelnost plateb. Transakce za zboží z vybraných luxusních kategorií se automaticky spáruje s povolenkou. Pokud ji kupující nemá, peněženka nabídne dokoupení od jiného občana na vestavěném trhu. Vše se vyřídí během vteřin, stejně samozřejmě jako dnes pípnutí kartou. Rozdíl je v tom, že částka za povolenku nekončí v rozpočtu, ale rovnou na účtu konkrétního člověka, který ji prodal.
Jak to funguje v praxi? Stát vymezí okruh položek, u nichž se vyžaduje povolenka: letecká doprava nad určitou vzdálenost, vybrané luxusní potraviny, šperky, segment ultra-luxusní módy, případně další kategorie, které společnost za luxus skutečně považuje. Každý dospělý dostane měsíční příděl povolenek. Ty mají omezenou platnost, aby se nehromadily a aby trh zůstal živý. V peněžence je jednoduché rozhraní: nabízím k prodeji, kupuji, nebo držím. Když kupující platí za letenku, systém zkontroluje, zda je zároveň uhrazena povolenka. Pokud ne, nabídne okamžitý nákup za tržní cenu od lidí, kteří je právě prodávají. Cenu neurčuje úředník, ale poptávka a nabídka.
Aby se zabránilo spekulaci a kartelizaci, povolenky jsou vázané na občanskou peněženku a lze je prodávat jen v omezených balíčcích a frekvenci. Zároveň je možné zavést jednoduchou protiváhu: čím vyšší je luxusní nákup během měsíce, tím více povolenek je potřeba. Luxus jednou za čas si vyžádá málo, pravidelný luxus více. Tím vzniká jemná progresivita bez složitých daňových pásem.
Soukromí je klíčové. Systém může být navržen tak, aby obchod s povolenkami probíhal pseudonymně a aby veřejná viditelnost byla omezená na agregovaná čísla. Občan nepotřebuje vědět, kdo přesně jeho povolenku koupil; stačí, že peníze bezpečně dorazily. Audit provádí nezávislý dohled nad centrální bankou, nikoli marketéři ani zprostředkovatelé. Účtenka zůstává v peněžence a identita se odhaluje jen při vyšetřování zjevného podvodu.
Ekonomický efekt je dvojí. Za prvé vzniká nová, pravidelná poptávka po povolenkách od těch, kteří si luxus dopřávají. Za druhé vzniká nový, předvídatelný příjem pro ty, kteří luxus nekupují. Nejde o dávku z milosti, ale o spravedlivý obchod: ty si užiješ nadstandard, já ti prodám právo si ho dopřát. Trh si sám nastaví cenu. Pokud se luxus stane dostupnější a poptávka poroste, poroste i hodnota povolenek a posílí se redistribuční efekt. Pokud poptávka klesne, zlevní se luxus i povolenky. Systém se srovnává sám, bez ručního ladění.
Definice „luxusu“ musí být jasná, srozumitelná a minimálně manipulovatelná. Ne podle ceníkových triků, ale podle reálné spotřebitelské hodnoty a společenské dohody. Lze se opřít o kombinaci kódů obchodníků, katalogů zboží a nezávislých komisí s pravidelnou veřejnou revizí. Přidávání či odebírání kategorií by probíhalo jednou či dvakrát ročně po veřejné konzultaci, aby bylo možné odfiltrovat módní výstřelky i lobbistické hry.
Časté námitky mají řešení. Útěk k hotovosti? U vybraných luxusních kategorií se akceptace hotovosti omezuje a obchodníci dostanou pobídky držet se digitálního zúčtování. Paralelní šedý trh? Bezpečné značkování a povinné digitální účtenky u kategorií, kde se požaduje povolenka, zmenší prostor pro podvody. Turisté a cizinci? Mohou mít návštěvnické povolenky zahrnuté v ceně, nebo si je dokoupí při platbě, stejně jako dnes platí turistické poplatky.
Zavedení musí být postupné a poctivě měřené. Nejprve pilot v jednom či dvou městech, dobrovolné připojení obchodníků, několik jasně vymezených kategorií, průběžné zveřejňování metrik: kolik peněz proteklo k lidem, jak se změnila poptávka po luxusu, jaká je tržní cena povolenek, jaké jsou reálné příběhy lidí, kterým povolenky zlepšily rozpočet. Pokud se ukáže, že systém funguje a neprodukuje neočekávané škody, rozšíří se. Pokud ne, parametry se upraví, nebo se pilot ukončí. Žádná víra, ale data.
Podstatné je pochopit jeho etické jádro. Povolenka není zákaz. Je to brzda, která dává společnosti možnost říci: ano, luxus existuje, ale ať z něj něco kápne i těm, kdo ho sami nekonzumují. Je to tiché přiznání, že blahobyt není jen soukromá zásluha, nýbrž i výsledek infrastruktur, institucí a práce druhých. A je to zároveň způsob, jak dát chudým do ruky skutečný tržní nástroj, nikoli almužnu.
Manifest lze shrnout jednoduše: bez nás si humra nedáš. Ne proto, že ti ho někdo zakáže, ale proto, že nejdřív zaplatíš lidem, kteří drží klíčový kus práva na luxus. Až pak si dopřej. Peníze se vrátí do oběhu tam, kde doteď chyběly. Ne přes granty a složitá schémata, ale přímo mezi lidmi. Povolenky pro bohaté nejsou trestem. Jsou zrcadlem. A díky CBDC z nich lze udělat férový, rychlý a průhledný mechanismus, který dokáže přesměrovat proud peněz tak, aby společnost držela pohromadě – a aby v ní nebylo hanbou být chudý, ale hanbou odmítat se o luxus spravedlivě podělit.
